Čím více se rozšiřuje pohled do minulosti, tím hrozivěji vyvstává pro vás z doznělých tisíciletí jedna žalující výtka za druhou, které se bez mezery spojují do nepropustného kruhu, jenž se kolem vás stahuje stále těsněji.

Nakonec na vás tento kruh ničivě dopadne, pokud se naplněni díkem nechopíte záchranného lana, které vás vytáhne z tohoto sevření, jež v sobě nese záhubu, konec vaší viny, který s sebou musí současně přinést také váš konec.

Probuďte se proto, lidé, vzchopte se! K pomoci pro vás jsou z minulosti snímány všechny závoje, abyste mohli poznat, co jste zameškali a jak nesprávně jste stále jednali!

Nemůžete říct, že v minulosti na sebe nakladli vinu jiní lidé a že vy na tom všem nemáte žádný podíl. Je to velký omyl; neboť byli jste to vy sami, jeden tady, jiný tam, ne vždy ve stejném čase a také ne vždy na stejném místě, ale nějakým způsobem spojila vás vlákna již s každým děním! I když jste si to doposud ještě neuvědomili.

Ve svém pohroužení do pozemského nemáte nejmenší tušení o mnohých pomocech, které vám Světlo vždy znovu poskytovalo v každé době a bez ustání, abyste se nemuseli odklonit od pravé cesty… avšak váš duch, ten o tom ví, protože toho byl tak často účasten!

Jen váš hluboký pád zapříčiněný vámi dobrovolně přijatým zotročením rozumem to přivedl tak daleko, že nic z toho již nedokážete vyciťovat, a váš duch není sám ze sebe schopen proniknout až k vašemu dennímu vědomí, protože jej držíte zazděného v současné pozemské tíži.

Kromě toho mu vůbec nedáváte příležitost, aby se mohl někdy hýbat, protože jste na vedoucí místo svého ducha v rouhavém smýšlení pozvedli jeho nástroj, váš pozemsky vázaný rozum.

Tím se vám samočinně uzavřely veškeré cesty ze světlých výšin. Sami se křečovitě držíte vzdáleni od všeho toho, co by mohlo tento nezdravý mrákotný stav ducha narušit, jen abyste se nemuseli se zděšením vytrhnout ze samolibého pohodlí vlastního chtění vědět lépe, které bylo vypěstováno domýšlivostí nesprávného přecenění vlastní hodnoty!

Jak strašným se nyní musí pro takové lidi stát pravé poznání!

To je také v prvé řadě to, co mnohé zdržuje od přijetí Pravdy ze Světla! Bázeň a strach z probuzení, které se sice ještě hluboce skryty snaží schovat, jejichž lehké mrazení však již lze pociťovat, u tak mnoha lidí jen zcela nevědomě, až je náhle ostré údery ze Světla neúprosně donutí k nedobrovolnému probuzení!

Ano, bázeň a strach z každého paprsku jasného, chladného Světla, které s sebou přináší Pravdu a které v neúplatnosti nechává snadno poznat omyly a chyby těchto pozemských lidí, to je pro mnohé důvod k lehkovážnému otálení s tím, aby se nyní odvážně postavili do světlého paprsku!

Ti všichni nechtějí se snadno vzdát pohodlí vlastních klamných představ, které se tak lichotivě řídí podle jejich přání. Proto také dávají ještě přednost starým zvykům před neklidem, který jim mé Slovo nyní musí nejprve způsobit, než v něm poté postupně naleznou pravý mír a duchovně povstanou jako noví lidé, kteří se radostně vědomě zachvívají v zákonech Božích.

Poté budou vůli Boží pociťovat už jen jako blahodárnou, pomáhající a podporující, ale nikdy jako tvrdou nebo jako tlak, jak se jim to ještě dnes při jejich nesprávném postoji musí jevit.

Už jen to samo je přece určitým znakem nesprávného postoje a důkazem, že jdou bludnou cestou, pro ty lidi, kteří na Slovo Pravdy narážejí, protože se jim nelíbí!

Toto „nelíbí“ je také ten nejlepší výraz pro odmítnutí oněmi lidmi, kteří se domnívají, že si mohou pravdu volit a že si z ní mohou vzít jen to, co se jim líbí, nebo jak to tak pěkně nazývají: s čím „souzní“!

Na tomto označení vidíte sami, jaká zavrženíhodná ješitnost a samolibost vlastní nafoukanosti v tom spočívá, již v celém způsobu, jak ke Slovu přistupují, pokud se k tomu vůbec jednou uráčí!

Není v tom pravá vážnost, tím méně pokora, která tomu přísluší, aby se ve Slově vůbec něco našlo; neboť Pravda se nikdy nevnucuje.

Říkám vám však, lidé nemají na výběr, nýbrž budou se nyní muset sklonit a sestoupit z trůnu své samolibé povýšenosti nesprávně pojatého bytí!

Kdyby lidé v průběhu tisíciletí nejednali vždy tak, jak ještě nyní jednají, kdyby všechno, co se jim mělo stát pomocí, stále znovu nekřivili, aby to přizpůsobili svému lidskému smýšlení a svým pozemským přáním, bylo by nyní zde na Zemi pouze jedno jednotné učení, které by vycházelo z vůle Boží. Neexistovalo by tolik druhů vyznání.

Všechna učení, která doposud přišla na Zemi, by sjednoceně tvořila jen jediné schodiště k podstavci, který má zaujmout Pravda, jak bylo lidem v mnoha zaslíbeních často zvěstováno.

Nebyly by rozdíly v chápáních, tím méně pak v samotných učeních!

Neboť všechna učení byla kdysi Bohem chtěna, byla přesně přizpůsobena jednotlivým národům a zemím a zformována zcela podle jejich tehdejší duchovní zralosti a vnímavosti.

Všechna vedla původně ve zcela přímé linii k Pravdě, kterou najdete v Poselství. Již tehdy všechno směřovalo k době konečného soudu. Ti, kteří všechna jednotlivá učení přinesli, byli připravovatelé cesty pro Slovo Pravdy samotné.

A tito připravovatelé cesty se namáhali, velmi často v horoucím vnitřním zápase, aby splnili ve věrnosti svou úlohu navzdory všem překážkám, které se jim lidé stále znovu snažili klást do cesty.

Ale lidé už také tehdy ve všech případech jako vždy zcela selhali, když brzy po odchodu zvěstovatelů připravujících cestu pokaždé pokřivili jejich slova nebo zcela vynechali to, co nedokázali správně pochopit, a upřeli to budoucím pokolením.

Avšak právě to, co se snažili upřít, protože tomu tehdy sami nedokázali rozumět, bylo to nejdůležitější ze všeho!

Protože tato nejdůležitější zvěstování přirozeně vždy mluvila o tom nejvyšším v daném učení, co bylo přístupné vždy jen docela úzkému kruhu, jelikož davy by tomu přece ještě nerozuměly, nebylo těžké – a také to bylo vysvětlitelné – je nejprve zadržet, čímž však v průběhu času upadla zcela do zapomnění.

Avšak moudrá prozřetelnost je nenechala zcela zmizet a přijde čas, který je již blízko, kdy ze všech zemí přijdou zvěsti o spisech, které o těchto starých dobách hovoří a které povstanou jako svědci proti pokřiveninám způsobeným domýšlivým lidstvem.

A přitom se ukáže, že pozdější stoupenci učení dnes již nemají spojení s původním učením samotným, které znělo zcela jinak, než jak se to dnes uvádí a učí! Dokonce i Pravda samotná, kterou přinesl Ježíš, byla ve vyjádření a smyslu pokřivena.

Spousta síly a také spousta dobrého chtění byla proto žel tak mnohými věřícími použita na omyly, které se v průběhu tisíciletí razily, a tak jsou dnes také učení všech těch mudrců, kteří byli již připravovateli cesty pro Slovo Pravdy samotné, jako Krišna, Zoroaster, Lao-c‘, Buddha a Mohammed, ve zcela cizí formě a tím také jiného obsahu, než jak tehdy byla těmito zvěstovateli samými dána.

A také vylíčení jejich pozemských životů byla v průběhu času zkreslena. Nesouhlasí se skutečností.

Mnoho tisíciletí již bylo ze Světla vynaloženo v nevýslovné shovívavosti a nepochopitelné dobrotě k vašemu namáhavému vzdělávání a k vaší přípravě na dobu, ve které se musíte soudit, abyste v ní zašli, nebo mohli nádherně vystoupat vzhůru do světlých zahrad věčné radosti.

A když tato doba, na kterou bylo trvale poukazováno, nyní nastala, stojí lidé ještě odvrácenější od Pravdy než kdy dříve! Tvrdošíjně následují pouze výtvory svého chtění vědět po svém, aby přitom padli do propastí rozkladu s posledním úderem meče při Bohem chtěném, očistném rozdělení! –

Celý text přednášky je součástí knižního vydání.

___________

Abd-ru-shinova přednáška z nového českého překladu knihy Napomenutí, která je k dostání v našem obchodu.

Překlad je chráněn autorským zákonem.