Letnice! Teprve před několika málo dny jsme slavili svátek vylití svaté Boží síly do tohoto stvoření! Je to obnova, udržování a ozdravění!

Ta doba teprve přijde, kdy vy lidé pochopíte, jaká oběť ze Světla byla nutná, abyste byli vytrženi z jisté záhuby. Dnes toho ještě nejste schopni. Dalece to převyšuje veškeré lidské porozumění.

Avšak děkovat můžete Bohu, Pánu, za jeho nepochopitelnou dobrotu, kterou můžete každý den, každou hodinu poznávat v celém svém bytí, jen když poctivě chcete! A díkem má se proto stát celý váš život! –

Díkem celý váš život! Když tato slova vezmete v obvyklém smyslu, tak, jak to lidé myslí, muselo by to unavovat bez přestání přinášet dík; neboť člověk představuje si přitom seřazení mnoha děkovných modliteb za sebe.

Tak to ale není chtěno. Nejkrásnější dík je čistá radost! Lidé by nemohli, kdyby byli žili podle Boží vůle, při svém putování hmotnostmi nacházet vůbec nic jiného než jen radost! Že je přitom také žal, je vinou pouze lidí samotných; neboť žal je Světlu cizí.

Lidé stvořili si temno a tím také žal a zapletli se do toho ve své strnulé svéhlavosti tak, že pro ně nakonec už vůbec nebylo možné, aby ještě našli cesty, které by je byly schopny vyvést ven.

Hmotnost se pod vlivem falešné vůle lidí nestala rájem, nýbrž namísto toho jen bludištěm, ze kterého se žádná lidská duše nedokázala dostat. Přitom se množily chyby, jejichž následky přinesly neslýchané vystupňování zlého chtění, a v křoví pokřivených pojmů byl každý náběh dobrého chtění pevně sevřen a bylo mu zabráněno v růstu, takže brzy musel znovu zakrnět.

Tak to vypadalo, když se pomoc Světla zanořila do hmotností, aby ještě poskytla poslední pomoc těm, kdo v sobě nesou touhu po ní. –

Nyní jste si to všechno ale představili příliš povrchně; neboť lidé jsou v tom velmi zvláštní. Buď jsou rychle připraveni všechno ze Světla seslané odvrhnout v domýšlivém chtění vědět lépe, nebo propadají do opaku, očekávají jako slepí věřící fantastické nemožnosti, které leží mimo Boží zákony stvoření.

Jsou proto zklamaní, upadají dokonce znovu do nevíry, když se tak mnohé odehrává jinak, než si to oni mysleli. Mohou se také ve svých, vlastní vinou způsobených zklamáních dokonce stát stejně bezuzdnými jako dříve ve své slepé víře, a proto nejhoršími nepřáteli všeho toho, co je podle jejich mínění zklamalo. Nepochopitelné jsou schopni v tom vykonat, ačkoli jejich jednání je naprosto neodůvodněné a dětinské, člověka zcela nedůstojné.

Pro přesně uspořádané a pevně sestavené působení ve stvoření podle vůle Boží, kterou nelze ohýbat, nechtějí mít porozumění, nýbrž mylně se domnívají, že Bůh může v něm své vlastní zákony v každém okamžiku libovolně zrušit a změnit. Neuvažují, že tím zcela zřetelně doznávají své pochyby o věčné dokonalosti Boží nebo svou vlastní neuvěřitelnou omezenost, kterou lze nazvat jedině leností ducha nebo hloupostí, která pochází z lenivosti.

S velkými slovy se chtějí opírat o to, že ve stvoření je přece všechno podrobeno neustálým změnám. To je sice řečeno správně, avšak změny projevují se v důsledném vývoji a rozkvětu již existujícího, na základě zákonů stvoření, které přesto zůstávají nezkřivitelné, působí pohánějíce, ale nikdy se nemění. Takováto velká slova jsou tedy jen prázdnými žvásty, zcela nepromyšleně používanými v lehkovážné povrchnosti.

Lidé se slovy trousí nesmírné hodnoty jako hrající si děti, aniž by tyto jejich hodnoty sami pochopili. Proto používají slova také nesprávně a dávají jim mylné významy.

Pravdu, která v nich spočívá, nevidí, protože vyčtou a slyší jen to, co oni chtějí. Do hloubky kutat a namáhat se, aby porozuměli tomu, co slova mají říct a také dostatečně zřetelně říkají, k tomu nejsou ve své líné samolibosti ochotni.

Správné porozumění tomu schází ještě také mnohým z vás, protože jste přece jen ještě nevnikli dostatečně hluboko do mého Poselství, abyste si od základu obrazně představili dokonalost všemohoucího Stvořitele v její nedotknutelnosti a nezkřivitelnosti, v níž nepochopitelná velikost spočívá v jasné jednoduchosti, kterou si člověk nechce představit.

Musíte ve všem svém myšlení, při zkoumání a vysvětlování veškerého dění stále přísně klást jako základ nezkřivitelnost v dokonalosti Božích, samočinně působících zákonů tohoto stvoření. Jinak nikdy nedokážete pokročit dále a musíte zabloudit!

Proto je namístě, abych právě dnes trochu nadzvedl závoj, který vám ještě halí velikost oné oběti, kterou Parzival přinesl pro vaše vykoupení a osvobození.

Pravděpodobně se domníváte, že to nejtěžší na tom byl asi boj s Luciferem, který skončil spoutáním Lucifera. Ten to však není, nýbrž tím nejtěžším bylo prosekat vám cesty z bludiště, které jste vypěstovali svými chybami!

Je to sice jen část jeho vykupitelského díla, ale když se jen trochu vynasnažíte toto pochopit, takové, jaké to skutečně bylo, pak již nemůžete dělat nic jiného, než neustále děkovat Bohu v tom, že smíte být.

Jen si to jednou představte: Ze Světla vycházeje, vzal na sebe Parzival celou námahu cesty do hutných hmotností a sestoupil na zeměkouli tak hluboce pokleslou kvůli lidské vině.

On, přicházející ze Světla, nevěděl, co jsou chyby a žal, navzdory tomu, že už jednou mohl poznat nenávist lidí; neboť Světlo nezná žal ani chyby. Nevěda o tom stanul nejprve uprostřed těchto lidí a jejich zcela pokřivených falešných pojmů. Všechno kolem něj bylo falešné pod vládou Lucifera, od Světla odkloněné, všechno proto pro něj cizí a chladné, dokonce nepřátelské a ošklivé.

Nyní si snad znovu pomyslíte, že měl jenom ukázat cestu do světlých výšin, aby tím lidem dal to, co potřebovali ke svému vysvobození. Představujete si, že jednoduše stačilo, aby zvěstoval Boží Slovo takové, jaké je! –

Celý text přednášky je součástí knižního vydání.

___________

Abd-ru-shinova přednáška z nového českého překladu knihy Napomenutí, která je k dostání v našem obchodu.

Překlad je chráněn autorským zákonem.