Dokonáno jest! Tato slova dnes skutečně mohou být pronesena. Skončila totiž jedna z fází očisty, a namísto toho starého nastupuje dnes to nové. Nedovede si představit, co to znamená to nové, protože při pohledu do světa ještě pořád vidíte války, ničení a zmar. Ale to nové je skutečností! Je zakotveno na Zemi a odděleno od starého hradbou, podél níž stojí strážci Světla s kopími. Jak mnoho tím bylo dosaženo, to pochopíte teprve později. Dnes to před vámi stojí pouze jako obraz.
Stalo se tak na výročí dne, který je označován jako Velký pátek, dne, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus, Syn Boží. Od toho dne leží na lidstvu těžká karma jako příkrov, karma, která se ještě prohloubila, když lidstvo donutilo k předčasnému odchodu také Syna Člověka. Tato karma bude existovat, dokud nebude vše rozuzleno až do posledního vlákénka.
Intenzivní očistou, která probíhala několik let a vyvrcholila úplným zakotvením Meče Výstavby Tisícileté říše, však došla k rozuzlení malinkatá, ta nejnepatrnější část obrovské lidské karmy vzniklé vraždou Vyslanců. Tak malá, jak malé je jedno smítko vůči celé hoře prachu a špíny. A přesto i tato malinkatá část stačila k tomu, aby na Zemi, do toho nového, mohl skrz šedavá mračna zasvítit paprsky Lásky přímo od Syna Božího. Poprvé po dlouhé době!
A tak pozemská výstavba Tisícileté říše naplno začala za spolupůsobení obou Synů. Že se nového, netušeného přílivu síly dostává především bytostným, to je snadno pochopitelné. Oni z tohoto nového čerpají plnými doušky a radostně to v jásavém díku přetvářejí v činy, které jsou jim ukazovány vůli Boží.
A co člověk? Pocítí i on, že dnes už je všechno jinak? Že to, co nenávratně patří starému, zašlo, ačkoli hrubohmotně se to bude muset teprve projevit? Není nyní hovořeno k těm, kdo byli odděleni od možnosti přijímání světlých milostí. Vůči těm už nebude plýtváno ani jediného slova. Pán mluví k vám, kteří jste byli připuštěni k prožívání toho nového. Je to milost, za kterou nemůžete ani vzdát dostatečný dík. Jen když se v radosti chopíte všech pomocí a pustíte se do bělení svého roucha, pak budete moci alespoň částečně dát svou proměnou nazpět Stvořiteli to, co mu přináleží.
Byli jste připuštěni k prožívání toho nového – ne snad, že byste už byli součástí toho nového. To je veliký rozdíl! Smíte však z toho nového čerpat pomoci. Takové, s nimiž se snáze přetvoříte podle požadavků nové doby. Ty se budou pochopitelně postupně stupňovat. Meč, který tuto proměnu vynucuje, bude postupně stále více odhalován a jeho paprsky tak budou vše zasahovat silněji. Kdyby byl odhalen rovnou, neobstáli byste nikdo, proto musí být všechno pozvolné, avšak zároveň neúprosné a nezastavitelné. A až budou jednou odloženy všechny záhaly Meče, budou se jeho paprsky moci projevit naplno – a to bude chvíle, kdy bude muset být lidstvo hotové a připravené na to, aby mu směla být vrácena jeho nyní podvázaná vůle.
K této chvíli však vede velmi daleká cesta plná dalších očist, milníků a nového zakotvování. To vše vám bude ukázáno v pravý čas, nyní to nepotřebujete. Nyní potřebujete vědět, co se vás dotýká teď a tady. Bůh vám prostřednictvím svých dvou Synů poslal nesmírnou pomoc a silná vlákna, z nichž smíte čerpat, jsou vám zakotvena blíže, než tomu bylo doposud. Nemusíte tomu všemu rozumět, ale musíte se tomu otevřít, aby do vás mohl vniknout paprsek Světla, který ve vás začne působit, proměňovat vás správným směrem a bude vás tlačit k potřebným činům.
Modlete se k Bohu. Je on vás může zachránit. Modlete se s pokorou, nikoli s požadavky. Váš vztah k Bohu, vaše víra v něj, je to, co bude rozhodovat o tom, s jakou jistotou dokážete kráčet spletitým houštím trosek staré doby, abyste došli k tomu největšímu – k novému životu. Cesta k němu se vám otevřela a vstříc vám září naděje. Je na vás, jestli se po této cestě vydáte.