Vy, kteří se hlásíte k Poselství Grálu, se ve svých postojích dopouštíte jedné velice neblahé chyby, kterou si samočinně vytváříte na své cestě nepřekonatelnou bariéru, jež zcela přesně vytyčuje hranici, k níž sice můžete dojít, avšak nebudete moci pokračovat ani o krok dále, dokud tuto překážku nezdoláte. Tato překážka se nachází ještě hluboko ve hmotném, což pro toho, kdo ji nezdolá, samozřejmě znamená, že bude spolustržen do rozkladu společně s hmotností, až nadejde onen čas. A tento čas už nadchází, to je vám koneckonců známo.

Jedná se o pevnou a vysokou bariéru, kterou není možné ani sebevětším úsilím přeskočit či přelézt a není ji možné ani rozbourat náporem veškeré vůle. Je to bariéra, kterou lze zdolat jedině změnou postojů, což bude mít přirozeně za následek to, že se bariéra rozplyne, a vy budete moci jít konečně dále.

Týká se to váš všech; ty nejnepatrnější výjimky jsou totiž po celém světě tak málo početné, že ani není nutné se zabývat tím, jestli mezi ně patříte. Mnozí máte tímto falešným postojem otráveno celé nitro, jiní jste na tom sice o něco lépe, ale přesto tento nesprávný postoj zaujímáte alespoň v některých oblastech. A i to stačí, abyste nadobro uvízli.

Tento falešný postoj spočívá v tom, že si myslíte, ba jste v nitru přesvědčeni, že jste jiní než ostatní lidé, kteří neznají Poselství Grálu. To je ta největší chyba, jakou jste mohli udělat! Přesněji řečeno se navíc nepovažujete jen za jiné, nýbrž za lepší! Poctivě si to přiznejte! Buďte k sobě upřímní, a uvidíte, že přinejmenším v některých věcech si to o sobě vážně myslíte. Dokazujete to totiž svými činy! Čtete si stále znovu v Poselství Grálu a při jednotlivých chybách, které Syn Člověka lidstvu vytýkal, vám vyvstávají před očima jiní, „obyčejní“ lidé, které – pokud jste dobrého založení – třeba i s pokýváním hlavou politujete za to, že jsou tak omezení a nedokážou prohlédnout. Občas se i s povzdechem ptáte, jak byste jim asi tak mohli pomoci, když o svatém Slově nechtějí slyšet. Ale že by se ta samá věc týkala také vás, to vám ani náznakem nepřijde na mysl. Nedostaví se ani stín pochybností o sobě samém.

Tím úplně nejlepším příkladem mohou být všechny pasáže v Poselství, které se věnují chybám, nesprávným postojům, ba i vnitřní zkaženosti věřících hlásících se ke křesťanským církvím. Jestli se na každém takovémto místě poctivě nezamyslíte, zda se to netýká i vás, pak je to přesně ten důkaz toho, za jak výjimečné se považujete. Protože naprosto všechno, co konají věřící křesťanských církví nesprávně, je do značné míry rozšířeno i mezi stoupenci Poselství Grálu. Jen forma je jiná, byť někdy může být dokonce i stejná.

Toto je jen jeden příklad za všechny, ale jinak se to samé týká i všech ostatních lidských nešvarů, o kterých tak často čtete. Například i okultismu, jemuž se někteří z vás zarputile věnují, aniž by si to však byli ochotni připustit.

Nejste totiž vůbec jiní než ostatní lidé! Vůbec, ale vůbec v ničem! Jedině snad v tom, že máte v rukou Slovo Pravdy a někteří jste směli být zpečetěni či povoláni, což na vás ovšem klade mnohem, mnohem větší zodpovědnost za vše, co konáte a myslíte. Ale ničím jiným se od ostatních lidí nelišíte! To je právě to úskalí, onen kámen úrazu, na němž neustále ztroskotává jakákoli výstavba podle Boží vůle. Nepozvedli jste se z masy lidí, abyste byli zářícími příklady ve všem duchovním i pozemském. Pak by každý musel vidět a cítit, že jste jiní, a musel by vás chtě nechtě brát vážně.

Je to stejné, a v mnohém i horší, než tomu bylo za života Vyslance, jehož Slovo čtete. Čtete jeho slova směřovaná k těm, kteří se nacházeli v jeho blízkosti na Hoře, a alespoň zčásti, když ne rovnou zcela, to berete tak, že to jsou slova k tehdejším povolaným, kteří – jak už dnes víte – tak strašlivě selhali. Také je považujete za jiné lidi. A nemáte nejmenšího tušení, že v podstatě to samé nyní zaznívá shůry zostřeně také k vám, čímž je vykonávána očista mezi všemi kruhy, skupinami a jinými stoupenci Grálu. Ale vy to nevidíte a necítíte! A to všechno proto, že jste domýšlivě uzavřeni možnosti uvědomění si, že stejně jako tehdejší povolaní, i vy naprosto selháváte a trpce se vás týkají všechny výtky, které kdy Syn Člověka vůči svým současníkům měl. Hořké bude vaše zklamání, až jednou poznáte to, co se už nyní stává skutečností! A co už tedy nepůjde vrátit zpět, jakkoli pak budete jednou plni slz a nářků.

Jak pyšný je váš postoj! Jako byste neznali příklad se člověkem nadutě sedícím na stromě a povýšeně shlížejícím na ostatní… K čemu vám tedy bylo Slovo dáno, když je pro sebe nepoužíváte? Místo abyste v něm našli klíč ke všem svým chybám, raději jeho vnější znění, vámi samými interpretované budete používat k sobeckým účelům. I to je sobecký účel, když se na základě jeho znalosti a takzvaného přijetí chcete cítit více než ostatní. Tím přece chcete krmit pouze svou samolibost.

Máte poslední okamžiky na to, abyste se vzpamatovali! Nenechte je bláhově přejít v lehkomyslném přehlížení toho, co se už zformovalo ve všech jemnější úrovních. Až vás totiž dostihnou pozemské projevy vašeho selhání, bude už pozdě se najednou přece jen zamýšlet, jestli náhodou neděláte něco špatně. Pak už totiž budou všechny hlavní výhybky vašich drah nastaveny, a vy se po nich budete nezadržitelně valit tam, kde skončí vaše bytí.

Nechť si potom nikdo z vás nestěžuje, že nebyl varován. Kdo chtěl slyšet, ten mohl. Stačilo mít ducha otevřeného a čilého. Nebudete snad chtít tvrdit, že to po vás bylo žádáno mnoho.