Žádný dar vám nebyl dán proto, aby se stal předmětem uctívání ze strany těch, jimž měl být v působení povolaného člověka ku pomoci, ani předmětem pýchy ze strany toho, kdo byl tímto darem obdarován. Přesto to v naprosté většině případů mezi vámi lidmi právě takto dopadlo.

Ať už šlo o dar slova zužitkovávaný například ve veřejných přednáškách, dar duchovního či bytostného vnímání zužitkovávaný například v léčitelství nebo v přinášení poselství z vyšších sfér, případně jakýkoli jiný dar – jakmile se někde ve vašich řadách vynořil někdo, kdo se chopil svého daru a započal v něm veřejně působit, vždy se kolem něj ihned nahrnul zástup lidí, kteří nadšeně poslouchají každé jeho slovo, dychtivě čekají na nové přednášky či články a… libují si v naslouchání něčemu, co lahodí jejich uchu. Ano, libují – to je všechno, na co se vzmůžou. O nějakém skutečném zužitkování toho, co jim je zprvu čistě přinášeno, totiž nemůže být ani řeč. Chtějí se kochat, slunit v proudu shůry, aby se tím cítili povzneseni. Vše má sloužit jen jejich ješitnosti, ničemu jinému.

A i když na piedestal umisťují toho, kdo se svým působením vymyká běžnému, přesto tímto vynášením dotyčného na podstavec stejně uspokojují především sami sebe. Požadovačně k němu vztahují ruce, chtějí, aby jim dával stále víc toho, co jim tak lahodí, a on… tomu ve velké většině případů dříve či později podlehne, a přistoupí na lidská přání. Tím ovšem přestane plnit vůli Stvořitelovu a místo ní začne plnit vůli pomýlených lidí. Sám se navíc začne cítit něčím více, protože je to tak lákavé. Útvary uctívání se to kolem něj jenom hemží, a tak stačí jen vztáhnout ruku a vzít si.

Celé zástupy povolaných už takto ztroskotaly, protože nedbaly jedné důležité věci – a sice toho, že dar jim byl dán Stvořitelem, a proto měli povinnost používat jej tak, jak to chtěl Stvořitel. Jenomže oni dali přednost piedestalu, který jim nabídli lidé, a chtěli dar používat podle jejich vůle. To ovšem z principu není možné, a tak výsledek přesně odpovídá tomu pokřivenému, co se pokusili učinit. Využívání daru zakalují nečistým chtěním, a tudíž jimi přinášené plody v sobě nesou přesně toto – záchvěvy toho dobrého, do nichž je přimíchán jed lidské svévole. Čím déle tak činí, tím méně je v jejich činech obsaženo toho, co skutečně přichází z výšin, od bytostných apod., a více je tam toho pomateného, co pochází z myšlenkových centrál vytvořených a živených lidskou domýšlivostí.

Stačí správně pozorovat a uvidíte to všude. Mnozí z těch, kteří takto padli za oběť lidské pýše, ačkoli nejprve působili správně, už odešli z tohoto světa; mnozí naopak pozemsky ještě stále žijí a ve svém pomateném směru dále působí. K oltáři lidské domýšlivosti jste je svým chtěním dostrkali vy a oni sami na něj nakonec sami vyšplhali, když uvěřili, že přesně tam je jejich místo.

Ale takovémuto otravování milostivých darů Stvořitele je konec! Všem nehodným jsou dary odebrány a na ty, komu zůstaly nebo jim byly nově přiděleny, je kladen přísný požadavek. Mají povinnost střežit čistotu svého daru, což znamená mimo jiné i to, že výsledky používání svého daru nesmí dávat k dispozici těm, kdo po nich sahají nečistýma rukama. Stvořitel se nenechá snižovat, a ten, kdo toho nebude dbát a bude chtít své dary používat nesprávně, ten o ně velmi rychle přijde. Musí to tak být, protože z vašeho dosavadního způsobu vyrostl jen plevel dusící chtěnou vegetaci. Takto by ozdravění nikdy nemohlo nastat.

Jenomže ono musí nastat a nastane! Za účasti vás človíčků i bez ni. Ve velkém soukolí stvoření nejste vůbec ničím. Čím dříve si to uvědomíte, tím lépe pro vás.