2. Jitro vzkříšení

Jitro vzkříšení! Z těchto slov vychází čarovné kouzlo, které se podivuhodně dotýká všech duší. Duch cítí při tom slunce nad rozkvetlými nivami, zurčící potoky, vzdálené znění zvonů, všude mír! Radostné, volné vydechnutí v přírodě! – –

A jitro vzkříšení má nastat pro ty lidské duše, které jsou shledány hodnými, aby prožily říši Boha zde na Zemi. Ty ostatní zůstanou nazpět v temnotě, která Zemi dnes ještě obklopuje, a budou s temnem odhozeny na dráhu, která vede k nevyhnutelnému rozkladu, k duchovní smrti!

Již planou ranní červánky na jemnohmotném nebi jako znamení, že ten den se blíží!

Probuďte se, duše, které čekáte na vysvobození, čekejte správným způsobem! Už jen krátká doba zbývá do hodiny, která vás nyní musí zastihnout připravené. Nedopusťte, aby vás ještě v posledním okamžiku zastihla spící!

Hrozná je temnota, která Zemi jemnohmotně svírá. Pro žádnou lidskou duši by nebylo možné ji nyní ještě prorazit. – – –

Jestliže od východu k západu všech světů nepronikne oslnivý blesk božské pravdy násilím dusnou nocí duchovna, pak je usínající lidský duch v tomto následném stvoření ztracen.

Neboť všechna moudrost, přinesená povolanými a určená k tomu, aby pozemským lidem připravila možnost vzestupu ducha do světlých výšin, byla stoupenci těchto povolaných převážně vždy využita k pozemským účelům! Nezůstala taková, jaká byla, volná a přirozená, mající být k užitku všem lidem, nýbrž byla školenou lidskou chytrostí neustále pilována, dokud z vlastní formy v její jednoduchosti nezbylo již nic.

Samolibí vylepšovatelé tím vykonali ješitné, neštěstí přinášející dílo, do něhož se zapletly miliony lidských duší.

Vše se stalo obchodem, z něhož se pomalu pozvedla chtivost po moci. Pod vedením rozumu, které se jako výplod Lucifera znamenitě osvědčilo, vznikly už jen znetvořené obrazy toho, co mělo nechat povstat pravou moudrost. Chytře toho pak temno využilo, aby nic netušící oběti musely slepě padnout do jeho náruče, v duchovně líném klamu, že usilují ke Světlu.

Nejinak tomu bylo poté také se světlou Pravdou, kterou na Zemi přinesl Boží Syn, aby tím lidem konečně uvolnil cestu k nutnému vzestupu do Boží říše, aby je s konečnou platností vysvobodil z opředení temnem, které vzniklo ze znetvořenin dosavadních moudrostí.

Kristus požadoval čilost ducha každého jednotlivce ve vědění, které jim dával, a tím uctívání Nejvyššího činem!

Všechno by měl člověk vědět, co stvoření ukrývá, aby poznal v něm působící základní zákony, které nesou vůli Boha; neboť jen tímto věděním může se člověk vřadit tak, jak to Bůh požaduje. Pak může žitím podle toho vše kolem sebe podporovat, přinášeje potěšení, což také jemu samotnému ve vzájemném působení přinese vzestup a tu zralost, které jako člověk podle Boží vůle může a má dosáhnout, pokud chce „obstát“. „Obstát“ před Bohem však znamená, nemuset se zřítit do rozkladu.

Všechny Boží zákony jsou nastaveny jen na to, aby přinášely výstavbu a podporu! Kristem byla celému lidstvu přinesena možnost, aby se v duchu konečně osvobodilo. – –

Ale vznikly církve a ty se namáhaly, aby Slovo Páně za klášterními zdmi rozebraly, zčásti také ukryly, a vydaly z něj jen to, co vykládaly podle svých vlastních vysvětlení a takovým způsobem, jaký byl vhodný k jejich účelům a podle jejich mínění.

Tím bylo jednotlivým lidem z velké části znovu odepřeno pro ně Bohem seslané dobro a dosáhlo se toho, že tito lidé se v duchu nestali dostatečně čilými, dostatečně svobodnými. Tedy opak toho, co Kristus chtěl!

Církve vyhledávaly stoupence, bohatství a moc. Proto nesměl žádný člověk vědět, že on zcela sám může dojít do říše svého Boha, bez pomoci církve! Nesměl přijít na myšlenku, že Bůh nepotřebuje církev mezi sebou a svým tvorem, kterého také bez církve stvořil.

A podařilo se. Pomalu, ale jistě se církev se svými přáními vsunula oddělujíc mezi touhu lidí po Světle a jejich Boha! Aby zvýšila počet svých stoupenců, nabízela jako vábidlo línému lidskému duchu pohodlnost! Zašlo to dokonce tak daleko, že bylo možné za peníze nechat v kostelích vykonávat modlitby za tím či oním účelem. Po zaplacení církev zprostila této námahy, čímž znehodnotila také modlitbu, to jediné, čím se lidský duch má přibližovat svému Bohu. Ale nesmyslnost a ponižující povaha takovýchto nemožností nebyla žádnému člověku nápadná. Bylo to pohodlné, počet „věřících“ přitom stoupal.

Jak se církev zvětšovala, stávala se bezohlednější a nechala nakonec dokonce zčásti padnout masku. Jednajíc proti všem Božím zákonům podrývala vše, co se nechtělo pro ni vyslovit, poštvávala a očerňovala, ba i vraždila, kde to jinak nešlo. Nejprve tajně, s nárůstem její pozemské moci však také veřejně. Neštítila se držet přitom před sebou jméno Boží jako štít.

Tady nemůže žádný člověk mluvit o omylu, takovéto jednání nese příliš zřetelně otisk nejnižšího temna! Stojí v nejostřejším protikladu k tomu, co učil Ježíš Kristus! Jsou to nepřátelské rány, které tím byly zasazeny každému slovu, které promluvil. Neexistuje nic na celé Zemi, co by se odvážilo stavět se více proti Kristu a jeho Slovu než církevnictví už od samého počátku!

Nic jiného však také nemohlo být tak nebezpečné! Právě kvůli zdánlivému chtění sloužit Bohu byl účinek pro lidstvo strašný! Lucifer nemohl mít lepší pomocníky pro své Bohu nepřátelské dílo. Zde dobylo jeho dovedné poukázání na pozemský rozum největšího vítězství! Vytvořil šálivý padělek všeho toho, co vlastně coby Bohem chtěné vzniknout mělo! Předstírání pravosti se podařilo. To nejcennější, co mělo vést k Bohu, nechal prostřednictvím těch, kteří se vydávali za Boží služebníky a snad se za ně také sami velmi často považovali, odchýlit do opaku, nechal z toho vzniknout překážku pro lidi, která jim musela bránit v tom, aby radostně vykročili vstříc vytouženému Světlu! Troufalý šachový tah, jakému není rovno. –

A tak se rozprostřelo temno kolem Země, stalo se tou nejhlubší duševní nocí! – –

Nyní je však zlu učiněna přítrž! Prudce budou všichni lidé probuzeni z pomýleného bludu! Málokteří k vysvobození, mnozí ke zničení! Zúčtování za Golgotu je tady! Avšak v jiném smyslu, než jak si to lidé doposud mysleli! –

Jako za dusné letní noci vyrůstají ze země houby, tak nyní povstávají falešní proroci z davů, jak bylo zaslíbeno, aby sebou samými naplnili Slovo a mohli být souzeni; neboť svět má být od nich očištěn!

Avšak nech to hučet, nech to burácet, malý zástupe! Před jarním jitrem musí zavanout silné bouře! Nechť jsou miliony lidí strženy, je to dobře a podle neochvějné vůle Nejvyššího! Každému se stane, co si zaslouží! Pokrytectví, iluze lidského vědění a svádění musí skončit.

Brzy bude se závažné slovo „Dokonáno jest!“ opakovaně nahlas a jásavě zachvívat světy!

Poté nastane jitro vzkříšení a zářivé slunce vám přinese nový den! Pán a Bůh daruje svým tvorům, kteří se skloní před jeho vůlí, novou dobu!

Potom hluboké, volné vydechnutí projde každou duší a bude stoupat jako dík, jako modlitba ke trůnu Nejvyššího, jako přísaha, že bude Jemu sloužit tak, jak to On chce! Tomu dopomáhej Bůh!

___________

Abd-ru-shinova přednáška z nového českého překladu knihy Napomenutí, která je k dostání v našem obchodu.

Překlad je chráněn autorským zákonem.