Zlatá léta

Zlatá léta

 

Slyšíte tu hudbu?

Známe ji ze starých filmů, zněla v kavárnách. Hudba dvacátých a třicátých let minulého století. Plná pohody a zábavy. Hudba hrála a svět spěl k nejstrašnější válce ve svých dějinách.

Když jsem byla malá a mluvilo se o druhé světové válce, měla jsem dojem, že to bylo pradávno, že to byl nějaký jiný svět, doba, která se mně už netýká… A to jsem se narodila pouhých dvacet let po válce. Dnes se tak dívají děti na dobu před sametovou revolucí.

Jaké je to dnes? Co je skryto pod hladinou všedního života, po které si plujeme? Zabýváme se svými „velkými“ i malými problémy a plujeme jako korková zátka po hladině. „Jak po hladině? Tolik se snažím vše, co mě potkává, správně vyřešit!“ vyvstane oponující hlas v nás. „Vždyť tolik věcí je neodkladných! Chci být pořádný člověk!“ A tak se honíme jako pes za svým ocasem a cesta, po které jsme se měli už dávno vydat, zarůstá plevelem a ztrácí se nám z očí i ze srdce.

A znovu ona hudba „zlatých“ let mezi dvěma válkami. Nedá se neslyšet, zní pod hladinou. Lidé tančí, posedávají v kavárnách, pracují v továrnách, procházejí ulicemi měst. V podhoubí bují fašismus a Pán chodí v pozemském těle po zemi.

Co slyšíme, vnímáme dnes? Jsme v „tom“ až po uši a přece hluší. Doba je hektičtější, pociťujeme ji reálněji, zcela hmatatelně a málo zidealizovaně. Ideály jsou zakryty onou hmatatelností, jsou vzdálené. Dobu tenkrát můžeme vidět jako na dlani, necháme-li na sebe dýchnout třeba starý film… A tato pohoda skončila černou dírou války… Její hrůzy křičí z mnoha dokumentů.

Co tedy bují v podhoubí dnes? Nebují jen v podhoubí, naplno žije v reálném světě, vydává své plody. Tak proč nás to neprobudí?!

Lidé tančí, polehávají před televizními obrazovkami, spěchají ulicemi, někteří demonstrují svou nespokojenost. Zlaté tele se drolí.

Přesto jsme v klidu, pospáváme. Vše je na internetu, dá se vyhledat, přehlédnout. Máme to pod kontrolou. Někteří dokonce víme, že Tenkrát chodil po zemi Pán a můžeme kdykoliv nahlédnout do Jeho slov, která nám tu zanechal.

Hudba zní, lidé procházejí plnými supermarkety. Kdo hledá Pána?

Připozdilo se. Odbila dvanáctá… Jednou bude moci někdo přehlédnout, jak to s námi dopadlo.