Zatajování a klam jsou zbraněmi temna, kterými se snaží oddálit nevyhnutelné – a sice že pravda nakonec vyjde najevo a ozáří to, co se chtělo skrývat před jasným pohledem. Duchovně nelze pravdu skrýt, protože se ihned stává skutečností, stejně jako nelze ošálit jemnohmotné děje; to jen v hrubé hmotnosti může temno s určitým úspěchem zakrývat to, o čem nechce, aby vyšlo najevo.

Tak to ale nemá být, a proto každý člověk, který chce přispět k šíření Světla tam, kde právě pobývá, musí usilovat o pravdivost, protože Světlo a Pravda jsou jedno. Pravdivost ve všem. Však už před staletími vás jeden povolaný nabádal k tomu, abyste hledali pravdu, milovali ji, bránili ji… Kdybyste se tohoto drželi, pak byste museli zvítězit – zvítězit nad svými chybami a neduhy. Tím byste se také stali průplavy, jimiž by mohlo záření shůry proudit nezkaleně a vítězně rozrážet všechno temné na Zemi.

Mnozí z vás se do boje za pravdu skutečně i pustili. Nebo přinejmenším… jste se pustili do něčeho, o čem si myslíte, že je to boj za pravdu. Často je to ale jen takové kulhání nebo marné plýtvání silami, protože jste přehlédli nástrahy, které vám v tomto nalíčilo temno a rozum.

Předně si navzdory tolika upozorněním a vysvětlením pořád neuvědomujete sílu a důležitost toho, když s nápravou světa začnete u sebe. Zdá se vám to jako otřepaná fráze, tolikrát už zmiňovaná, ale vámi stále nepochopená – protože kdybyste ji skutečně pochopili, uvedli byste ji v život. Nemáte snad zmlknout a přestat poukazovat na to nesprávné, s čím se setkáváte u svých bližních nebo ve světě, nicméně jak chcete například přispět k boji za pravdu ve velkých světových událostech, o nichž často ani nemáte dostatek spolehlivých informací, když se vyhýbáte pravdivému pohledu na sebe samotné a na své konání?

Jak dlouho se v některých zemích například nesmělo příliš mluvit o vyhlazovacích táborech nacistického režimu? Ani po skončení druhé světové války, kdy padly poslední zbytky utajení a kdy se představitelé států na vlastní oči mohli přesvědčit o existenci a zrůdnosti těchto táborů a vyslechnout svědecké výpovědi těch nemnohých, kteří přežili, se pravda o těchto událostech – nebo přinejmenším celá pravda – nemohla svobodně šířit, protože byla nepohodlná. Nepohodlné na ní bylo to, že vinu nebylo možné svalit jen na nacisty, jelikož do zrůdné mašinérie byla zapojena i spousta příslušníků jiných států, a často i místních obyvatel. To už najevo vyjít nemělo, a tak nastoupilo zatajování, překrucování, zákazy…

To samé je i dnes. I dnes se už vlastně obecně ví, jaké zločiny byly spáchány například ve zdravotnické oblasti. Jenomže celá pravda je pro představitele států znovu nepohodlná, protože by zároveň s tím vyšla najevo i jejich vina, a nepohodlná je koneckonců i pro velkou část lidí, kteří nejdříve horlivě házely kameny po ostatních, a nyní by museli přiznat svůj omyl.

A vy tomuto stavu napomáháte, místo abyste přispívali k jeho narovnání a osvětlení. Jak? Právě tím, že i vám je pravda nepohodlná! Pravda o vás samotných, na kterou když jste upozorněni, reagujete odmítavě, mnohdy až rozhorleně a zlobně. Tak jak je to s vaší láskou k pravdě a vaši ochotou ji vidět? Chcete, aby pravda vyšla najevo, ale když vychází najevo pravda o vás samotných, to najednou začnete zastírat a klamat stejně jako ti, které v nitru odsuzujete! –

Také přehlížíte jednu důležitou věc, a sice že tím nejvíce určujícím ve všem konání je vaše opravdové niterné chtění. Právě čistota a podstata tohoto chtění, z něhož pak pramení vaše činy, určuje, zda jsou vaše činy světlé, nebo falešné, či dokonce temné. Jen nahlédněte hluboko do svého nitra a podívejte se, jakou máte motivaci k tomu, co děláte? Vede vás k vašim činům touha splnit úlohu, láska ke Světlu a podobné ušlechtilé pohnutky? Anebo je to zášť, zloba, frustrace a všechny další pohnutky tohoto druhu? Světlý člověk nebude přát utrpení ani tomu nejhoršímu z hříšníků. Bude usilovat o to, aby Stvořitelovy zákony, tedy i spravedlnost, došly k naplnění i v hrubohmotnosti, jak jen to nejvíce jde, ale bude tak činit z lásky ke Světlu, a nikoliv z touhy po pomstě, ze zloby a podobně, protože tím by se zařadil mezi služebníky temna.

Co děláte? To je otázka, která vám neustále zaznívá vstříc. A skutečná odpověď na ni vás třídí na upotřebitelné, a neupotřebitelné.

– – –

Pán nechce mít v řadách svých služebníků nikoho, kdo šíří jed a nenávist. Proto roztíná spojení s těmi, kteří svými činy pošpiňují vznešenou úlohu očisty, ačkoli slibovali, že v ní budou pomáhat. Podlehli však temnu v sobě a nyní musí jít společně se vším temným vstříc rozkladu.

Vy ostatní to berte jako varování, abyste snad i vy jednou nemuseli být vyloučeni ze služby ze stejných důvodů.