Dnes si ještě nedokážete uvědomit, jak velká slavnost včera směla proběhnout. Vy z vás, kteří jste ji směli být vědomě i nevědomě účastni, jste mohli obdržet nesmírnou sílu, kterou máte použít ke svému vzestupu.
Použít, to je to správné slovo. Nenechte toto požehnání protéci kolem sebe, ale použijte jej v upřímné snaze o to, stát se lepšími. Žádný krok v tomto ohledu není malý, i kdyby se tak mohl na první pohled jevit. Protože každá, jakkoli dlouhá cesta se vždy v konečném důsledku skládá jen z mnoha a mnoha jednotlivých kroků, které odpovídají rychlosti a stylu chůze dotyčného člověka.
Pád lidstva se do celého stvoření nesmazatelně zapsal a mnohé dění musí nyní jít jinými drahami, než jakými by se ubíralo při přirozeném vývoji. Zákony zůstaly nezměněny, ale musely se najít nové cesty, neměl-li nastat úplný zánik všeho.
Zítřejší den je mnohem významnější, než že by byl „jen“ připomínkou výročí narození Syna Člověka. Jeho význam spočívá v paprscích, které v tento den stvořením odpradávna proudí a které zde tedy byly mnohem dříve, než došlo k pozemskému zrození Vyslance Božího v rámci jeho záchranné mise. Je to proto přesně naopak, než jak to mnozí chápou. Tento den není významný proto, že se narodil Syn Člověka, ale Syn Člověka se narodil právě v tento den proto, jaké duchovní proudy ten den Zemi a celý svět zasahují. Nemohl se narodit žádný jiný den, protože žádný jiný by neposkytl takové paprsky, po nichž by mohl sestoupit až na Zemi.
Slovo „příživník“ není pěkné. Vyvolává obraz někoho, kdo neprávem bere na úkor někoho jiného, aniž by dával nazpět odpovídající protihodnotu. Kdo tedy využívá ostatní. A to může platit v jakémkoli ohledu – nejen ve vztahu člověka k ostatním lidem, ale například také k přírodě, což v konečném důsledku znamená k přírodním bytostem, či vůbec k jakýmkoli jiným tvorům, kteří rovněž smějí působit v tomto stvoření.
Otázka: Je křest (zpečetění) nyní nutný, nebo se bez něj obejdeme? Píšete, že na Zemi není nikdo, kdo by byl spojen se Světlem, proto je nyní zpečetění nemožné. Mám pravdu?
Odpověď: Pro člověka, který vážně usiluje ke Světlu a chce celým svým bytím sloužit Bohu, je naopak velmi nutné, aby se o možnost zpečetění zajímal! Není pravdou, že by na Zemi nebyl nikdo, kdo má spojení se Světlem a potřebné duchovní povolání k tomu, aby mohl křtít. Něco takového nebylo nikdy řečeno.
Jestli se ukázalo něco, čeho lidský duch – zdá se – není schopen, pak je to vpravdě pokorné přijetí pravdy, tedy právě to, co by především mezi lidmi hledajícími Světlo mělo být tou nejsamozřejmější věcí. Avšak není! Je to dokonce zcela naopak, neboť pokornému přijetí pravdy, zejména týká-li se jeho samotného, se člověk brání ze všeho nejvíce. A dokáže při tom vykonat neuvěřitelné věci, jen aby co nejvíce oddálil okamžik, kdy jej pravda stejně zasáhnout musí, kdy se rozvalí pevné zdi, jež si kolem sebe vystavěl, jen aby nemusel pohlédnout na prázdnotu či zkažená místa svého nitra.
Tak jako se příroda nebojí v průběhu času měnit formy v postupném růstu a zrání, aby nakonec odevzdala plody svých snah a připravila se tak na nový koloběh ve stálém vývoji, tak máte i vy neustále hledat správné formy k vyjádření toho, co je živé ve vašem nitru. Jenom v neutuchající snaze o co nejlepší vyjádření toho, čím žije váš duch, spočívá ten pohyb, který je od vás chtěn. Proto se nesmíte bát dělat kroky a hledat správné formy v čemkoli, co činíte. Tímto hledáním a následným odciťováním toho, v čem byly kroky správné a v čem nikoli, zraje váš duch, což je přece to, kvůli čemu jste přišli na Zemi.
To, co člověku nejvíce brání ve spojení se světlými vlákny z výšin, jsou jeho názory a postoje, kterými si je jistý. Tak jistý, že jsou pro něj samozřejmostí, téměř stejnou jako například to, že dýchá. Tedy něčím, nad čím vůbec neuvažuje, ba to povětšinou ani nevnímá. Patří to k jeho životu, aniž by si to nějak zvláště uvědomoval.
Kolik z vás, kteří nosíte kříž Grálu, myslí na to, že tento kříž máte pouze propůjčen? Že jej musíte odevzdat, když se slibu danému Stvořiteli zpronevěříte? Zdá se, že téměř nikdo! Tak jistí jste si sami sebou, že vám možnost toho, že jste se odvrátili od Světla a že tento vznešený symbol používáte neprávem, vůbec nepřijde na mysl.
Je nesmírně nápadné, že ať se podíváte kamkoli, nikde světlá výstavba zachvívající se v podpůrných prouděních shůry nevydržela déle než několik měsíců, nanejvýš pak několik málo let, než se vinou lidí světlá vlákna zpřetrhala a výstavba se opět zhroutila, aby Zemi a jejímu okolí přinesla ještě další zátěž namísto chtěného pozvednutí. Tak rychle člověk vždy podlehl svým slabostem, a nejčastěji pak, jako obvykle, své pýše.
