Vyzdobte nyní své duše čistými rouchy, lidé; neboť máte slavit letnice! Kdo toho není schopen, bude duchovně počítán k mrtvým.
Prožijete letnice v den Svaté Holubice!
Vyzdobte nyní své duše čistými rouchy, lidé; neboť máte slavit letnice! Kdo toho není schopen, bude duchovně počítán k mrtvým.
Prožijete letnice v den Svaté Holubice!
Jako už tolikrát je lidem ze Světla prosekávána cesta, po níž mohou kráčet vzhůru, pokud chtějí. Cesta, kterou si vlastním nesprávným chtěním zatarasili a pohřbili, a proto už po ní nemohou kráčet, aniž když se v nich nakonec probudí velké chtění opět se po ní vydat, poté, co poznali, že jejich dosavadní snahy jim nepřinesly to, co hledají.
Jak často je toto jméno zmiňováno těmi, kteří se domnívají, že něco poznali. Má také přijít čas, kdy bude rozšířeno po celé Zemi. Budou tím splněna zaslíbení, která hovoří o milostech Božích, ale také o jeho nezkřivitelné spravedlnosti. S touhou, nadějí, a přece také s obavami přáli si lidé tuto dobu již po staletí.
Tak jako na jaře často burácejí bouře, ohlašujíce nové vzkříšení přírody, tak vám mají Velikonoce nyní zvěstovat vzkříšení vaše i lidstva z duchovního spánku, který trval mnoho tisíc let. Mají zvěstovat vzkříšení vašeho ducha, který byl doposud zotročen pozemsky vázaným rozumem.
Jak důležité a významné je také lidské slovo ve tkaní tohoto stvoření, v říši hrubohmotných úrovní, to jsem již sdělil.
Avšak nebylo přitom pochopeno, jak dalece vliv ve formování zachází a jak zhoubně může účinkovat zanedbání. Nejen jednotlivé slovo samo o sobě působí silně ovlivňujíc a formujíc na vaše okolí, nýbrž také způsob, jak slova sestavujete a řadíte, jak se snažíte je vyslovovat.
Je to podivné s pozemským lidstvem. Jako těžkopádná, ochablá, líná masa leží ve stvoření. Lidstvo, které v něm mělo tkát nejčileji, nejpohyblivěji, nejkrásněji a nejsvětleji, kdyby správně využilo schopnosti, které mu byly milostiplně ponechány.
Kdo to myslí se svou vnitřní očistou vážně, ten musí v prvé řadě vědět, v čem a jak se má očišťovat. Dokud to vědět nebude, nemůže ve své snaze uspět, i kdyby měl na počátku velké chtění. Je tedy nanejvýš nutné, aby dokázal odhalit kořen toho nesprávného v sobě, jinak se nikdy neočistí.
Kdy se pozemský člověk naučí hledat každou chybu, každý důvod nezdaru a nenaplnění u sebe! Zdá se, že toho nikdy nebude schopen. Příliš velký je jeho ohled na sebe samého, zato příliš malé a příliš ohraničené je jeho svéhlavě strnulé myšlení.
Volání se žene vesmírem! Nastává velké vzkříšení a se hřměním následují nyní údery těchto světových hodin, které vám zvěstují dvanáctou hodinu, a s ní uplynutí současné doby se vším, co se v ní událo. –
Při pohledu do řad stoupenců Poselství Grálu se lze setkat vesměs se dvěma vychýlenými sklony: na jedné straně s velkou ztuhlostí a úplnou absencí jakéhokoli vnitřního pohybu a na druhé straně se spalujícím žárem zlobného až nenávistného působení, které se zaměřuje na vytýkání chyb druhým, zatímco ty vlastní přehlíží. Jen zřídkakdy lze vidět správný duchovní pohyb, takový, jaký má být. Takový, jaký je potřeba k tomu, aby člověk mohl kráčet ke zralosti a tím pádem i spět ke Světlu.
Lidé už zapomněli, jak vypadá onen kýžený duchovní pohyb, a proto nyní stojí před tímto pojmem bezradně a marně pátrají po tom, jak ho docílit. Nevědí, co to je, ani jak se projevuje. A tak sahají jen po napodobeninách, které ovšem vycházejí jen z rozumových snah. Těmi však nelze rozhýbat ducha, a proto stojí duchovně stále na místě a ve svém vývoji nepokročili ani o píď.