V parku

Jsem elf lípy a stojím tu celý lidský věk. Můj strom je starší než většina z vás. Každý den kolem mě projdou tisíce lidí, ale kdo z nich o mně skutečně ví? Smutné je, že většina nevnímá ani ten strom, který svým pozemským zrakem může spatřit. Projde kolem se zrakem upřeným dolů, protože tam je jeho směřování, a s hlavou plnou svých starostí. Jaké jsou to však starosti!

Ani nevíš, jaké je to pro nás pohlazení, když se přeci jen někdy někdo zastaví a s láskou se podívá do naší koruny. V tu chvíli děkuje Stvořiteli a ani o tom neví.

Žel, takových lidí je málo. Přesto to sem spoustu lidí táhne. Sednou si na lavičku do našeho stínu, ale místo toho, aby vychutnávali dary přírody, kouří, hádají se, pouští si hudbu… A zpěv ptáků v našich korunách ani šumění listí neslyší, vyzařování naší kůry nevnímají.

Čas od času kolem projdou lidé a něco do nás zabodnou (pozn.: jsou to připínáčky, kterými na strom přišpendlí letáky). Nemyslete si, že když nemáme vaše tělo, tak necítíme bolest. Já cítím se svým stromem, i když jinak, než si dokážete představit.

Jsi hodný, že nám pomáháš, ale tohle není to nejhorší. Mnohem horší je, že vy lidé jste úplně otrávili myšlenkový svět, a to nás bolí mnohem více, než si dokážete představit. Jak vám máme pomoct, když kolem sebe šíříte jen kal, kterým nic nepronikne?

Toužebně vyhlížíme dva dny v týdnu, kdy všechen ten shon ustane a vy zůstanete doma nebo odjedete pryč. Hned se nám volněji dýchá! S radostí vítáme nové ráno a nic nás neruší, protože vy, líní lidé, ještě spíte.

Brzy bude nová doba a nikdo se na ni netěší tak jako bytostní. Budete se stydět za to, jak jste nám ubližovali. Šťastni ti z vás, kdo včas poznají a budou ještě smět napravit mnohé, čím se provinili. My bytostní vám v tom budeme pomáhat – my to ani jinak neumíme. I teď se vám snažíme dávat, jen vy si neberete.

Každý rok vám přichystám tolik květů, které by vás vyléčily mnohem lépe než vaše léky, jenže se smutkem je musím shodit na zem, protože si pro ně nikdo nepřijde. Mám skutečnou radost, když se tu někdo přeci jen občas zastaví a natrhá si pár květů. A když u toho s láskou pomyslí na dary přírody, zase na chvíli uvěřím v lepší časy lidstva.

Přeji vám, aby přišly co nejdříve a aby se jich co nejvíce z vás dožilo. Radostně si pak budeme pomáhat a sami uvidíte, že všechno půjde lépe. Děkujte Stvořiteli, že vám to umožní.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *