Když je nouze nejvyšší, je vám Boží pomoc nejbližší! Tato slova již odedávna kolují zeměmi. Vycházejí jako slova útěchy z úst mnoha lidí, ale žel často bezmyšlenkovitě a jen proto, aby bylo něco řečeno při starostech, které druhé tísní.

Krásná slova, která v sobě ukrývají zaslíbení, se stala prázdnou frází společenské zdvořilosti.

Kdo však nechce jmenovat Boha, a takových je mnoho, protože jim v tom brání tisíceré důvody, ten místo toho řekne: Po dešti vždy vyjde slunce! Nebo ještě jiná úsloví, která jsou stejného smyslu. Je jich ostatně mnoho.

Avšak ani jedno z nich nenese v sobě hlubokou vážnost a také sílu jako slova:

Když je nouze nejvyšší, je vám Boží pomoc nejbližší!

Povzbuzující sílu, která plyne z těchto slov, vycítí každý člověk, když na ně v těžkých starostech pomyslí. Je v nich něco mimořádného, co žádný jiný z těch mnoha způsobů útěchy neobnáší. Vystupuje do popředí jako vítězný hrdina a vy to cítíte, aniž by vám bylo jasné, co je schopno vyvolat uklidnění.

Kdo však stojí v Poselství, ten zná moc slova, když se ono zachvívá v zákoně stvoření. V tom spočívá tajemství tohoto působení. Zde uvedená věta je dobře propojena se záchvěvy Světla a zprostředkovává proto sílu, která musí překvapit, když dopadne na dobrou půdu.

To je však základní podmínka jako při všem: Půda k tomu musí být připravena!

V těžkých nouzích ale často je připravena otřesem. Tím mohou slova utvořit most pro pomoc ze síly Stvořitele, která je připravena pro každého tvora, protože se zachvívá v celém stvoření. Tvor potřebuje jen v důvěře vzhlížet k Pánu; neboť důvěra vždy vytváří tu nejlepší cestu pro pomoc ze Síly.

Děj při použití této věty je tedy takovýto: Slova „Když je nouze nejvyšší, je vám Boží pomoc nejbližší“ vzbuzují v člověku věřícím v Boha důvěru. Tím utvářejí tato slova most; neboť skrz ně vzniklá důvěra stoupá vzhůru jako prosba, modlitba, protože lidský duch ji procítil. Přitom se duch otevírá nové síle, která opět skrz něj proudí na místa, která jej těžce tísní.

Tak přicházejí tato zlým chtěním stlačovaná místa do paprsku Světla, které zlo přemůže.

Celý text přednášky je součástí knižního vydání.

___________

Abd-ru-shinova přednáška z nového českého překladu knihy Napomenutí, která je k dostání v našem obchodu.

Překlad je chráněn autorským zákonem.

Kde však člověk v Boží pomoc nevěří, tam také nemůže skrz tato slova povstat taková důvěra, která je potřebná, aby vpustila svatou sílu Světla a přivedla ji na ona místa, která vytvářejí nouzi.

Nemyslete si však přitom, že máte světlou sílu, která vás zasáhne, navádět dále sobeckými nenávistnými myšlenkami a plány na zničení. To by byly nečisté průplavy, skrz které ani síla Světla nemůže protékat bez zakalení.

A každé zakalení přináší oslabení. Oslabovali byste tím účinek vám určené pomoci. Jen když jste v čisté důvěře v Boha schopni přijmout sílu, důvěře, která prosí o pomoc Boží a přenechává jeho moudrosti, jakým způsobem chce On pomoci, pak je to správně a je možné použít sílu nezkaleně k odvrácení a odstranění zla.

Nepotřebujete a nesmíte přitom chovat vlastní myšlenky ohledně způsobu a formy účinku! Vyčkejte v klidné důvěře. Vaše utrpení již ukáže síle cestu! A tak se od vás musí nakonec odvrátit i to nejtěžší utrpení, aniž byste se sami přitom nově zatížili myšlenkami nerozvážné zloby nebo nenávisti.

Proto vám byla jako varování dána také slova: Má je pomsta a já zjednám odplatu!

Má vám to být poukazem na to, abyste se chovali tak, jak je to v Boží vůli a tím i v zákoně stvoření, aby vám pak síla Světla skutečně mohla pomoci! Vždyť pro ni přece musíte vytvořit průchod.

Kam se podíváte, vidíte kolem sebe pomoc, jste pomocemi obklopeni, takže byste se vůbec nemohli zřítit, kdybyste chtěli vidět. A vidět, to znamená „vědět“, můžete jen znalostí zákonů Božích ve stvoření, které nesou tu vůli, jež vám pomáhá, kdekoli se jen dostanete do nouze, pokud se pomáhající síle sami neuzavíráte!

Brzy přijde doba, kdy budete otřeseni stát před velikostí Boží a před jeho láskou, která spočívá v jeho vůli a skrz ni působí!

Pak budete chtít zahynout žalem v poznání svého zameškání, své viny, která nejen že od sebe všechny tyto pomoci odstrkávala, nýbrž chtěla se nad ně povznést v domýšlivosti, která přece vždy vychází jen z malosti; neboť velikost nezná domýšlivost, protože vůbec nemá zapotřebí být ještě domýšlivá.

Proto je domýšlivost vždy známkou vnitřní malosti a vyjádřením vědomí, že malost má přece zapotřebí se skrz domýšlivost zdát o něco větší, než sama vpravdě je! Právě vědomí vlastní malosti je nejlepší potravou pro domýšlivost.

O vás lidi je ve skutečnosti Stvořitelem tak postaráno, že by se vám nemohlo nic přihodit. Jste doprovázeni a vedeni, aby vás nic nemohlo srazit z pravé cesty, když to sami nechcete!

A přesto jste tak poklesli, odvrátili jste se od Světla. To, co bylo ve vší jednoduchosti nemožné, to jste si dovolili a v lehkovážné ješitnosti vynutili: Zbloudění z pravé cesty, která vedla ve zcela přímém směru vzhůru!

Chtěli jste do bažiny a rozhodování vaší svobodné vůle vás sráželo dolů, stále hlouběji, právě to, co vás mělo v touze po Světle pozvedávat vzhůru.

Dnes ještě neznáte celou tíhu vaší viny! Avšak tisícinásobně se nyní zvedá vůči vám, ze všech stran, a postihne vás, jak to ani jinak nebylo možné očekávat.