Jestli se ukázalo něco, čeho lidský duch – zdá se – není schopen, pak je to vpravdě pokorné přijetí pravdy, tedy právě to, co by především mezi lidmi hledajícími Světlo mělo být tou nejsamozřejmější věcí. Avšak není! Je to dokonce zcela naopak, neboť pokornému přijetí pravdy, zejména týká-li se jeho samotného, se člověk brání ze všeho nejvíce. A dokáže při tom vykonat neuvěřitelné věci, jen aby co nejvíce oddálil okamžik, kdy jej pravda stejně zasáhnout musí, kdy se rozvalí pevné zdi, jež si kolem sebe vystavěl, jen aby nemusel pohlédnout na prázdnotu či zkažená místa svého nitra.
Archiv rubriky: Volně přístupné
Strnulý odkaz
Tak jako se příroda nebojí v průběhu času měnit formy v postupném růstu a zrání, aby nakonec odevzdala plody svých snah a připravila se tak na nový koloběh ve stálém vývoji, tak máte i vy neustále hledat správné formy k vyjádření toho, co je živé ve vašem nitru. Jenom v neutuchající snaze o co nejlepší vyjádření toho, čím žije váš duch, spočívá ten pohyb, který je od vás chtěn. Proto se nesmíte bát dělat kroky a hledat správné formy v čemkoli, co činíte. Tímto hledáním a následným odciťováním toho, v čem byly kroky správné a v čem nikoli, zraje váš duch, což je přece to, kvůli čemu jste přišli na Zemi.
Přehlédnuté křižovatky
To, co člověku nejvíce brání ve spojení se světlými vlákny z výšin, jsou jeho názory a postoje, kterými si je jistý. Tak jistý, že jsou pro něj samozřejmostí, téměř stejnou jako například to, že dýchá. Tedy něčím, nad čím vůbec neuvažuje, ba to povětšinou ani nevnímá. Patří to k jeho životu, aniž by si to nějak zvláště uvědomoval.
Odevzdání křížů
Kolik z vás, kteří nosíte kříž Grálu, myslí na to, že tento kříž máte pouze propůjčen? Že jej musíte odevzdat, když se slibu danému Stvořiteli zpronevěříte? Zdá se, že téměř nikdo! Tak jistí jste si sami sebou, že vám možnost toho, že jste se odvrátili od Světla a že tento vznešený symbol používáte neprávem, vůbec nepřijde na mysl.
Nehledané poklady
Je nesmírně nápadné, že ať se podíváte kamkoli, nikde světlá výstavba zachvívající se v podpůrných prouděních shůry nevydržela déle než několik měsíců, nanejvýš pak několik málo let, než se vinou lidí světlá vlákna zpřetrhala a výstavba se opět zhroutila, aby Zemi a jejímu okolí přinesla ještě další zátěž namísto chtěného pozvednutí. Tak rychle člověk vždy podlehl svým slabostem, a nejčastěji pak, jako obvykle, své pýše.
Zhoubná pýcha
Že je ješitnost a domýšlivost největším nepřítelem jakékoli cesty k poznání pravdy, to není nic neznámého. Právě tyto vnitřní postoje znemožňují poznání pravdy, protože kolem člověka, jenž v sobě tyto vlastnosti chová, vytváří husté iluzorní okolí, které deformuje všechny paprsky směřující k danému člověku. On tak stojí uprostřed kalné, nečisté, mlhavé „koule“, skrz níž nepronikne nic, aniž by se to na cestě k jeho vnímání nezkreslilo, nezkalilo, nezúžilo a nepřevrátilo. Zkrátka, cokoli k takovémuto člověku dolehne, je naprosto znetvořené a s původní skutečností – takovou, jaká je – už to nemá nic společného.
Není důvod ke smutku!
Velké, nesmírně velké dění proběhlo, aby byla umožněna záchrana těch, kteří ještě nemusí platit za ztracené, ačkoli si i oni stále v sobě nesou velmi mnoho nesprávného. Světlo dokonalo očistu a v ní se pod obrovským tlakem zhroutilo vše, co se opovážlivě stavělo na odpor vůči všemohoucímu Bohu a co se snažilo udržet lidstvo odříznuté od pravé cesty ke světlým výšinám.
Zakotvené proudy
Ani jeden pozemský člověk nemá tušení o tom, co hrozilo Zemi a celé této světové části, když se završilo očistné a vykonávající dění a zazněla slova „Dokonáno jest“! Koloběhy byly nepředstavitelně zesíleným tlakem dohnány ke svým koncům, stejnorodostí posílená vlákna zasáhla nazpět své původce a pozvedla je… nebo zatlačila, rozdrtila, vždy podle toho, jakého druhu byla.
Pravdivá manželství
Všechno jste měli pozvednout, vy, kteří jste slibovali, že budete věrně sloužit Bohu. Tak i manželství, které lidé strhli do prachu a špíny, až úplně zapomněli na pravý účel tohoto posvátného svazku mezi ženou a mužem, a tudíž už k němu nemohou přistupovat správně, protože to nejdůležitější jim v tom schází – pohled vzhůru ke Světlu, po němž oba manželé touží.
Láska stále bdí
Vysoko, převysoko, ve zcela nepředstavitelných dálavách trůní Bůh. Člověk si skutečně nedokáže představit, jak nesmírně vzdálen je od svého Boha; toho, který mu daroval život a vše, co potřebuje k dalšímu trvání.