Není nic na Zemi, lidé, co byste mohli nabídnout jako vyrovnání v díku za to, že vás Bůh osvobodí od havěti temna, kterou jste sami vypěstovali svým nesprávným chtěním!

Kdybyste si alespoň chtěli dát námahu pochopit, že boj Světla proti všemu temnu není pro Světlo bojem v radosti, nýbrž přemožením a zničením veškeré špíny nejodpornějšího druhu, přičemž největší část lidí, pro které je osvobození určeno a kterým přináší všechen užitek, se ještě staví na stranu jedovatého temna, aby v nejnižším způsobu myšlení ztížilo cestu těm, kdo přinášejí Světlo!

Hněv všemohoucího Boha ale tluče nyní do řad těchto rouhačů, kteří jsou jako ti nejhnusnější červi odsouzeni k tomu, aby se zadusili ve svých odporných slinách! Aby svět byl očištěn od takovéhoto zla!

Není to pěkný výraz, ale neexistuje žádné jiné slovo pro něco, co je vlastně zcela nevýslovné ve své ohavné zvrhlosti; neboť dokonce ani tato pozemská řeč nepostačuje ke správnému označení takového druhu nejnižšího myšlení.

Samotné výrazy „havěť a červi“ označují dva základní druhy těchto zkažených, kteří se vyloučili z jakýchkoli možností záchrany, protože nejsou schopni vytvořit ani jedinou čistější myšlenku a rozšiřují jedovaté, všechno rozežírající sliny, které nyní musí dopadnout zpět na ně samotné, rozežrat je a rozložit!

Rozdrásáni nevýslovnou, záštiplnou závistí nyní zajdou se strachem, bázní, děsem a hrůzou, a žádná ruka se nemá pozvednout, aby zmírnila jejich zcela zasloužené utrpení.

Budou odstrčeni od všeho, co usiluje ke Světlu a duchovní svobodě. A zatímco budou zasahováni bídou a mukami a zmítáni sem a tam v nevýslovných bolestech, probudí se v nich uvolňujícím rozkladem žalující duchovní jiskra, kterou ve Světlu nepřátelském usilování drželi zavřenou a chtěli ji nechat zakrnět. Vzplane v každém jednotlivci vzhůru, v neutišitelné touze bolestně pálíc a sežehujíc, co ji doposud utlačovalo.

Tak probíhá rozklad současně zvenku a zevnitř ruku v ruce v neuvěřitelných mukách, stranou jakékoli pomoci, daleko od každého zmírnění, s neustále rostoucím strachem a nejděsivějším zoufalstvím, dokud není nakonec sebe vědomé já zcela rozežráno; neboť nic z něj nesmí zůstat.

To jsou cesty zatracených od okamžiku, kdy Bůh stáhl svou ruku a ve svatém hněvu je všechny oddělil od přijetí záchranných milostí!

Tu musel zavržený klesnout, být stržen do propasti hrůz a pustošení; neboť již neměl žádnou oporu shůry!

Vy však budete osvobozeni, vy vzhůru usilující, od veškeré havěti a všech nástrojů temna, jak jste již byli svatým Světlem vysvobozeni od samotného knížete temna pro velkou dobu! Abyste mohli opět zesílit tak, že se jej už nebudete muset bát.

Brzy se celá Země, která vás nese, vyšvihne i s vámi do čistějších a světlejších plání. –

A když poté budete moci znovu dýchat čistotu, když kolem vás všechno odpadne, co vám uzavíralo jasný výhled ke Světlu, pak teprve při pohledu nazpět poznáte, jak hnusná byla bažina, v níž jste doposud žili. Teprve při pohledu nazpět vás zachvátí nevolnost, zděšení… a… snad… poté vykvete ve vás také i část toho díku, jenž byste už dnes museli Bohu vzdávat za velké dílo lásky, které touto očistou na vás naplňuje.

Již dávno jste mohli, museli poznat, jak nadlidská je trpělivost a shovívavost, kterou prokazoval dokonce i těm, kteří jsou nyní s konečnou platností zavrženi. Ve vašich vlastních řadách jste to mohli vidět!

Jen pomyslete jako na malý příklad ještě jednou na všechny ty, kteří již dobrovolně našli cestu ke Slovu a poté znovu odpadli!

Nemluvím přitom o dřívějším dění na světlejších pláních, nemluvím o dřívějších slibech daných při splnění dobrovolných proseb, ne, mluvím jen o krátkém období tohoto pozemského bytí, které však obsahuje již dost, aby se člověk s odporem odvrátil od těch lidí, jejichž celé myšlení je jen nejnižším výplodem uražené ješitnosti, zklamání kvůli některým odepřeným pozemským přáním nejrůznějšího druhu a také sobectví, které se nemohlo uplatnit.

Jen se rozhlédněte, všude naleznete tyto lidi! Znali jste je dostatečně dobře, takže nemusím uvádět jména. Všechna ta jména ještě budou ve vašem cítění pro správnost pálit, dokud neuvidíte, že Boží spravedlnost se nenechá vysmívat a v pravý čas se projeví tak, jak by to nikdy nedokázal žádný člověk.

Soud vás svou moudrostí a spravedlností donutí v úctě pokleknout a budete prosit o prominutí, že jste ve zlobě a rozhořčení často se svými přáními předbíhali skutečnou spravedlnost, aniž byste pomysleli na to, že všemohoucnost Boží zasahuje ještě mnohem ostřeji, jistěji a také neúprosněji, než si člověk dokáže kdy nechat zdát.

Pán se nenechá posmívat! A posměch spočívá také v nedbání jeho svatých zákonů. Pokud si člověk myslí, že může jednat podle svých přání, aniž by se přitom ptal na Boží spravedlnost, nebo pokud se domnívá, že se může stále oddávat svým rozmarům, aniž by se mu dostalo odplaty, tak se tím vysmívá dokonalé spravedlnosti Páně!

Pán se ale nenechá posmívat! To je varování, které přináší naplnění pro každého! A den těchto naplnění už není daleko.

Zkoumavě se ještě jednou podívejte zpátky na lidi a jejich jednání, dříve než nyní klesnou do tvrdých mlýnů odplaty a budou tím ztraceni navždy! Jsou přece mezi vámi mnozí, kteří to vše spoluprožili. Nebude pro vás vůbec obtížné vytěžit z toho poznání, které vám v budoucnu může být k užitku.

Lidé, které míním, našli v Poselství to, co již dlouho hledali, a poznali jej podle svého tehdejšího vlastního tvrzení jako Pravdu!

Poté vešli oni do styku s námi, ne snad my s nimi. Oni všichni sami přistoupili k nám. Já jsem je nevolal! Oni využívali náš čas velmi často bohatou měrou, přirozeně s úmyslem získat nějakým způsobem něco pro sebe. V dobré víře připusťme, že hledali duchovní výhody a prospěch.

To také mohou a mají najít v Poselství a mých přednáškách, stejně jako v jednotlivých rozhovorech, pokud hledají objasnění ohledně věcí, které lidi pozvedávají a zušlechťují. Poselství samo přece dává o tom všem svědectví ve svém druhu, jemuž také odpovídají rozmluvy.

Toto všechno jim bylo poskytnuto, i když někdy s vnitřním příčením, protože to těmito lidmi, ačkoli prosili, bylo přesto napůl vynucováno způsobem, jakým to požadovali ve svém sobectví a ješitnosti, které na nich lpěly a které je také poté později od věci znovu oddělily.

Jakmile věřili, že vyplnili dosavadní mezery ve vědění nebo že již nenaleznou žádné další výhody, ustoupilo u nich také Poselství znovu do pozadí a v jejich nitru se pomalu vzedmulo ono známé chtění vědět lépe, které se přidružuje ke každé ješitnosti, především však k uražené ješitnosti. Co však takovéto ješitnosti nakonec často zasadí ten nejhorší úder, je to, že se ani neucházíme, ani nebojujeme o toho, kdo se odvrátí; neboť mně je to zcela lhostejné, protože každý člověk musí mít svobodnou vůli k rozhodování, pokud mu to má přinést hodnoty nebo zničení; neboť přece nese sám plnou zodpovědnost za sebe.

Z tohoto důvodu stále odmítám také ovlivňování všeho druhu. Tedy opak toho, co by takoví lidé po odpadnutí rádi chtěli tvrdit, aby tím omluvili a nejsměšnějším způsobem alespoň nějak odůvodnili své vlastní nepěkné jednání a zlé chtění.

Raději tím sami dají ubohé svědectví vnitřní nepevnosti, jen aby se oddali zlé rozkoši způsobit škody či mrzutosti tam, kde vycítí nebo si myslí, že se jimi musí opovrhovat!

Jsou příliš zbabělí a příliš domýšliví, než aby si řekli, že oni sami se na začátku mohli mýlit, když později smýšlejí opět jinak, a že oni sami to byli, kdo přišli a nyní znovu odešli, takže také nemají vůbec žádné právo činit někoho jiného, kdo je nezískával ani nevolal, jakkoli zodpovědným za tento jejich zdánlivý omyl.

Však takovémuto nesmyslnému osočování odporuje každé slovo, které jsem doposud napsal a řekl, a já žiji toto Slovo! Od mého Slova mě nelze oddělovat. A toto Slovo je nyní pevně a nezkřivitelně vpáleno do celého stvoření!

Celý text přednášky je součástí knižního vydání.

___________

Abd-ru-shinova přednáška z nového českého překladu knihy Napomenutí, která je k dostání v našem obchodu.

Překlad je chráněn autorským zákonem.