Na vás, nositelích kříže Svatého Grálu, musí se Slovo splnit nejdříve! Máte předcházet celému pozemskému lidstvu jako zářící vzory ve všem, co lidmi zde na Zemi hýbe.

Slovo se splní na vás, pokud jste jej sami dobrovolně již nesplnili! To znamená, že není ponechán čas vašemu chtění, kdy jej chcete splnit, nýbrž je vám určen čas, k němuž musíte být hotovi a připraveni ke službě pro lidstvo podle vůle Boží. Připraven ke službě však může být pouze ten, kdo se v sobě a na sobě stal zcela novým a všechno staré zanechal za sebou!

Tím je na vás kladen plášť nesmírné odpovědnosti, který se má stát ozdobou před veškerým světem, který však zatlačí dolů a zadusí toho, kdo nebyl ochoten to staré skutečně zanechat za sebou.

Vy musíte! Toto slovo je pro vás ve svém účinku něčím, co ještě nedokážete pochopit, protože to pochopit nechcete. Bude však člověku ještě dostatečně vážně vštípeno; neboť rozdrtí neúprosnou mocí, co se mu bude chtít vzpírat nebo také jen bránit.

Doposud jste ještě nepoznali drtivou sílu všemohoucí vůle Boží, protože doba k tomu přichází teprve nyní. V ní není vyhnutí před tímto pro vás zcela novým slovem: „Vy musíte!“

Ani napravo, ani nalevo nemůžete uhýbat jako doposud, nýbrž musíte se sklonit před Tím, kdo je silnější než vy, skrze Něhož jste vůbec teprve mohli vzniknout!

Avšak je to k vaší spáse, k vašemu štěstí! K tomu není žádná jiná cesta než ta, že se skloníte a budete se učit, jak musíte žít v tomto stvoření.

Abych vám to usnadnil, dal jsem vám možnost učit se zde na Hoře.

Mělo vám to pomoci dozrát k takovému společnému zachvívání, které má za následek potřebnou harmonii, která podporuje všechno dobré podle prazákonů stvoření. Byla to láska, která vám takovéto možnosti nabídla, aby vás dobrovolné zachvívání v harmonii ještě ochránilo před nejedním zlem.

Nabídl jsem vám to v lásce a mnohé jsem se přitom naučil, mnohé jsem se musel naučit a se smutkem poznat, co všechno ještě lidi musí zasáhnout, v jaké neuvěřitelné tíži, než se stanou takovými, jakými být musejí v poměrně krátkém čase.

Starého se mnozí z vás snažili křečovitě přidržet v nabízeném společném soužití, které jsem se vám snažil vytvořit jako přechodné prožívání a ke zrání pro novou dobu!

Vlastní smysl toho, co se vám tak snadno nabízelo, jste vůbec nepoznali, protože jste v tom, tak jako často, mysleli příliš povrchně, nad obvyklou lidskou krátkozrakost jste ale ani nepostavili důvěru, která by již dlouho musela ve vás žít a která by vám pomohla překonat takovéto obtíže lidských slabostí. K pozvednutí ze starého jsem vám nabídl ruku!

Přesto mi to mnozí stále ztěžovali malichernostmi. Nechtěli jste se chopit ruky, kterou jsem vám nabídl k přechodu.

A přesto bylo všechno prostředkem za účelem mnoha pomocí, které vám mohly přinést požehnání. Vy jste se však na to dívali jen jako na něco, co mělo přinést pozemský užitek těm, kdo se na tom podíleli! To byla velká chyba, kterou jste si vy, kdo jste takto smýšleli, nechali ještě v posledním okamžiku uniknout neocenitelné poklady!

Chtěl jsem, abyste si tím snadno zvykli na vlastní pojem toho, že musíte, a především na to, abyste se do něj dobrovolně vžili, aby vás pak mohlo minout mnohé, co má brzy zlomit veškerou strnulost lidského chtění, na kterou jste si vůči Stvořiteli lehkomyslně zvykli.

Žel, nebylo to pro mě možné u všech, nýbrž pouze u těch, kteří se tomu z lásky k velké úloze bez reptání podrobili a tím… mohli v sobě silně a mocně vyrůst a také dozrát.

Odnesou si z toho bohaté plody, nejen duchovně, nýbrž také pozemsky.

U jiných se však leckdy vzedmulo tiché reptání, protože jejich smýšlení přitom zůstalo zaměřeno jen na pozemské. Vím to dobře, přestože o tom se mnou nikdo nemluvil.

Mé skutečné chtění jimi nebylo poznáno, protože mne ještě správně neznají navzdory tomu, že všichni musí vědět, že v mnoha věcech se od nich včas snažím odvrátit starosti.

Nebylo možné shledat u vás všeobecné spoluzachvívání. Z tohoto důvodu ruším dnes přání, které jsem dal ve známost, abyste využívali vše, co se vám zde nahoře nabízí. Neboť si myslíte, že tím má být slouženo jen vašim bližním, nikoli vám.

Brzy bude v lidech osekáno vše staré, co nedokázali dobrovolně odložit. A ke starému náleží leccos, mnohé, o čem si to nemyslíte. Také v tomto si to znovu činíte snadným a pohodlným, jak na to lidstvo bylo doposud neustále zvyklé.

Avšak tentokrát se mýlíte v každé, i té sebemenší naději! Nic ze starého nemůže ještě proklouznout, jde o něco vyššího než lidské strnulé vlastní chtění, které si lidé vypěstovali v průběhu tisíciletí. Padne to se vším, co k tomu náleží! A je toho mnoho; neboť zahrnuje to přece všechno, co si člověk doposud pro sebe nárokoval a utvářel to, co je označováno jako „staré“.

Ze Světla přichází úder! Čím pevněji člověk na tom či onom ještě visí, čím křečovitěji se toho snaží držet, tím více zranění může přitom také sám utrpět; neboť odloučeno od něj musí nyní být toto nesprávné na každý pád, a to ke zcela určité hodině. Už není žádné čekání, žádné váhání a žádné láskyplné pomáhání; neboť to staré pro vás zašlo!

To je příkaz stvoření, spočívá to v samočinném působení zrajícího stvoření. Vy tím však budete bezpodmínečně postihnuti nejdříve. Posílí vás to nebo zraní, zcela podle toho, jak se sami postavíte vůči tomuto příkazu, který se nyní stal velkou silou v neovlivnitelném konečném naplnění!

Kdo se svým svobodným chtěním neuvolnil od starého, které ho poutá a může mu bránit v bezpodmínečném znovuzrození, ten od toho bude oddělen násilím, ať už se jedná o cokoli. Není nic, co by pod tento příkaz nespadalo.

Celý text přednášky je součástí knižního vydání.

___________

Abd-ru-shinova přednáška z nového českého překladu knihy Napomenutí, která je k dostání v našem obchodu.

Překlad je chráněn autorským zákonem.