Trvale napadané společenské třídní uspořádání a kastovnictví mají svůj původ v jednoduchém vyciťování účinku jednoho ze zákonů stvoření: přitažlivosti stejnorodého!

Bylo jednou z největších chyb lidstva, že tohoto působení až příliš málo nebo takřka vůbec nedbalo, a proto nechalo vzniknout četným omylům, které musí vést k velkému zmatku a nakonec k úplnému zhroucení!

Vyciťován byl zákon všemi lidmi, co však stojí výše než čistě hrubohmotné vědění, co bezprostředně úzce nesouvisí s pozemskou možností zisku, na to je pohlíženo až příliš povrchně a jako na příliš podružnou věc. Kvůli tomu nebylo také nikdy poznáno to nejdůležitější pro základ harmonického pozemského života vedoucího ke vzestupu, tím méně správným zpracováním vetkáno do hrubohmotnosti, tedy do každodenního pozemského života! A ono to musí být vetkáno do života této Země, protože jinak nikdy nemůže vzniknout harmonie, dokud bude byť jen jediný z prazákonů stvoření zůstávat lidmi nepochopen, a tudíž v hrubohmotném životě zle pokřiven nebo zcela vynechán.

Už všechny staré národy měly zavedeno členění různých společenských stavů nebo tříd vzdělání, protože nevědomě poznávaly tuto nutnost, mnohem lépe než dnes.

Však se rozhlédněte! Kdekoli se sejde jen několik lidí, projeví se také tento zákon velmi rychle a spolehlivě ve formě, jejíž podoba vždy ukazuje svobodné chtění těchto lidských duchů, protože duchovní chtění je schopno otisknout se do všech forem bez ohledu na to, zda si lidé toto chtění plně uvědomují, nebo se tak děje nevědomým způsobem. Forma bude proto také vždy viditelně nést zralost nebo nezralost ducha.

Nechť se jednou kdekoli sejde pět lidí nebo také jenom tři, ať už to bude k práci nebo zábavě, zákon přitahování stejného druhu mezi nimi velmi rychle vytvoří dvě skupiny, i kdyby to mělo být jen ve výměně názorů. Když se něco takového trvale opakuje po miliony let, lze očekávat, že to musí mít důvod, který leží hlouběji, než aby to ukazovalo pouze na jednání ze zvyku.

Ale také z tohoto nápadného dění byly vyvozeny jen zcela povrchní a v porovnání se závažností lehkomyslné závěry, příliš omezené, protože byly zformovány rozumem, který vždy dokáže pochopit jen poslední, hrubé výběžky vlastních účinků, nikdy je však není schopen sledovat až mimo hmotnost, protože on sám má přece svůj původ jen v hrubohmotnosti. A právě v mimohmotném leží původ vší síly a všech zachvívání, které bez ustání procházejí druhy stvoření.

Co tedy bylo na základě tohoto pozorování zde na Zemi rozumem zformováno, tomu uvnitř schází vlastní život, pohyblivost! Stalo se to nesprávným a nezdravým kvůli strnulosti hrubohmotného systému, který vznikl při každém uspořádání a všechno živé vtlačil do mrtvých forem.

Člověku se pak vede jako rostlině, která je vytržena ze své původní půdy a v nově nabízené půdě už nedokáže prospívat, protože ta již neodpovídá jejímu druhu. Musí chřadnout, zatímco ve správné půdě by mohla plně rozkvést a přinést bohaté plody, svému okolí ve stvoření jen k užitku a sama sobě k nejčistší radosti a k trvalému uplatňování síly.

V této velké chybě stále spočívá zárodek zhroucení.

U výrazu „kastovnictví“ není třeba poukazovat na zcela konkrétní národ; neboť se vyskytovalo ve všech národech! Musí se vyvinout tam, kde jsou lidé, přece však vznikne vždy nesprávně, dokud zákony ve stvoření zůstanou nepoznány jako doposud.

A toto nesprávné musí plodit závist a nenávist, nutkání rozbít stávající. Nevědomé nutkání vyrostlo zákonitě do katastrofální vlny, která jako výkvět při uzavření kruhu dění přinesla převrat, protože nijak jinak to nebylo možné.

V tom se ukazuje jako plod to nepravé v dosavadní výstavbě lidského soužití na Zemi, ukazuje to všechna místa, kde nebylo dbáno prazákonů stvoření nebo kde byly vědomě křiveny. Muselo se to projevit, protože nyní vnikající Světlo vyhání také všechno nesprávné až do největší výše, aby to pak v přezrálosti vlastním zhroucením poskytlo půdu k nové výstavbě podle vůle Boží, která byla již od samého začátku zakotvena v zákonech tohoto stvoření a nikdy ji nelze ohýbat nebo nechat zarůst bez zlých následků.

Je to sklizeň vší setby, kterou lidstvo od začátku svého působení zaselo ve svém chtění. Sklizeň všeho správného i všeho nesprávného, ať už toto nesprávné kdysi povstalo ze zlomyslnosti, nebo jen z neznalosti Božích zákonů ve stvoření. Přichází to do rozkvětu zesílenou silou Světla a musí to otevřeně ukázat své plody, které původci, stoupenci a také následovatelé musí nyní při tomto konečném soudu přijmout jako odměnu a trest ve zpětném proudění vzájemného působení!

Neblahé nepřátelství a rozštěpení početných politických stran není důsledkem nesprávné výstavby státu, nýbrž jedině pokračováním chybného třídního rozdělení, které ve své strnulosti a pokřivenosti nikdy nemohlo vést k harmonii mezi lidmi této Země!

Vezměte k tomu ještě ve stvoření působící prazákon nezbytného pohybu, a poznáte, že pohodlný, poklidný střední stav tím musel utrpět největší škody. – Byl to pouze projev potřebného prazákona pohybu!

Pohodlnost jde ruku v ruce s domýšlivostí a leností ducha: Obojí brání duchovnímu pohybu stejně jako prestiž a moc, která až příliš snadno vede k pýše, jak se s tím často bylo možné setkat u vyšších tříd. To všechno brání duchovnímu pohybu, zpomaluje jej, zatímco to jednostranně podporuje práci rozumu.

Práce rozumu však není současně také duchovním pohybem! V tom spočívá velký rozdíl.

Ale závist a nenávist nižších vrstev zasahuje mnohem hlouběji. Zasahuje ve svém žáru cítění a tím ducha. Tak stupňuje duchovní pohyb, a to i tam, kde tito lidé tělesně patří k povalečům!

Protože však až do horečnatosti vystupňovaný pohyb je rovněž proti prazákonu stvoření stejně jako pohyb příliš pomalý, musela se nakonec disharmonie přivalit jako vybičované mořské vlny, zcela přesně podle pohánějícího a samočinného působení prazákona. Nemohlo přijít vůbec nic jiného!

Záměrně zde mluvím o vyšší, střední a nižší společenské třídě, protože takové bylo základní rozdělení. A v tom spočívalo to nesprávné. Nikoli pod sebou nebo nad sebou mají působit tyto samy o sobě nutné třídy, nýbrž vedle sebe, každá třída plnohodnotně pro sebe jako druh, který je nepostradatelný a který má ve stvoření zrát až k plnému rozkvětu a plodům, aby vykonal velké, největší věci na půdě svého zcela určitého druhu, která jediná k tomu uschopňuje a poskytuje síly!

Však se podívejte na jednotlivé rasy na Zemi, lidé! Z toho se můžete mnohému naučit. Sama v sobě může se každá rasa zušlechťovat, zrát, vyrůst a zesílit, avšak smísením dvou ras se rozmnoží pouze nedostatky, slabiny a chyby obou ras, které se smísily, a vydají v plodech až na velmi málo výjimek nesmírné vystupňování všech chyb, zřídkakdy něco dobrého!

Vezměte to jako pokyn stvoření, zařiďte se podle toho ve svém hrubohmotném každodenním životě na Zemi. Máte zde na Zemi hrubohmotný šat, pozemská těla, která musíte mít na zřeteli; neboť v nich zde na Zemi spočívá rozmnožování rasy. Na to nikdy nezapomínejte. Nikdy nemůžete tyto zákony beztrestně obcházet.

Ale všichni jste zde společně odkázáni na Zemi. Každý má právo zde působit a rozvíjet se. Nejen právo, nýbrž také posvátnou povinnost! Avšak nikoli pod sebou či mezi sebou, nýbrž vedle sebe. Jen se podívejte na tóny. Každý tón je zcela sám pro sebe, zůstává pro sebe a nedá se mísit. A jen když stojí na správném místě vedle tónů jiných druhů, vzniká libozvučná harmonie. Pokud přesunete tóny a zkusíte je uspořádat jinak, pak musí být vždy následkem nesouzvuk, který se může ve svém účinku vystupňovat až k tělesným pocitům bolesti a nakonec až k nesnesitelnosti.

Učte se z toho a pochopte! Avšak neuchopte vše již od začátku znovu za špatný konec!

Co jste doposud zkoušeli, to bylo proti harmonii Božích zákonů ve stvoření, a proto jste nemohli očekávat nic jiného než ty plody, které vám nyní vznikají a uzrávají! Vhoďte je do ohně a začněte zasévat znovu. Jen od základu může proběhnout obroda.

Jednejte podle toho; neboť nemůžete křivit ani jediný z prazákonů stvoření, aniž byste pak kvůli tomu nemuseli sklidit velké škody. Učte se zákonům a poté podle nich stavějte, tak dosáhnete také míru, radosti a štěstí!

Když se přitom vezme v úvahu, že nakonec všechno, ale úplně všechno bylo vystavěno pouze na penězích, pozemské moci a pozemských hodnotách, pak není současná nouze nijak překvapivá a zhroucení je podmíněno zákony stvoření!

A jak to šlo s jedním, tak to také jde se vším ostatním, co nespočívá na Božích zákonech, které jsou v prazákonech stvoření přece tak snadno rozpoznatelné.

Nyní musí být vše dohnáno ke konečnému rozuzlení. Vybičováno Světlem pronikajícím do temnoty této Země muselo být například trvalé zbrojení s myšlenkami na válku následováno válkou mas. Podnět k tomu dalo pouze lidské myšlení, lidské chtění, lidská opatrnost, lidský strach. Tím člověk zasadil formy do stvoření, které hnány zesíleným Světlem mocně vzrostly ke květům a plodům, tedy k činu, musely vzrůst, jako vše, co se nyní ještě ve stvoření nachází ve formách, ať už je to jakéhokoli druhu.

Musí růst, budou přitom Světlem pozvedány do výše a posilovány k dalšímu trvání, pokud odpovídají zákonům této síly Světla, nebo jsou posilovány jen proto, aby se na této síle Světla ve vybujení vzhůru zlomily a tím se samy soudily, pokud zákonu této síly Světla neodpovídají, a proto s ní ani nemohou nalézt spojení. Všechno nesprávné se tím v sobě vyžije k smrti tím, že to dospěje všem viditelně k projevení se, také i to, co by se ještě rádo skrývalo. Nic se pod tlakem Světla nedokáže dále držet zpět, musí to ven, musí to vyjít na povrch, musí to v činu ukázat své plody! A v tom se nechat zcela přesně poznat, jaké to skutečně je. A všechno prostřednictvím sebe sama.

Tady už nepomůže žádné vzpírání se, žádné rozumové chytračení, které se doposud často dokázalo osvědčit v temnotě a pološeru tohoto velkého zmatku. Všude musí nastat Světlo! Podle samočinných a nyní velmi posílených základních zákonů tohoto stvoření. Člověk se svým chtěním už neznamená nic v mocném soukolí, které, znovu pronikáno Boží silou, zrychluje své působení, aby v burácení vpřed přivodilo očistu a tím se obnovilo!

Nemluvte přitom o davové sugesci mnohých vůdců; neboť ta v tomto smyslu neexistuje. Děj je zcela jiný. Vůdce může svými snahami pouze navodit jednotnost myšlení. Hnací sílu ke vzplanutí k činu přináší toliko trvale samočinná působení prazákonů stvoření! Lidé však na vše žel pohlížejí při utváření názorů z nesprávné strany, jako kdyby síla vycházela z jednotlivců nebo z lidí vůbec. Je to však naopak! Veškerá síla přichází pouze shůry!

Nemohlo se tedy stát ani nic jiného, než že vznikly stranické boje nejodpornějšího druhu a stupňují se až do vlastního zhroucení, protože strany v neznalosti prazákonů stvoření také stojí na nesprávné půdě, a proto ani nikdy nemůžou dosáhnout harmonie.

Jako výkvětu všeho plevelného ve stranictví se daří novinám, které štvaním bez špetky svědomí otravují ještě tu část tohoto lidstva, která chce jít neškodně svou cestou. Listy se bezuzdným způsobem snaží navzájem předhánět, protože v návalu síly Světla nyní musí ukázat všechnu dutost, všechno nesprávné usilování, které v sobě ukrývají. A také to ukazují! Vtiskují si takové razítko, které je jich hodno, které už nedokážou změnit ani ho setřít, když nastane hodina osvícení pro lidi ve vlastním prožití, vlastním poznání!

Pak už nebude cesty zpět, kde zašly až příliš daleko a kde si tím samy znemožnily obrácení. Tak také zde přichází kvůli vlastnímu provinění pád a sebezničení. Když se ale poté všechny strany podle svatých zákonů tohoto stvoření ve vystupňování k činu vyžijí až k smrti, pak jako další následek odumře také velká část novin, protože už nebudou mít svým čtenářům co nabídnout, když spolu se závistí, nenávistí a nepřátelstvím prasknou jejich základy, protože jedině na této bažině mohly dospět ke květům takovéhoto druhu. Na dobré půdě je jim vzata možnost života.

Všechno se musí stát novým! Ani církve nezůstanou ušetřeny v tom, co v nich bylo doposud nesprávné. I v tom jde nyní podle zákonů stvoření všechno svou cestou a ničím už to nemůže být zadrženo: Vše, co nestojí ve zcela přesném souladu s Božími zákony, které jsou pevně zakotveny nikoli v knihách, nýbrž ve stvoření, musí vyjít najevo. Důsledně podle druhu setby uzrávají nyní plody ke sklizni při uzavření kruhu dění všeho toho, co bylo lidským jednáním a chtěním vpleteno do stvoření, a to je souznačné s mnohokrát zaslíbeným soudem před počátkem nové a bohulibější doby!

Hořce chutnají plody, které lidské působení ve stvoření vypěstovalo a které lidstvo nyní musí požít, i když se tím otráví a zahyne! Příliš dlouho se vzpíralo jakémukoli poznání, protože toto poznání nebylo podle jeho dosavadního smýšlení.

Avšak nejprve se musí všechno stát novým, dříve než bude moci následovat vzestup, jak zaslíbení už dlouho zvěstují, jak to sám Boží Syn už tehdy prohlásil. To znamená, že také všechno bylo nesprávné.

V líném myšlení však nadále přechází každý člověk tuto skutečnost, a to i ti, kteří toto zvěstování sami často vyslovují. Vědí o něm, avšak nedbají na něj s tou vážností, jaká by byla nutná k vlastní spáse!

Všechno je žel stále bráno a vykládáno tak, jak to odpovídá sobeckým nebo také pohodlným přáním každého jednotlivce. A co mu není příjemné nebo čemu snadno nerozumí, to většinou odmítá nebo toho vůbec nedbá, protože takto je to pro něj v daném okamžiku pohodlnější.

Jen kde žije přesvědčení, tam se slovo stává činem a dává člověku skutečně pevnou oporu! Brzy se musí vyjevit všechno pravé i všechno falešné, aby to před každým jasně spočívalo, a všechno falešné se v probuzení prožíváním rychle zhroutí, aby to už nikdy nemohlo znovu povstat. Pouze v prožívání se člověk naučí rozlišovat! Dokud mu schází přesvědčení z prožití, zůstává ve slepé, nečinné víře, která jeho duchu nepřináší žádný užitek, nýbrž jej uspává a ochromuje.

Jděte, lidé, a prožívejte, když dobrovolně pohybem svého ducha už nedokážete dospět k poznání božské Pravdy, protože si dveře k tomu sami držíte nadobro zavřené.

Také váš oblíbený výrok se ve svém doposud nesprávném pochopení velmi rychle zhroutí, když se budete nadále chtít podle svého mínění utěšovat slovy jako: „Před Bohem jsou si všichni lidé rovni!“

Výrok je sice sám o sobě správný, ale jeho dosavadní výklad je nesprávný! Ani zde Boží zákony ve stvoření vůbec nepřipouštějí takto pohodlný výklad.

Je sice správně, že před Bohem jsou si lidé rovni, bez ohledu na to, co už leží za nimi. Ale stát před Bohem, tedy dojít až ke stupňům Jeho trůnu, to je možné jen málo lidem. Na tuto závažnou okolnost však pozemský člověk ve své obvyklé povrchnosti nemyslí, nýbrž snaží se namluvit si, že v duchu panuje bezpodmínečná rovnost před Bohem. Výslovnému poukázání „před Bohem“ už přitom nechce dále věnovat pozornost. Člověk přes to klidně přechází a upíná se ve větě pouze na výraz „rovnost“.

Když zcela odhlédneme od toho, že v tomto „před Bohem rovni“ spočívá také poukázání na nicotnost pozemských hodností vůči všem Božím zákonům, které nedělají žádného rozdílu při přechodu lidského ducha z hrubohmotného pozemského záhalu do jemnohmotného světa, ať už byl člověk na Zemi žebrákem nebo králem, knězem nebo papežem, před Bohem je lidský duch a nic víc, který musí sám ručit za své myšlenky, slova a činy, pak v těchto slovech spočívá ještě jeden větší význam.

Před Bohem znamená být před stupni Božího trůnu, tedy v duchovní říši, ráji, který leží pod stupni trůnu. To je v této větě to nejvýznamnější, co však člověk nechává bez povšimnutí. To nejtěžší, protože až před Boha lidský duch ve stvoření dojde teprve tehdy, když se uvolnil od všeho, co ho v tomto stvoření zatěžovalo jako vina a jako nesprávné. Od všeho, až do posledního smítka prachu! Dříve nemůže „stát před Bohem“!

Boha přesto nikdy nespatří; neboť to nemůže. Ostatně z místa, které se nazývá „u nohou Jeho trůnu“, ještě zeje obrovská propast. Pro lidského ducha je nepřeklenutelná. Člověk musí se proto spokojit s tím, co má. Už to je nesmírně mnoho a on z toho skutečně využívá sotva tu nejmenší část!

Avšak lidští duchové zde na Zemi a také všichni ve stvoření nejsou před Bohem rovnocenní! Takové chápání je neblahým omylem! Nejprve musí člověk ve své zralosti a čistotě být tak daleko, že dokáže obstát nebo stát před Bohem, a až poté smí říct, že je společně s ostatními, stejně tak před Bohem stojícími považován za s nimi rovného. Co leží za ním, je pak lhostejné, protože před Bohem nemůže stát dříve, než je úplně všechno smazáno, všechno splaceno, co na něm dříve ještě bylo nesprávného, ať už se přitom jednalo jen o názory, nebo o skutky. Je to odpykáno a uvolněno, jakmile stojí před stupni trůnu; neboť dříve tam nedojde. Ani lstí, ani násilím; neboť zákony ve stvoření to nepřipouštějí.

Pokud už tam však jednou stojí, tak je i při největších dřívějších chybách bezpodmínečně zcela stejný, jako by na něm nikdy nebylo nic nesprávného! Tak to má současně platit také zde na Zemi podle vůle Boží, avšak lidé na to nedbají v zákonech, které si sami stvořili, neopírají se při tom o Boží vůli, nýbrž stále očekávají od Boha více, než jsou ochotni sami ze sebe dát svým bližním! To už Kristus kdysi dostatečně zřetelně řekl ve svém podobenství o nevěrném služebníkovi. –

Dosavadní prázdná slova se nyní v síle Světla stanou zjevná! A tím přichází samo sebou také vypuzení všeho doposud nemocného a ozdravění. Také to nesprávné bude probuzeno k životu a musí celému lidstvu ukázat své plody! Aby je podle nich poznalo! Hněv všemohoucího Boha nechá zlo, aby se samo v sobě rozsápalo! Avšak pouze nedbáním Božích zákonů mohly dozrát takové výstřelky a špatné plody, které dnes musíte všude přijímat, abyste je nyní požili, a přitom se od nich osvobodili, nebo na nich zašli!

Teprve když toto zlo samo sebe odstraní, pak budou lidé znenáhla poznávat, jak ve skutečnosti pod tímto jedem trpěli. Teprve poté si osvobozeni vydechnou na čerstvém vzduchu, který vytvořily očistné bouře nejtěžšího druhu.

Dnes to však ještě není tak daleko. Ve všech částech panuje ještě strach! Lidstvo si to sice ještě nechce přiznat, ale přesto jedná z tohoto strachu; neboť se už ukazuje nenávist! Vlastní východisko nenávisti však je strach! Co je napadáno z nenávisti, toho se ve všech případech člověk také bojí. Takto to bývá zvykem u pozemských lidí.

Pouze ze strachu vzniká skutečná nenávist. Nikdy z hněvu, nikoli z rozhořčení, které opět rodí svatý hněv. Nenávist nemůže také vzniknout z opovržení ani ze zhnusení.

A protože strach se již projevuje nenávistí, není již konec daleko; neboť tento strach vzniká nyní v pozemských lidech z tlaku Světla, kterému nemohou uniknout s osvědčeným a obvyklým chytračením rozumu, jenž poprvé za tisíciletí selhává, protože je bezmocný vůči živoucí a všemohoucí vůli Boží! –

Celého lidstva se týká všechno dění, které vám vysvětluji. Nemyslete si proto v lidském způsobu, že se všechno nyní vyřídí ve dnech, týdnech nebo měsících. Je to boj, který trvá už roky, jehož konec je však vetkán v prazákonech stvoření jako bezpodmínečné vítězství Světla!

Lidé, probuďte se v prožívání, abyste se v tom nemuseli ztratit! Neboť brzy má povstat lidstvo, které se bude vědomě zachvívat v prazákonech stvoření, aby pohroma jako následek nesprávného života zůstala odvrácena a pouze mír a radost mohly panovat na této pozemské pláni. Vám ke spáse, Bohu ke cti!

___________

Abd-ru-shinova přednáška z nového českého překladu knihy Napomenutí, která je k dostání v našem obchodu.

Překlad je chráněn autorským zákonem.