Cesta ke Světlu a k Pravdě je už odedávna označována jako trnitá a kamenitá, namáhavá a obtížná.

Člověk jednoduše přijímá, že je to tak. Nikdo se nezamyslí, proč tomu tak je, co k tomu může být skutečným důvodem. A kdo se tím přece někdy zabývá, činí si o tom dozajista nesprávný obraz.

Plná trnů a plná kamení, namáhavá a obtížná je jen cesta, která není udržovaná, po které se málo chodí!

To je ten důvod, proč těm nemnohým, kteří si ji po mnoha omylech zvolí k chůzi, připadá obtížná. Také v tomto musí být vždy bráno v úvahu přirozené dění, a nikoli falešné výmysly a fantazie, do nichž lidský mozek při takovémto způsobu myšlení rád zachází.

Cesta ke Světlu byla od prvopočátku rovněž pouze světlá a krásná. Také ještě dnes není jiná pro toho lidského ducha, který po ní kráčí se svobodným duchem, neomezen nesprávnými názory, jimiž si mnozí své duchovní cesty až příliš rádi osazují a nechávají zarůst!

Záleží to zcela na člověku! Člověk, který svého ducha nechává ještě svobodně vzhlížet ke Světlu, který ve svém cítění nikdy neopomněl zvažovat, co ho jeho bližní učí nebo mu vyprávějí, ten tím udržoval cestu ke Světlu, zachoval si ji čistou! Nenachází žádné trny, žádné kameny, když po ní kráčí, nýbrž světlem ozářené, měkké květinové koberce, které jen uchvacují zrak, povzbuzují jeho krok!

Každý člověk musí sám pečovat o cestu, musí se o ni starat, musí se jí zabývat. Kdo to nečiní, pro toho se stane kvůli zanedbání trnitou a kamenitou, už jen obtížně schůdnou, a velmi často také zcela zasypanou, takže ji nakonec už nedokáže objevit, ani když ji hledá!

Zvažovat ve vlastním cítění, co člověk slyší a čte! To je pro něj nutné, když si chce zachovat cestu volnou a krásnou. Přitom okamžitě při čtení nebo poslechu nějaké věci už od počátku ucítí, zda ho to tísní, snad mate, nebo ho to hřeje, připadá mu to jako znění domova.

Jen přitom nesmí nikdy zapomínat, že pravá velikost a přirozenost vždy tkví jen v jednoduchosti! Kde tato schází, kde se považuje za nutné přistupovat ke všem možným označením, tam také schází správnost. Cesty nejsou pak nikdy jasné, nemohou být ani slunné.

Takto například každý v sobě jasný člověk při čtení nebo poslechu všeho mystického nebo okultního okamžitě silně ucítí nejasnosti, stejně jako u dogmat církví. Mlžení nebo honosně znějící slova mají všude zakrýt příliš zřetelně vystupující nevědomost. Velmi rádo se pak lichotí lidským duším, zpívá se sladká píseň jejich největším slabostem, v prvé řadě domýšlivosti, aby se snadno a ochotně přenesly přes všechna shnilá místa, v nepozornosti nerozpoznaly hluboké mezery a nemožnosti, které se jim stále znovu napomínajíce ukazují.

Kdo však přitom dbá jemných varování svého nezkaleného ducha, ten si udržuje cestu ke Světlu a Pravdě volnou.

Ale kdo se tímto mlžením a dusným parnem nechá vábit, protože poskytuje neomezený prostor vlastním fantastickým myšlenkám, ten nechává jasnou cestu v sobě zarůst popínavými rostlinami, které jeho volnou chůzi brzdí a ztěžují, často také zcela znemožňují!

Lákadla, která mohou vlastním fantastickým výtvorům dát prostor bez hranic, jsou velmi velká. Počet těch, kteří v tom s radostí rejdí, nechce brát konce, protože každý při tom může něco říct, smí se cítit důležitý v pochmurných nejistotách zpustlého myšlenkového světa!

Pro věřící církví nebude ani zdaleka tak těžké probojovat se k pravdě jako pro stoupence okultních sekt a sdružení. Potřebují se jen trochu vážně snažit o to, aby v sobě jednou klidně zvažovali, a ihned rozpoznají mezery, které do toho vpletlo rozumové chtění vědět a které pravou cestu zatemnily a zmátly!

Vážného lidského ducha to nestojí velkou námahu, aby ve všech církvích rychle rozeznal pravdu od omylů. Proto není spoutání církvemi pro skutečně zkoumajícího člověka tak veliké, jak se zdá! Prosté poctivé chtění už stačí k roztržení těchto pout v rychle se probouzejícím vlastním přesvědčení.

Pouze duchovně líné lidské duchy drží církev pevně. Těch však ani není škoda, protože se tím prokazují jako leniví služebníci svého Pána.

Při klidném pozorování vidí každý člověk velmi brzy, že dnešní církev není ničím jiným než institucí světského usilování o moc a sebezáchovy, jak smýšlení a jednání jejích zaměstnanců každou hodinu stále znovu dokazuje ve štvaní a nepřátelství proti těm, kteří jim nejsou po vůli! To vše rozpoznat není těžké. Stejně tak všechna dutá místa a nemožnosti, které jsou vpleteny do skutků, tvrzení a učení. K tomu vůbec není zapotřebí bystrého ducha.

Proto nemůže církev myslícím lidem přinést tak velké škody, jak se často má za to. Ty, kdo jsou v duchu živí, není schopna spoutat!

Avšak škody, jakým není rovno, které lze sotva znovu napravit, přinášejí pro lidského ducha okultní sekty a sdružení všech druhů! Přestože se jen snaží předstírat vlastní vědění, které je vším jiným, jen ne pravým věděním! Lichotí rozumovým lidem, stejně jako všem hledajícím. A mají s tím úspěch; neboť také mezi hledajícími je velký počet těch, kteří navzdory hledání Světla s sebou ještě vlečou všechny ješitnosti svých duší, jimž přirozeně rychle padají za oběť.

Protože právě okultismus a také mystika nabízejí těmto ješitnostem neomezené možnosti rozvoje, přitahuje je to také tam podle zákona přitažlivosti stejného druhu! Nejzevnější, nejmenší účinek tohoto zákona okultisté často zpozorovali a snaží se jej využít. Své slabé působení v tomto přirozeném dění nazývají nyní důležitě „magie“! Zní to dobře a mimoto to působí tajuplně!

Přesto zákon jako takový v jeho jednoduchosti, avšak ve skutečnosti v jeho světy prožhavujícím a donucujícím významu, dosud neznají v jeho velikosti! Nevědí, že jsou s celým svým chtěním vědět v sevření tohoto zákona stvoření bezmocně postrkáváni tam a zpět jako žalostné loutky!

Působení těchto lidí připoutává jejich souputníky a stoupence k nížinám, kterých by si vůbec nemuseli všímat, kdyby klidně šli svou cestou ve vší jednoduchosti a důstojnosti, která lidskému duchu přísluší. Takto jsou však zadržováni, z největší části dokonce kvůli tomu ztraceni; neboť to od lidského ducha vyžaduje ohromné vypětí sil, aby se ještě jednou osvobodil od ducha spoutávajících hrátek všech okultistů. Činnosti takovéhoto druhu odchylují duchovní síly od přímých cest, které vedou vzhůru! Sílu k opětovnému osvobození od toho dokážou sebrat pouze zřídkakdy, protože silní duchové tak jako tak nesetrvávají mezi okultisty, ledaže by se chtěli oddávat své ješitnosti.

Kde se však v početných okultních oborech lze někdy skutečně setkat s trochou vědění, tam se nikdy nejedná o nic jiného než jen o nejnižší okolí jemné hrubohmotnosti nebo také hrubé jemnohmotnosti, tedy o nejbližší přechodové vrstvy, jež jsou opatřovány vznešeně znějícími jmény, aby to také dobře znělo, jak už to odpovídá domýšlivosti všech tápajících.

Ve skutečnosti je to právě tak jako nic. Nebo přece! Jen to neslouží ke vzestupu, nýbrž ke spoutání každého lidského ducha, kterému v jeho původním druhu stačilo pouze hrdě a volně přes to přejít, aniž by se u toho vůbec zdržoval. Takto však přikládají nicotnostem hodnotu, která z nich činí popínavé rostliny, jež luciferští přisluhovači prostřednictvím jednání okultistů používají jako nástrahy pro statisíce! Zůstávají v nich viset jako mouchy v pavoučích sítích.

Jen se podívejte na jejich knihy! Kolik prosakujícího sebepodkuřování velkých a malých lidí dychtících po vědění je v nich nahromaděno!

Směšně malé, samozřejmé příhody jsou zde zveličovány do vysokých věcí s houževnatostí a vytrvalostí, kterou by bylo možné použít k lepším věcem. Příhody, které prabáby posuzovaly mnohem jasněji než tito potomci, kteří chtějí s velkým povykem nasměrovat pozornost na sebe a své vysoké vědění. Čím bláznivější historka, čím nesrozumitelnější způsob vyjadřování ve šroubovaných formách, tím pěknějšími jsou shledávány. Senzace za každou cenu je přitom často nejvyšší cíl, jako u tak mnoha novinářů vynořujících se nyní v hojném počtu, jimž už není nic svaté, a nejméně pak pravda.

Je neuvěřitelné, co všechno je na lidstvo vypouštěno! A mnozí se toho až příliš rádi chopí. Je to přece „zajímavé“, dokonce to leckdy dokáže nahnat husí kůži. Čtenář a posluchač se v tom sám může v lehké hrůze hrabat, dál spřádaje myšlenky, dokonce při tom také hrát nějakou roli; neboť se přece cítí obklopen nejstrašidelnějšími věcmi, které jej nikdy dříve neznepokojovaly. Nyní díky tomu náhle něco znamená, kvůli němu se kolem něj leccos odehrává!

Právě všechno to, čemu člověk zcela nerozumí, ale co může s bohatou fantazií okrášlit, láká svými „možnostmi“! Podle vlastního uvážení vykládají pak mnohé z doposud prožitého, přičemž v tom náhle hraje velkou roli ledasco, čeho si doposud vůbec nevšímali.

Život, který byl tak prázdný, dostává obsah! A tím člověk podle svého mínění hodně získal, je probuzen, nazývá se duchovně vědoucím!

Zvláštní lidé! Už vůbec nemyslí na to, že ve skutečnosti by to také mohlo být jinak. Plavou pouze ve vlastním myšlenkovém světě, který je jim tak milý, protože vznikl z jejich vlastních pojmů.

Avšak tento svět nemá trvání! Musí se rozpadnout v hodinách soudu! Potom však budou všechny tyto duše mrznouce stát v nevýslovném zoufalství, bez opory, a budou spolustrženy do víru, který musí tlakem Světla náhle zesílit v tajfun.

Všichni tak obdrží pouze to, co si vytvořili! Nezměrné jsou škody, které natropili ve své ješitnosti. Svaté pojmy, které lidem skutečně pomáhají vzhůru, jimi byly pokřiveny a znetvořeny. Obrazy z toho vzniklé jsou pouze nejšpinavějšími náhražkami, které nesou otisk nejhrubší lidské domýšlivosti. Už jen v tom samotném hrozí strašný soud!

Byly natropeny hrozné zmatky. Povrchní pozorování zcela vzdálených výběžků skutečného dění ve stvoření jsou vydávána za vědění, které má sloužit k vysvětlení příčin a průběhu, aniž by takto hovořící měli také pravé vědění o zákonech tohoto stvoření. O těch nemají ani tušení a čerpají pouze ze své vybičované fantazie!

A tak křiví moudrost Boží, která spočívá ve stvoření, špiní svaté zákony, jimž nerozumí, vůbec je neznají, a zdržují tisíce lidí od toho, aby šli jednoduchou a jasnou cestou, která je každému lidskému duchu přesně předepsána a také prospěšná a která jej chrání před nebezpečími! Oni sami naopak vyvolávají nesčetná nebezpečí, která dříve nikdy neexistovala, nýbrž byla zformována teprve tímto lehkovážným jednáním!

Blízko je však den, kdy jejich duté chtění vědět musí předstoupit před Světlo, kdy se budou muset doznat a zhroutit! Jsou nejhoršími nepřáteli všech ke Světlu usilujících lidí na Zemi a nemají ani jedinou vlastnost, která by při vážení mohla ukrývat omluvu. Nevědomky jsou těmi nejhorlivějšími mezi lapači lidských duší pro temno! Nevědomky, protože ješitnost kalí jejich vlastní jasnost. Oni sami už se také nikdy nedomůžou síly k záchraně; neboť jsou až příliš zapleteni do sítí pozemského chtění vědět lépe a bludů, do nichž se zahrabali!

Ve své bezmezné troufalosti nejen že snižují velkou lásku Boží, nýbrž chtějí se zčásti dokonce ještě sami vyvinout v boholidi!

Už nezbývá dlouhá doba, a celé lidstvo bude muset poznat, jaká neomezená hloupost je ukryta právě v této myšlence. Už jen ona sama ukazuje, že tito lidé nemohou mít vůbec žádného tušení o pravých Božích zákonech ve stvoření a o tomto stvoření samotném.

Lidskému duchu, který má ve stvoření pouze sloužit Světlu, staví dokonce trůn! Snaží se jej povýšit na středobod, dokonce na samé východisko.

Když se dnes v tělesné nebo duševní nouzi trpící člověk obrátí s vroucí modlitbou ke svému Bohu a je odtamtud vyslyšen, takže se může uzdravit, pak přinášejí pro to tito lidé chtějící vědět lépe jednostranná vysvětlení, která se snaží snížit Boha. Hovoří o sebesugesci, která přinesla toto uzdravení, o síle, která spočívá v lidském těle, v lidském duchu, která mu dovolí zvládnout vše, co jen správným způsobem chce!

Rychle se tím zpívá oslavná píseň lidským schopnostem a špiní se posvátnost víry a přesvědčení o moci Boží! Špiní! To je to správné slovo. Neboť mnozí chtějí pak dokonce tvrdit, že samotný Boží Syn kdysi působil sugescí a stavěl na autosugesci.

Až takto z cesty sešla tato lidská domýšlivost některých okultistů! Stali se z nich popírači Boha a velebí lidského ducha!

Ne všichni to přiznají, protože nevidí, že jejich učení mohou nakonec vést jedině k tomuto! Popření nedotknutelné moci Boží je nevyhnutelným posledním plodem, který učení přinášejí, když se dohlédne až na konec!

V luciferské obratnosti ohýbají skutečnosti k obrazu, který pro rozum působí velmi věrohodně, avšak vědoucímu ukazuje ostrou hranici, za níž chápání takovýchto okultistů už dále nemůže jít. To ukazuje výlučně rozumové chtění, avšak ani stopu po čistém duchovním vědění! V nejhrubším sebeklamu se okultisté považují za učedníky čistých duchovních věd! Spočívá v tom téměř jemná ironie!

Vším, co konají a říkají, pouze stále znovu dokazují, že mají nejvyhraněnější rozumové chtění, se zcela zvláštním zdůrazněním všech jeho slabostí, a že zůstávají daleko vzdáleni od duchovního vědění, vůči němuž stojí zcela bezmocně. Nemají tušení o pravé povaze všeho zákonitého působení ve stvoření, ještě méně pak chápou divuplné stvoření samotné.

Ani při zázračných uzdraveních a zázracích Krista nebyla nikdy zrušena zákonitost ve stvoření. To se nikdy nemohlo stát, protože zákony Boží ve stvoření jsou už od počátku dokonalé a nelze je tedy měnit ani rušit.

Božská síla zrychluje všechny účinky zákonů a tímto způsobem může způsobit zázrak. Děj samotný vždy odpovídá zákonům stvoření; neboť jinak nemůže přece vůbec žádný děj ve stvoření probíhat, ani ten nejjednodušší pohyb. Vysoká síla božského původu však dokáže zrychlit účinek, v mnoha případech jej okamžitě vyvolat! V tom pro lidského ducha spočívá a vzniká zázrak!

Sám Bůh nebude nikdy jednat libovolně, protože on přece v sobě ukrývá zákony v nejčistší formě, sám je také Zákonem. Každé božské jednání bude proto vždy odpovídat zákonu. Úplně každý čin vůle Boha se proto také vždy projeví jedině ve stejném druhu s těmito zákony!

Dejme tomu, že někdo nemocný v modlitbě vroucně prosí o uzdravení. Při této modlitbě je duchovně velmi otevřen vyplnění své prosby, v pokoře nejčistšího druhu. Prosba stoupá proto vzhůru a na záření této pokorné prosby může nazpět k němu sejít splnění. Toto splnění je chtěním ze Světla! Chtění spočívá ve Světle samém, nikdy nezměněno, kdykoli připravené k pomoci tam, kde k tomu nalezne správnou půdu. Pokorná prosba je tou správnou půdou, na níž může síla Světla působit. Je to sice pak také zásluha lidského ducha, protože se otevřel možnosti pomoci, právě tak následek určitého působení nebo chtění tohoto lidského ducha, avšak nikdy také samotná příčina jeho uzdravení. Ani to není ta síla, která mu mohla pomoci a pomohla!

Člověk dokáže se tomu pouze otevřít, ale nikdy se nedokáže sám vyléčit autosugescí! Zde okultista ve své krátkozrakosti zaměňuje otevření se pomoci s pomocí samou! Je to nesmírná vina, kterou tím na sebe naložil a za kterou bude muset těžce pykat, protože tím bylo způsobeno nevýslovné neštěstí pro lidstvo!

Protože pomoc je ve Světle pro správně se k tomu otevírající také stále připravena, pro malé věci je dokonce stále obklopuje, jelikož část pro to spočívá, přiměřeně oslabena, ve vyzařováních v tomto stvoření samotném, přišli chytří lidé při svých pozorováních domýšlivě nakonec na myšlenku, že je to lidský duch, který si může tuto pomoc sám utvořit.

Může si ji získat, to ano, avšak pouze správným duchovním otevřením se, aby ji vpustil! Nic víc. Pomoc samotnou, sílu, záření k tomu nevytváří! Ta spočívá jedině ve Světle, v Bohu, který vám ji posílá!

Člověk však pozoruje pouze účinek, vyvozuje z něj své závěry, které doposud v mnoha případech byly mylné, vzniklé z domýšlivosti, kterou v sobě nese! Něco zcela jiného by mohl vykonat se správným postojem, tedy při správném, velkém otevření se jeho ducha! Avšak to si v sobě zazdil učením mnohých okultistů, kteří se chtějí vyzdvihnout až na boholidi! Protože prazákony stvoření jsou jim cizí.

Natisíckrát rozdělená a rozvětvená, přesto vždy tlaku základního zákona poslušná, jsou záření posilujícího a tím také hojivého Světla vetkána do následného stvoření, čekající na to, až je tvor využije! Nejsou však v lidském duchu, tím méně v lidském těle samotném, nýbrž mimo ně. Lidský duch musí hledat spojení a správně se otevřít k přijetí, čehož nejlépe dosáhne v prohloubení při vážné modlitbě.

Protože pomoc pro lidského ducha je ve Světle neustále připravena, když se pro ni chce otevřít, stává se, že také mnohý člověk nalezne malou pomoc otevřením se, kterému se naučil. Kde tyto pomoci přišly, tam byl okamžik, v němž se ukrývalo cítění lidského ducha, které skutečně správně odpovídalo zákonům ve stvoření, takže bylo možné napojit se na pomoc. Tohoto cítění si člověk nemusí být pozemsky vědom; neboť se jedná výlučně o duchovní dění, které velmi často není pozemským rozumem pozorovatelné. Postačuje k tomu hnutí během okamžiku. A přitom se pak dostaví pomoc Světla, protože stávající zákony pro to nikdy nebudou zrušeny! Naplní se, i když se tak stane bez vědomí člověka.

Z toho však okultista nevidí nic, a potom pevně věří, že toho skutečně dosáhl pouze svou sugescí nebo autosugescí! Klame se v tom; neboť pomoc pro něj nikdy nenastane tam, kde je potřeba ještě větší síla než ta, která spočívá neustále připravena ve stvoření.

Neboť pak musí nejprve shůry dojít ke zvláštnímu činu vůle Světla, aby posílil proud síly! A to se může stát jen v důsledku skutečné, vírou naplněné modlitby, prosby, která pochází z přesvědčení o všemohoucnosti a lásce Boží!

Také pravá přímluva dokáže někdy přinést pomocné působení! Když člověk velmi těžce onemocní, je také v sobě oslaben a nezúčastněný. Není v něm tedy žádný odpor, i když on sám by jinak nebyl tak věřící. Tento stav jeho ducha dovoluje vniknutí síly Světla, která může být směrována upřímnou přímluvou! A tak se pak stává, že člověk někdy obdrží pomoc také prostřednictvím přímluvy.

Pokud se však poté v něm s uzdravením ještě jednou probudí odpor proti správné víře, pak tím vzroste také jeho vina. Bylo by pak pro něj přirozeně lepší, kdyby přece jen zemřel, protože při svém úmrtí, které nyní nastane později, se musí zřítit hlouběji, než by tomu bylo dříve! Z tohoto důvodu není každá přímluva oprávněná nebo dobrá. Naštěstí pro člověka není také často pravá přímluva v nejlepším zájmu nemocného vyslyšena!

V nepoznání působení těchto jednoduchých zákonů stvoření si vysoce ctižádostiví okultisté udělali mezerovitý obraz, čímž zavedli tisíce lidí do bludiště, ze kterého jim bude těžké uniknout.

Vznešenost slov „čistá víra“, „čisté přesvědčení“ tím byla otrávena a lidem byly jako špinavá napodobenina nabídnuty pouze méněcenné výsledky práce rozumu v sugesci a autosugesci.

Cestu ke zdokonalení lidského ducha si okultisté sami zavřeli!

Blíží se však hodina, kdy bude nízkému konání učiněna přítrž, kdy konečně znovu přijde vysoké vědění o síle Světla k pozvednutí a záchraně mnoha lidských duchů!

___________

Abd-ru-shinova přednáška z nového českého překladu knihy Napomenutí, která je k dostání v našem obchodu.

Překlad je chráněn autorským zákonem.