Poháry dnů

Ve vroucnosti a s úctou
naplňovat své dny
jako poháry vzácné,
které jsme dostali zástavou…
Jednou je budeme předkládat
Tomu, kdo nám je poskytl.
Co je zástavou? Nezapomněli jsme?
My sami jsme o poháry prosili
a byli vyslyšeni – hle, naše dny!
Někdo odevzdá poháry
plné pyšného pozlátka,
jiný naplněné čirou pokorou,
některé budou zastříkány zlobou,
další zas pokropeny veselou notou,
budou i upatlané od lákavých požitků…
Jaký pohár je dnes ten tvůj?

Když se podívám na nebe,

jako bych pohlédla do zrcadla, ve kterém se zračí běh věcí.

Neumím v něm sice číst jednotlivá písmena a skládat slova, ale tu a tam zavadí o struny mé duše tón z majestátní symfonie zvučící vesmírem a duše žasne, děkuje, diví se a ptá: ” Co je to? Kdo je za tím nádherným Tkaním? A kdo jsem já? Jaký jsem to maličký prášek na maličké zemi…”

» Číst dále

1 4 5 6