Všetko začalo jednou cestou v autobuse. Štvorročná Zuzka sedela pri okne a pri zastávke, kde autobus zastavil, uvidela kríž s ukrižovaným Ježišom. S úžasom v očiach hľadela na neho a nezmohla sa na slovo. Keď sa spamätala, povedala:
Category Archives: Příběhy ze života
Dědeček Zvoneček
Našla jsem starý zvoneček,
rukojeť dřevěná, popraskaná,
červenou barvou natřená a vybledlá,
místo kovového srdce bývala železná matice,
provázkem hnědým přivázaná, teď chybí velice…
Něco je jinak
Ježiško
Neobyčajná prosba lastovičiek
Každý rok si v našej kôlni na tráme pod stropom lastovičky postavili hniezdo a vysedeli tam svoje vtáčatá. Na jeseň sa hlučná skupina zvučne štebotajúc s nami rozlúčila, robiac kruhy nad domom. Na jar prilietali, sadli si na vedenie uprostred dvora a veselo štebotali, rozprávajúc o svojom putovaní. Ale raz priletel samec sám… Jeho družka zrejme zahynula. Dva roky si nemohol nájsť inú do páru. Ale v tomto roku si našiel novú družku. Postavili si hniezdo na starom mieste. Táto udalosť nás veľmi potešila, pretože počúvať jeho osamelý spev bolo veľmi smutné.
Prosba u mravenců
Dny s průhledem do bytostného světa ubíhaly mnohem plněji a radostněji. A ukazovaly se nám mnohé dosud nevyužité možnosti spolupráce s tímto nádherným světem.
Bylo deštivo
Kapky pleskaly všude kolem mě a jedna se mi rozcvrnkla o nos. Podíval jsem se vzhůru a pomyslel na to, z jaké výšky k nám kapička dopadla. Potom jsem nastavil ruku, a šikovně, aby zůstala celá, jsem jednu kapičku zachytil do dlaně. Prohlížel jsem si tu malou lesknoucí se kapku a přemýšlel jsem, co asi takové kapičky na zemi prožijí, než se znovu vypaří do nebe. A tak mě napadlo zeptat se jí. A co kapička na to? Začala radostně vyprávět. Poslouchejte :
Kameny
Měla jsem sen.
A v něm jsem viděla, jak mám ve svých dnech před sebou naskládané kameny, které na mě čekají. Čekají, jak se k nim postavím.
Opravdový příběh o píšťalce
Stáli jsme jednou celá naše rodina na vlakové zastávce, nebo také možno říci, na peróně vlakového nádraží. Odjížděl právě vlak podobný tomu našemu, jen mířil do jiné cílové stanice. Držel se mě právě za prst nejmenší z našich dětí, malý Ámos, když pan výpravčí v ten pravý čas dával znamení vlaku k odjezdu. Dříve než ukázal plácačkou vlaku zelenou, zapískal dvakrát na kovovou píšťalku. Jednou krátce a podruhé hned na to dlouze. Bylo to pěkné a v té chvíli mě napadlo, že některé obyčejné věci, jako je například píšťalka u vlaků, nevymizí ani při tak vyspělé technice jaká dnes je. A protože náš vlak měl přijet jen za malou chvilku, pan výpravčí neodešel, ale jen poodešel ke druhé koleji, blízko nás.
Svět Krásy a Dobra
Je zde, na mávnutí Křídel blízko a přece někdy tak daleko! Za mnohými Dveřmi naší Nechuti, Strachu a Pohodlí zamčený. Klepejte a bude vám otevřeno!