„Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.“

Těmito velmi výstižnými slovy je vám připomínáno to nejdůležitější z poselství Syna Božího Ježíše – a sice, že pokud vašemu jednání schází láska, nejste ničím než prázdnou loutkou, nádobou bez opravdového vroucího ducha a jako takoví nemůžete stát v úloze, kterou vám Stvořitel ve svém stvoření určil.

A i přesto, že toto všechno teoreticky víte, přece mizí láska z vašich srdcí a nahrazuje ji zatvrdnutí a nakonec i zlost a nenávist. Možná byste se dušovali, že tomu tak není. Anebo to možná právě i vidíte všude kolem sebe, ale nerozumíte tomu, proč k tomu dochází. Jak je možné, že i křesťané nebo čtenáři Poselství Grálu jednají bez lásky, jakkoliv se před sebou samými i před ostatními snaží tvářit, že usilují k Bohu, který koneckonců je Láskou?

Jeden z nejčastějších důvodů, kvůli němuž se vytrácí láska z lidských srdcí, pro vás bude možná překvapivý. Je jím totiž neochota měnit se. Na první pohled nemusí být tato souvislost patrná, ale jen se vmyslete do situace kteréhokoliv člověka, který má v sobě rozvinutu nějakou chybu. Tato chyba na něj tlačí a způsobuje mu nepříjemná prožívání, která ho mají donutit k tomu, aby tuto svou chybu uviděl a pokusil se jí zbavit. Jenomže člověk, který si z ješitnosti a pýchy nechce přiznat vlastní chyby a nechce uznat, že na sobě musí pracovat, bude prožívaná utrpení považovat za nezasloužená, a místo aby obrátil svůj pohled k sobě do svého nitra, obrátí jej k ostatním a tam bude chtít hledat příčinu svých nepříjemných prožívání. Jádrem jeho jednání s druhými pak bude snaha obvinit je ze špatností, které se mu dějí. Doslova na ně bude chtít uvalit svou vinu. To je ovšem pravý opak lásky! Je to postoj zlobný, tvrdý, chladný, ubližující druhému. Postoj, který lásku odpuzuje a ta pak v daném člověku nenajde stejnorodou půdu k zakotvení a musí se vzdálit.

Každý takovýto čin, kdy se někdo pokusí svalit svou vinu na druhého, se dá v jemnohmotném popsat jako hození kamenem, tlučení holí… zkrátka formou, kdy obviňující páchá na druhém člověku nějaké násilí a zlo. A s každým takovým činem se z původce takovéhoto děje vytrácí láska, až už ji po letech takovéhoto působení nedokáže najít. Dokonce si ani uvědomit a cítit, že v jeho srdci láska už dávno není. Jedině ve veliké bolesti spojené s poznáním toho, co činil, by ještě mohl na dně propasti znovu najít cestu, jenomže to dokážou jen nemnozí.

Lidé se ve svém jednání velmi často zaštiťují vědomím toho, že láska musí být v prvé řadě přísná a že musí mít na paměti především dobro druhého. To je naprostá pravda a nyní v době Tisícileté říše se lidstvo seznámí s láskou tak přísnou, jakou si nikdo z vás ještě nedokáže ani představit. Jenomže vy lidé křivíte úplně vše, tak i toto. Za přísnou lásku vydáváte vlastní zatvrzelost, neústupnost či zlobu, někteří snad nabýváte dojmu, že ve jménu přísné lásky můžete beztrestně ubližovat ostatním. Jednáte ze sebe, a ještě ke všemu s nečistými úmysly! Kdybyste měli dost odvahy a poctivosti, museli byste to spatřit. Museli byste vidět, že za vaším jednáním stojí pouze vaše vlastní přání, a nikoliv přinášení dobra bližním.

Strhli jste do prachu to nejsilnější, co vám mělo být oporou – lásku. Lásku k Bohu a lásku k ostatním tvorům. Ve skutečnosti jste těmito svými činy zanesli Zemi útvary, které neumožňovaly takové napojení Lásky z Výšin, jaké je potřebné a naprosto nezbytně nutné k zachování možnosti dalšího vývoje. Proto paprsek Pánova Meče zasáhl tyto útvary, aby se v sobě zřítily a nemohly dále odpuzovat světlé pomoci.

Zítra tak bude moci Láska zalít Zemi v plné síle a znovu ji pozvednout. Zakotvení ovšem najde jen v těch, kteří ji chovají ve svém srdci. Těm dá netušenou posilu a pomůže jim učinit další krok do nové doby. Čistota vašich srdcí bude rozhodující v tom, jestli budete moci patřit mezi ně.

Amen.