Jedna z nejhorších ran, které temno lidstvu zasadilo, je přesvědčení, že se lidé nemají napomínat a upozorňovat se na chyby, které kalí jejich duchovní šat. Tento názor je obhajován mnoha způsoby – nejčastěji z kontextu vytrženými citáty z Ježíšova učení nebo z Abd-ru-shinova díla. Tento způsob je nejzákeřnější, protože dotyčný člověk zdánlivě hovoří pravdu – koneckonců jsou to slova Syna Božího nebo Syna Člověka –, jenomže ve skutečnosti používá pravdivá slova jako důkaz nepravdivého tvrzení. Jedná se o věty typu: „Každý vidí na druhých právě ty chyby, které má v ještě větší míře on sám.“, „Ježíš nabádal k tomu, aby se učedníci navzájem snášeli.“ nebo „Nikdo není Pán, aby o druhém věděl úplně všechno, a proto ho ani nemůže soudit.“