Zázrak homeopatie?

Zázrak homeopatie?

 

Zázrakem je to, že Samuel Hahnemann a po něm mnozí další průkopníci a neúnavní, nadšení badatelé dokázali snést na zem něco nadpozemského, zásadního a zároveň prakticky použitelného. Homeopatické léky. Léky pro duši a tím i pro tělo. Léky postihující problém. Léky, které oslovují naše tělo tak, že se začne „samo“ uzdravovat. Dokonce i ti, kteří jsou vůči vyšší realitě skeptičtí, mohou tyto léky užívat a zevnitř, tedy skutečně se uzdravovat. Samozřejmě záleží na přístupu (homeopata i  pacienta), na výběru léku atd., ale ta možnost tady je. Tím homeopatie umožňuje jemnou, přirozenou a přitom účinnou cestou ke zdraví.

Teprve postupem doby se pomalu objevují její zákonitosti a úžasné možnosti. Proč homeopatie funguje a jaká je její podstata se ale vlastně dodnes neví. Zkrátka působí a pomáhá. Tedy respektuje Zákony stvoření, je s nimi v souladu. Ukazuje nám něco důležitého, co bychom měli následovat v běžném životě, při řešení každodenních problémů. Ráda bych Vám vysvětlila, proč to tak vnímám.

Vraťme se k osvícenému, německému lékaři Samuelovi Hahnemannovi. Jaký princip léčby znovuobjevil a postavil do praxe před 200 lety? „Similia similimus curantur.“ – „Podobné léčí podobné.“ (Hippokrates: „Jed je lékem na jed“) Pokud látka vyvolá určité reakce u zdravého člověka, může vyléčit člověka s podobnými příznaky. K léčení nám surové, někdy jedovaté látky nepomohou, musíme je dynamizovat (potencovat), tj. uvést do jemnějšího stavu, na vyšší, energetickou úroveň. V takto připraveném léku již hmotné částice dané látky nejsou, což je kámen úrazu pro konvenční vědu a medicínu, která takové léky a tím celou homeopatii odmítá.

Tedy co je homeopatie? Homeo = podobný, patie = trápení. Podobné trápení. A my je v homeopatickém léku spolkneme. Přijmeme. Chápete? Spolkneme podobné trápení. Svoje trápení. A to funguje. Úplně prokazatelně. Až tak, že se léčí nohy postihnuté gangrénou, vaječníky se stávají průchozími. „Stačí“ přijmout svoje trápení. Zcela konkrétní trápení, něco, co nedokážu přijmout, co mě trápí, na čem jsem se zastavila, s čím si nevím rady. A zprůchodnit tak tok životní energie, vitální síly v nás. A to můžeme udělat i zcela vědomě, s pomocí léku i bez něj. Když na to máme dostatek síly, odvahy a pokory.