Obnovit zbořený most – to je úloha žen, které do sebe přijaly krůpěj Pravdy, paprsek Světla, aby opět nastoupily Bohem určenou cestu správného vývoje a předcházely v tom té části padlého lidstva, která má ještě příležitost vydat se cestou záchrany.
Jak málo z toho, co všechno tento obrat a nastoupení správné cesty obnáší, jste ve skutečnosti vykonaly, vy všechny ženy, které jste na Zemi žily od doby Syna Člověka až po současnost a které jste skládaly slib Stvořiteli, že nic jiného nebude vaším přáním, než Mu v díku sloužit, čímž byste zároveň pomáhaly obnovit most zbořený svéhlavým jednáním ženství následného stvoření!
Vždyť co mohlo být krásnějšího, než se vřadit do podpůrných, povznášejících paprsků Světla a být prostřednicemi pro všechno světlé na Zemi? Jaká lehkost bytí by vás pak čekala, jaká radost by naplňovala každý váš nádech a výdech! Stačilo jen zapomenout na všechno nedůležité, odložit to nesprávné v sobě, co vás beztak jen tíží a přináší vám útrapy, a nechat skrze sebe proudit čistotu a lásku jako něco samozřejmého, co ani nemůže být jinak. Nasměrovat své chtění jen vzhůru, strážit jeho čistotu a působit v Božím požehnání, které by se muselo dostavit.
Jak směšně proti tomu působí všechno to, čemu dáváte přednost. Všechny ty malé i velké věci, kvůli nimž jste se nestaly novými, i když to mnohdy namlouváte sobě i svému okolí. Tím usilovněji, čím silněji pod povrchem cítíte, že to ve skutečnosti není pravda. Jak nedůležité je proti vašemu pravému úkolu a působení všechno ostatní, ať už je to láska k muži, láska k dětem, snaha vybudovat si krásně zařízený domov, zažívat pohodu, cokoli… Nemluvě o všech těch choutkách, jejichž jádrem je samolibost a ješitnost v jakékoli podobě.
Co myslíte, ženy, vypadal by dnešní svět tak, jak vypadá, kdybyste vy všechny, které nosíte hrubohmotný kříž Pravdy, opravdu plnily svou úlohu? Jen se rozhlédněte, a budete muset říci, že ne. Zdali se pak zamyslíte, jestli i vy konkrétně nepatříte mezi ty, které svou úlohu nepochopily a neplní ji?
Všechno je vám známé, co stále dokola čtete, co je vám říkáno i odjinud, ale znáte to pouze rozumem, nikoli ve svém skutečném cítění. V tom cítění, které jste měly strážit a opatrovat jako poklad, protože v něm spočívá vaše spojení s Výšinami. Kdybyste jednou mohly pocítit, jaký smutek a pláč stále znovu vyvoláváte tam nahoře mezi všemi těmi, kdo vám pomáhají! Nebo lépe řečeno, chtěli by vám pomáhat, jenomže vy jim v tom bráníte tím, že tuto pomoc do sebe nechcete vpustit. Myslíte si, že už víte, jak být pravými ženami, a je to právě tento postoj, který nejen že dokazuje, že to nevíte, ale zároveň je neprostupnou překážkou, která odděluje vašeho ducha od Světla. I váš most je zbořen, jakkoli si povětšinou myslíte, že tomu tak není. To je vám říkáno dnes, kdy jste si v hojném počtu oblékly bílý sváteční hrubohmotný šat… který ovšem vůbec není vyjádřením vašeho duchovního šatu, jenž nepřevléknete tak snadno jako ten pozemský.
Máte být strážkyněmi čistoty chtění, strážkyněmi touhy po Světle, ale abyste jimi mohly být, musely byste nejprve obrátit svůj pohled vzhůru, k Bohu! Zajisté budete nyní namítat, že to přece dávno děláte, ale není to pravda, protože jste se nepřenesly přes tu pro vás nejtěžší překážku, a stále upínáte svůj pohled k sobě samým, nanejvýš tak k těm, které máte rády. Neuvědomujete si to, zní vám to cize, když je vám to říkáno, chcete to hned zavrhnout jako nesprávné, ale přece je to tak! Všechny vaše postoje i všechny vaše činy to nakonec dokazují. Stejně jako to, že nechcete slyšet. Nechcete slyšet pravdu, která by vás osvobodila z tohoto prokletí povrchnosti a sebestřednosti.
A to jste měly jít v čele! V čele všech žen, které chtějí nechat padnout současný zkažený svět a vrátit se ke skutečnému životu. Tak mnoho žen po tom ve světě touží a potřebují vaší pomoc. Vy jim k tomu máte urovnávat cestu, vy, kterým se dostalo vědění. Vždyť právě k tomu se vám tohoto vědění i dalších pomocí dostalo!
Ale protože nestojíte ve světlých proudech správně, ba v nich mnohdy nestojíte vůbec, tuto pomoc nezprostředkováváte, a tak tyto po Světle toužící ženy ponecháváte napospas překážkám a temným vlivům, které je dost často zdrží, oslabí, případně nakonec zcela přemůžou.
Pro tyto ženy, jejichž touha je čistější a opravdovější než u velmi mnohých z vás, je dnes ze Světla přinesen nebývalý dar k podpoře všeho čistého ženství. Převzat bude jednou z těch žen, které poctivě zápasí o to, aby byly takové, jaké být mají, protože i takové mezi vámi zajisté jsou. Jen je jich žalostně málo.
Jakými slovy popsat tento dar? Jako svíčku hořící neuhasitelným plamenem, jehož každý paprsek lidskému duchu připomíná, odkud vyšel a kam se má vrátit? Jako džbán plný zázračné vody, která uhasí všechnu žízeň a jíž se může napít každá žena, která se k tomu svou vnitřní touhou uschopnila? Jako věnec spletený z nejrozmanitějšího kvítí tolika druhů, kolik jen druhů žen na Zemi je? Snad lze použít všechny tyto obrazy dohromady, aniž by o tom vznikla nesprávná představa. Jen je to potřeba také správně pochopit a nedat prostor fantazii vlastní představivosti nebo rozumovému pitvání v domýšlivé snaze vědět lépe.
Ženy! Tento dar je vám dnes poslán z Výšin, abyste pomoci měly blíže než doposud. Nechť vás posílí, abyste se vrátily na místo, které vám určením Stvořitele náleží. Utvořte znovu most, tak pevně, aby se již nikdy nemohl znovu zřítit.
Dokážete to jen svým obrácením se ke Světlu. Ve všem! Každou svou částečkou, chcete-li takto vyjádřit postoj, jenž prostupuje celou vaši bytost. Staňte se znovu strážkyněmi čistoty, která již nedovolí přítomnost ničeho temného. Tím zároveň utvoříte most i pro lásku, která přece přichází na paprsku čistoty a která má znovu zalít celou Zemi.