Živá voda

Jsem rusalka a pobývám na tomto kousku potůčku. Mým úkolem je starat se o vodu, aby byla čistá, zářivá a naplněná světlem a mohla tak přinášet požehnání všem.

Vidíš tady ty kamínky, přes které potůček vesele přeskakuje? Tady většinou stojím a rukama načechrávám vodu. Ale nejsem na to sama. Když se podíváš pozorněji, uvidíš, že o každý pramínek, který se tady na kamení odděluje od ostatních, se starají drobné bytůstky, které vsází jiskřičky světla do kapek vody. Já jim vlastně jen pomáhám, aby ke každé z nich proudilo přiměřené množství vody i světla.

O každý potok či řeku se takto stará spousta bytostných. Voda, která mi proteče pod rukama, se tady na tomto klidnějším kousku ustálí a tam v zatáčce už jsou další kameny, u kterých je několik dalších rusalek. Ty pak pokračují v tom, co už jsme udělaly já a ostatní rusalky přede mnou.

Úplně nahoře, kde tento potok pramení, sedí strážkyně pramene. Má takovou rybí hlavu a bdí nad vodou, která vytéká ze země. Občas k prameni přijdou i lidé a když nemají pěkné vyzařování, musí se paní této vody skrýt. Nejprve se snaží pramen chránit, třebas i vlastním tělem, ale proti umíněnosti lidí je bezmocná. Když už vyzařování vetřelců nesnese, musí se na chvíli schovat a voda teče ven nechráněna. My zde dole to poznáme.

Poznáme také to, jak se daří ostatním bytostným. Vždyť tato voda nejprve protéká skálami, odkud se teprve dostává na povrch. A ještě předtím protéká půdou, kde se čistí. Proto dokážeme říct, co dělají skalní bytosti, gnómové i poslové větru či deště – všichni, kteří přijdou s vodou do styku.

A pochopitelně poznáme také to, jak se k vodě chováte vy, lidé. Voda v tomto potoce je velmi čistá – to proto, že zemí a pod zemí urazí dlouhou vzdálenost a bytostní mají dostatek možností, jak ji vyčistit. A také na této straně skal do vody nevypouštíte žádné škodlivé látky, na rozdíl od druhé strany kopců, kde máte továrnu a kde je vůbec více rušno. –

Těší nás, když si občas můžeme popovídat s nějakým člověkem. Úplně jsme tomu odvykli. Ale samotou netrpíme. Především stojíme v síle Pána, to je hlavní pro naše štěstí. Ale ani jinak tu nejsem sama. Ráda si povídám s elfem tohoto stromu a vůbec se všemi bytostnými, kteří zde žijí. A ráda poznávám i ty, kteří třeba jen procházejí – jsem tak trošku zvědavá :–). Když však kolem jdou zlí lidé, musím se ponořit do vody – ta jejich záření rozptýlí. –

Ptáš se, jak je to s vodou, když se o ni zrovna nestarám. Ano, i já potřebuji odpočívat, stýkat se s ostatními bytostnými nebo třeba jen chvíli přemýšlet, co by vodě prospělo. V tu chvíli voda sice proteče jen tak, ale nezapomeň, že po celém toku je nás mnoho a vždy někdo z nás pracuje. Kromě toho se voda dole smísí, takže nám stačí, když oživíme jen část a i to je dost na to, aby voda měla blahodárné účinky. My vám vodu předáváme v tom nejlepším stavu, jakého jsme schopni, a proto nás mrzí, když se dozvíme, jak s ní zacházíte a že si ji mnohdy napřed umrtvíte, než ji vypijete. Vždyť je to škoda, nemyslíte?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *