První věc, kterou nyní lidstvo velmi rychle pozná, je to, že Bohu se nelze vysmívat! Bude mu to nekompromisně vštěpováno, protože se to naučit musí. Boží Vůle se mocně uplatňuje a rozráží všechno temné, které se tím rozpadá, přichází o všechnu svou sílu a je odmrštěno dolů do hlubin rozkladu. Nic, co se staví proti, Světlu neodolá. To si ještě celé lidstvo v různých podobách velmi silně a bolestně prožije, protože dospět v tomto ke skutečnému poznání, je naprosto základní předpoklad k jakémukoliv dalšímu trvání.

Výsměch Bohu! Co všechno v tom spočívá! Nejde snad jen o posměch materialistů popírajících samotnou existenci Boha. Jde o mnohem, mnohem více a dopouštějí se ho často právě ti, kteří se považují za věřící a ke Světlu usilující. Dopouštějí se ho ve svém nitru, v té hloubce, do které sami nevidí, protože z pohodlnosti žijí příliš na povrchu. A přesto je to právě tato hloubka jejich osobnosti, která je nejvíce rozhodující, protože v ní se odehrávají duchovní děje, v ní se projevuje pravé lidské chtění.

Lidský duch pořád někam kráčí a jeho cesta je plná křižovatek, na nichž se musí rozhodnout, kterým směrem se vydá. Tomuto rozhodnutí nikdy neunikne a nemůže se z něho vyvléci, i kdyby si to moc přál. Pokud se na některém rozcestí vydal špatnou cestou, je na tuto skutečnost upozorněn. Mnohdy nejprve svým duchovním vedením. Toto jej samočinně staví na další rozcestí, na kterém si může vybrat, zda duchovní vedení poslechne, nebo zda jej bude ignorovat. Jestliže se rozhodne pokračovat svou pomýlenou cestou v domnění, že on to ví lépe, dostane se mu varování jinou formou – událostmi v jeho životě, setkáním s lidmi, kteří ho na jeho falešnou cestu tím či oním způsobem upozorní, a podobně. Každá taková možnost prohlédnutí, která je člověku do života přivedena, je rozcestím, na němž se musí rozhodnout. A nedbání rad, které mu Světlo posílá, je vpravdě výsměch Bohu. Vždyť tím člověk vyjadřuje své ješitné přesvědčení, že on sám ví lépe, co je dobré, než ten, který jej stvořil!

Miliony a miliony takzvaných věřících se takto každý den vysmívají Bohu, ať už se hlásí k dílu Syna Božího, dílu Syna Člověka nebo k pravdám přineseným některými proroky. A je jako první zasahují účinky vpřed postupujícího očistného dění vynucujícího mír a pořádek. Čím zpupněji se proti tomu lidé staví, tím bolestněji budou zasaženi, protože nic z lidské pýchy nemůže zůstat v nové době. Poznáte to všichni na sobě, i když vám to nebude příjemné. Stejně jako povolaní za doby pozemského zrození Syna Člověka jste nedbali všech varování, a proto přichází na řadu prožívání, v němž se buď ještě na poslední chvíli vzchopíte, nebo se zřítíte. Mocné dění bylo uvolněno, Meč očisty vás zasáhl a jste vystaveni jeho účinkům.

Běda tomu, kdo se bude chtít stavět proti světlému dění! Kdo bude chtít jakkoliv zakročit proti tomu, co je chtěno ze Světla. Železná pěst bezodkladně působících zákonů dopadne na každého takovéhoto opovážlivce a nezáleží na tom, kým byl a co velkého už vykonal. Přítomnost je jediná rozhodující. Už mnoho zářných duchů ve své službě zpychlo a padlo, už mnoho těžkých hříšníků se naopak napravilo.

Donucující paprsky, jimž jste všichni vystaveni, odhalují vše. To, jací jste, jaká máte slabá místa, jaké neřesti v sobě chováte. A způsobují vám bolest tam, kde se nechcete sklonit před Božími zákony. A vy místo toho, abyste tuto bolest v pokoře přijali jako možnost k vlastní přeměně, se ještě zlobně obrátíte tím směrem, odkud vás světlé paprsky zasáhly, a namíříte proti domnělému zdroji svých potíží kopí svého chtění! Ale ani Světlo, ani tvorové, skrz něž mohou světlé paprsky proudit, nejsou příčinou vašeho utrpení. Vy sami jste vinni tím, že nesnesete Světlo.

Probíhá konečný boj dobra se zlem a neobstojí v něm nikdo, kdo se pevně nepřimkne k dobru. Proto bdi, člověče, abys vždy patřil mezi ty, kteří ve svém srdci chovají pokoru a lásku ke Světlu. Obojí budeš potřebovat, až přijde tvá těžká hodina.