To je otázka, která ti v soudu zahřmí vstříc! Jaký jsi, ne jaký jsi byl!

Buď tedy bdělý, pokud chceš obstát! Tak volám již dlouhou dobu k lidskému duchu. Avšak má varování dozněla nevyslyšena. Jen málokteří slyšeli volání, chtěli jej slyšet! Ostatní věřili, že mají něco mnohem lepšího v tom, s čím se doposud spokojili, ať už je to v církevních učeních nebo v tom, co nabízí mnohé sekty, nebo v úplné nevíře v cokoli z toho, co není pozemsky viditelné, pozemsky uchopitelné.

Ti však, kteří slyšet chtějí, jsou příliš málo přísní sami vůči sobě. Nejsou dostatečně poctiví vůči svému duchu. „Jaký jsi, člověče!“ bude náhle před ním stát v účinku živoucího zákona tohoto stvoření, právě tehdy, když na to nebude připraven. Neboť i kdyby se dlouhé roky namáhal být takový, aby dokázal přestát bouře, které se přes něj přeženou s hukotem a nesmírnou mocí, nebude mu to k ničemu, pokud v tom byť jen na jedinou hodinu nakonec polevil. Když pro něj nastane onen čas, přece se zřítí, protože v okamžiku dění nebyl tak bdělý, jak být měl v síle Světla, která mu k tomu byla dána. A přijde to přes noc!

Komu bylo mnoho dáno, od toho bude mnoho požadováno! Nejvyšší čilost ducha i těla je pro všechen vývoj ke vzestupu a ke službě ve Světle neúprosným zákonem! Síla se stane osudnou, když ji nebudete stále využívat v tom smyslu, v jakém vám byla dána! Vyzvedne vás vysoko nebo zatlačí dolů, posílí vás nebo rozdrtí, přesně podle druhu, jakého jste v sobě vy sami!

Střední cesta je u síly Světla vyloučena! Nečinnost, stejně jako líné vyčkávání v dobrém chtění přináší stejný účinek jako nesprávné použití, tedy pád!

Chtění musí se stát činem dříve, než vás nyní dostihnou vlny, které byly předurčeny pro každého jednotlivce již při narození!

Každý člověk na Zemi má svůj čas na očištění nebo záhubu. Nastane pro něj podle zákona a pouze on sám v tom má také svůj osud ve svých rukou.

Nestane se tak všude ve stejnou hodinu, nýbrž každého to zasáhne, jak je to pro něj předurčeno! A jaký je, tak ho to zasáhne. Přesně podle skutečnosti. Ne snad, jaký se domnívá, že je!

Běda, kde se mohla zahnízdit domýšlivost nebo falešná ctižádost, takže už nezbylo místo na pravou pokoru! Ukáže se to k úděsu toho, kdo se tím nechal otrávit, a odmrští ho to stranou.

Pravím vám, až do toho nejmenšího bude zváženo a změřeno vše, co se ve vás hýbe, také i to, o čem se sami domníváte, že je pohřbeno, pokud to od vás skutečně neodpadlo! –

Strachuji se o vás, neboť to poslední musíte nyní vybojovat sami, abyste obstáli, nebo padli!

Avšak chci vám dnes ještě vysvětlit, že to s jistotou zasáhne slabosti, velké i malé, aby byly vypáleny a dále již nebránily čistému tvoření ve sloužící radosti! Nic z nich nezůstane. Procházíte nyní ohněm tříbícího procesu, ve kterém musíte obstát, pokud v něm nechcete zahynout. –

Kdo však pravdivě a správně stojí ve vážnosti pokorného chtění sloužit, ten bude v těchto vlnách jen posílen a bude jimi ve velkém napětí vysoko pozvednut, což mu přinese poslední průlom směrem vzhůru.

Každý člověk na celé Zemi to musí podstoupit. Nikdo toho nezůstane ušetřen.

Chci vám také vysvětlit, jaký je děj, který se na vás uskuteční, abyste těmito týdny kráčeli vědoucí. Ale uvažte, že toto vědění také zvyšuje vaši odpovědnost!

Každému člověku, který dnes žije na této Zemi, je jeho dráha už před narozením nastavena tak, že je v tomto čase, který nyní spočívá těsně před ním, podroben určitým paprskům, které působí přípravně pro konečný soud, jako poslední třídění, které rozhodne o jeho osudu. Tato doba u každého potrvá měsíce. Nelze ji prožít pouze v hodinách nebo dnech. Ani jí nikdo nedokáže uniknout. Nelze to zadržet ani odchýlit, také to nelze ani o jednu jedinou sekundu zpozdit!

K tomu přichází nově shora tlak Světla, který vyvolává a zesiluje účinky. Tak mocně, že tlaku Světla neodolá žádný odpor, ať už je sebepevnější a sebetužší.

Tak stojí člověk po určitý čas jako pod sprchou, která přichází ze všech stran a kterou je bezpodmínečně nucen vydržet. Nemůže prchnout, nemůže přitom vpřed, vzad ani stranou, nemůže se ani krýt, ani schovat.

To všechno je nevyhnutelné prožívání! Tento děj by snad bylo možné srovnat s tlakovou zkouškou, ačkoli takovýto obraz nepodává ono dění správně. Nejedná se při tom pouze o nějaký zcela určitý tlak, který by musel být každý člověk schopen vydržet, pokud se pod ním nechce zhroutit, nýbrž tento tlak má život, oživuje také všechno ostatní, probouzí to k pohybu nebo to nutí, aby se všechno jemu vystavené rozpohybovalo, i to, co dříme.

Jak probíhá dění v celém stvoření v průběhu jeho očisty, tak je to také současně v jednotlivci, který z toho nemůže být vyloučen, který tím dokonce musí být nejostřejším způsobem zasažen. Takto probuzené nebo povzbuzené bude ještě posíleno, ať už je to dobré, nebo zlé. Vyroste to v tomto posílení!

Zlo staví se však jako jinorodé proti tomuto tlaku Světla, zesiluje v růstu také svůj odpor, který však musí působit bolest pouze jemu samotnému, protože mocný tlak Světla neustoupí ani o vlásek. Zlo je tím donuceno samo si doslova rozbít hlavu, aby se zničeno v sobě zhroutilo.

Dávám vám tím sice jen obraz. Je to však skutečný děj; neboť zlo je nuceno samo se zničit ve všech částech a ve vlastním pohybu, který je tlakem Světla tak silně poháněn. Také všechny bludy a nesprávné názory jsou vydány napospas sebezničení, protože nemohou mít podporující spojení se Světlem.

Nyní pomyslete na člověka, který si v sobě nese mnoho slabostí a také chyb a nechce je s vynaložením všech sil odkládat. U takového to má nevyhnutelně za následek, že ani jeho pozemské tělo není schopno mocný náraz vydržet a zahyne, tedy musí se také zhroutit, zatímco při méně tvrdošíjných chybách by pozemské tělo bylo zasaženo pouze lehčeji.

Dotkne se to těla přirozeně také vždy tam, kde slabá místa nabízejí možnost zasažení nebo kde spočívá nějaká nemoc. Není vyloučeno, že u mnoha lidí poskytnou možnost zasažení mozkové buňky, z čehož pak vzejde pomatení myšlení, které je chybně označováno za pomatení ducha. Ve skutečnosti je to pouze rozum, který podléhá pomatení, nikdy duch! Jen činnost pozemského mozku může utrpět poruchu, protože pomatení ducha vůbec neexistuje.

S odložením těla pozemskou smrtí také bez dalšího pomine i chorobné pomatení takto nemocného.

Právě v poruchách činnosti mozku se ukážou hříchy mnoha škol, které přetěžovaly přední mozek mládeže věcmi, které pro své pozemské bytí k praktickému použití vůbec nepotřebují. Ješitnost v tom přivodila neštěstí a zločin; neboť kvůli tomu nezůstala síla ani čas na to, co by bylo potřebnější a co je pro každého člověka nezbytné: Poznávat Boží vůli ve stvoření!

Zasažení těla spočívá ve zpětném nárazu vzpínajícího se nesprávného a v namáhání, které muselo vyplynout z násilného a bezprostředního zesílení tlakem Světla. Světlo samo neútočí, nýbrž pouze je a stojí! Ale jako neotřesitelná zeď posouvá se stěna Světla stále blíže, trvale zužujíc prostor, v němž se to nesprávné musí vyžít, až se v tom úplně rozdrtí.

Tak je tomu u těch lidí, kteří vůči Světlu nestojí správně, a proto se ani nezachvívají v zákonech. Člověka stojícího správně ve stvoření musí tyto paprsky vysoko pozvednout až k hranici, kde není v nebezpečí, že by byl vtažen do přicházejícího rozkladu. Vypálí v něm všechno, co nestojí zcela ve shodě se zákony tohoto stvoření. Ale také jedině tehdy, když k tomu člověk dá možnost železným a vůči sobě bezohledným překonáváním sebe sama v poznávání svých chyb a nesprávných zvláštností.

Toto dokázat, je mu velmi ulehčeno tím, že všechno nesprávné v něm se mu zesíleno těmito zářeními stane viditelným. Zviditelnění takovýchto chyb se však neděje nějakými pohodlnými obrazy, jak to člověk snad mylně znovu očekává ve svém duchovně líném způsobu, nýbrž musí se o to snažit, jinak se mu nedostane žádné odměny ani pomoci.

Může to sám zpozorovat, když pro to v upřímném chtění otevře své oči! Pak rychle uvidí, kde má ostré hrany a kde u svých bližních naráží. S trochou námahy může to poznat už v počínání jeho bližních vůči němu; neboť pokud skutečně chce vzhůru, pak nebude také ve všech věcech, lehkých i závažných neshodách a rozepřích, při každém porušení harmonie již hledat a domněle nacházet chybu u ostatních, nýbrž sám u sebe! Takovýmto způsobem ještě včas pozná vše, co mu schází. Tedy jenom v prožívání! Jiný způsob poznání pro něj neexistuje.

Když se kolem sebe takto dívá, pak také již vykonal ten nejtěžší krok ve svém boji, který jej přivede k vítězství! V tomto prvním kroku pro něj spočívá to hlavní! Pokud jej nedbá, pak nikdy neprojde, nýbrž musí se zřítit, i kdyby měl dobré chtění. Při opomenutí tohoto kroku však také nemá to správné chtění, nýbrž klamal v tom sám sebe, podváděl se ze samolibosti nebo pohodlnosti, a plody takovýchto klamných představ na něj dopadnou.

Zcela jinak je tomu však s lidmi, kteří v sobě skutečně nesou upřímné chtění, jež vždy dává vzniknout činu a nezůstává jen chtěním.

Tito prostřednictvím tlaku Světla obdrží netušené, mocné posílení jejich dobrého, čistého usilování, které je vyzvedne vzhůru nad hranici určenou k soudu, což jim zaručí bezpečí, jakmile přijde bouře, která všechny ostatní odvrhne do oblasti rozkladu, což je souznačné s věčným zatracením.

Probuďte se, lidští duchové! Už ani den vám nezbývá k promrhání.

Syn Boží už k vám jednou varovně volal: Odpouštějte svým bližním! Víte, co v tom spočívá? Ve všem myslíte příliš letmo, nechcete sami kutat ve Slově, které v sobě ukrývá nevýslovné poklady.

Odpouštění bližnímu má svůj začátek a konec v tom, že nebudete dbát jeho chyb! Že chybu nebudete hledat v něm! Jinými slovy, že se v tom máte starat pouze o sebe! Že nejprve máte hledat a odkládat své chyby, dříve než se budete snažit svým sousedům vytýkat jejich chyby.

Ježíš věděl zcela přesně, že čas pozemského bytí musíte zcela vyplnit, když budete chtít dostatečně dbát sami na sebe, abyste pokročili a uzráli tak, jak máte.

Jen nejprve pátrejte u sebe, potom teprve porozumíte svým bližním! V porozumění však spočívá odpuštění.

Kolik lidí je však na Zemi, kteří takto jednají! Ani jeden nepřijal Slovo Syna Božího v sobě tímto způsobem. Ani jedno slovo, tím méně pak celé učení. Právě v neuposlechnutí tohoto požadavku spočívá vaše největší chyba! V tom hřešíte nejvíce a… v tom nejvíce zameškáváte, ba tím dokonce prohráváte celé své bytí! A přesto doufáte, že navzdory tomu obstojíte!

„Jaký jsi, člověče!“ To není otázka, nýbrž požadavek! Na něm se musíte roztříštit, pokud se rychle nevzpamatujete! Varuji vás! Tak mnohý stojí již na samém okraji propasti a zřítí se, pokud se vší silou v posledním okamžiku od ní neodtrhne! Už nehledejte chyby na ostatních, nýbrž jedině na sobě!

Nezahoďte poslední hůl, kterou vám mohu podat v okamžiku krajního nebezpečí!

Už tak často jste si jí vůbec nevšímali, přestože vám ji Boží Syn v každé větě nabízel. Také když vám říkal: „Miluj bližního svého jako sebe sama!“

Tak také zde je smysl stejný. Stále znovu dával vám stejnou radu, se kterou jste mohli kráčet zdatně vpřed, kdybyste opravdově chtěli! To byste však museli také sami myslet, sami jednat, a to se od vás žádalo příliš mnoho! Hořce, hořce se vám to vymstí!

Buďte proto konečně bdělí a nesněte už o minulosti ani o budoucnosti, nýbrž prožívejte okamžik, přítomnost! Jedině to vám může ještě přinést užitek!

„Jaký jsi, člověče!“ Tak vyžaduje zákon stvoření v soudu! –

Ještě jedno varování chci vám proto dát, než vás závažný požadavek bude muset vzkřísit z falešného bludu!

Nestarejte se o to, kým jste kdysi dříve zde na Zemi byli! Toto vědění vám v soudu nemůže pomoci; neboť se to nepočítá! Teprve později, když k tomu budete zralejší, vám to bude moci leccos říct! Pak si z toho budete moci vzít ponaučení, které vám přinese mnoho užitku pro přítomnost, když k tomu správně nastavíte své myšlení.

Z pouhé zvědavosti nebo také ješitnosti se mnozí z vás tak naléhavě po tom ptáte. Ale nečerpáte to, co jste už dnes z tohoto vědění načerpat mohli, a načerpat měli: Spokojenost a dík za svou přítomnost, neboť všechno jste dosud směli okusit na Zemi! Není nikdo, kdo by už nebyl pozemsky bohatý nebo nějakým způsobem nevládl. Nikdo, kdo by už nepožíval všech radostí této Země. Proto nemáte právo ani důvod závidět dnes vládnoucím a ani majetným, kteří možná za vašich dobrých časů pod vámi samotnými museli strádat a trpět nedostatkem!

Měli jste se z toho naučit, že právě nyní jste v takovém postavení, které je vám ještě nutné okusit, abyste na tom zráli nebo v tom napravili, v čem jste dříve chybovali. Obojí může vyvolat pouze dík za milost, kterou vám to poskytuje, v účinku nezměnitelných zákonů, které nikdy nemohou být nespravedlivé, nikdy se nemýlí v nedotknutelné dokonalosti, a které až do nejjemnějšího odstínu člověku stále přinášejí jako plody to, co on sám zasel do tohoto stvoření rozhodnutími svého svobodného chtění!

Utrpení, které ho zasáhne, je jeho vlastní čin, stejně jako radost, kterou ho zákon obdaří! A když smí trpět nebo musí strádat, tak zcela přesně ví, že to vede k jeho osvobození od následků činu, který on sám vykonal, a tím je mu to pomocí ke vzestupu, který jedině ho dokáže přivést do světlých říší čiré radosti. Pokud žije v bohatství nebo dokonce jako vládce, má mu být doposud prožité napomenutím, aby všechno spravoval správně ve smyslu Božích zákonů, aby to přineslo požehnání jeho bližním, a aby ho to nesvedlo dolů a nepřivázalo k budoucímu bytí v utrpení na této Zemi, nýbrž muselo pozvednout v díku těch, kteří prostřednictvím jeho působení mohli nalézt štěstí a mír.

Jedině k tomu vám má toto vědění v budoucnu sloužit. Avšak dnes si pouze v ješitné samolibosti pohráváte s myšlenkou, kým jste kdysi byli, a snad se tím i naparujete, jako by vám to dnes mohlo být nějak užitečné.

Pravím vám, že pokud nejste sami schopni si z toho vzít užitek pro vaši přítomnost v mnou uvedeném smyslu, pak je to bezúčelné a může to přinést pouze škody. Co je platné vůči zákonu v tomto stvoření, zda jste zde na Zemi kdysi byli císařem či králem, apoštolem či papežem: „Jaký jsi, člověče!“ bude muset každý jeden doznat v prožívání! A vaše odpověď spočívá v nynějším bytí, ve vaší podstatě samotné!

A tento těžký okamžik stojí před vámi! Bděte! –

Každou hodinou může přijít!

Nestane se to u všech současně, nýbrž jedině postupně! U každého jednotlivce novým způsobem. Tento způsob je podmíněn jeho slabostmi.

Pokud si při tom ve správném smyslu vyprosí sílu, dostane se mu jí. Síla mu tím také pomůže projít, za předpokladu, že uzná a vážně se bude snažit překonat chyby, které v sobě on sám nosí!

Nechť se proto nikdo nedívá na ostatní; neboť nikdo není tak čistý, aby sám nemusel bojovat!

___________

Abd-ru-shinova přednáška z nového českého překladu knihy Napomenutí, která je k dostání v našem obchodu.

Překlad je chráněn autorským zákonem.