Koloběhy stvoření jsou neposunutelné a všechny milníky ve vývoji jsou pevně dány a nemůže se na nich změnit vůbec nic. Vše nastane v pravý čas, jak to odpovídá věčným zákonům. Tak celé velké dění doputovalo až do bodu, kdy započala výstavba zaslíbené Tisícileté říše i na hrubohmotné Zemi. Za tím účelem byl do Země zanořen Meč, který bude tuto výstavbu vynucovat. Právě toto vynucování je něco, s čehož účinky se lidstvo velmi rychle důkladně seznámí. Pouhá přítomnost Meče Výstavby Tisícileté říše znamená, že vše se nyní musí ubírat správným směrem. Záření tohoto Meče donucuje vše ke správnému pohybu, a cokoliv je tímto zářením zasaženo, to se buď tomuto tlaku podřídí, nebo to bude zničeno.

Protože bytostní pracují jen ve vůli Boží, oni svou část jako vždy již plní. Mnoho bylo z jejich strany vykonáno, a tak je Země připravena na novou dobu, která nyní nastává.

Jen velmi málo lidí se napomáhajícím způsobem zapojilo do tohoto světlého dění a pokusilo se do něj s upřímnou snahou vřadit. Zato zbytek lidstva spí! Nebo lépe řečeno, je těmito donucujícími paprsky probouzen, což nese s velikou nelibostí. Lidé cítí, že jsou jejich výtvory a představy bezohledně rozbíjeny, a proto upadají do stále větší zloby a nenávisti. Nic jiného už při styku se Světlem ani nedokážou pocítit, protože se nechtějí vzdát svého dosavadního navyklého sobeckého způsobu. Je to vidět všude, kam se podíváte. Nenávist, nevraživost, zuřivé prosazování vlastního pohledu na svět… to vše je projevem líných lidských duchů, kteří si chtějí podržet to, čemu dali přednost před plněním vůle Boží. V první řadě se to projevuje mezi těmi, kdo se hlásí k Poselství Grálu, protože ti jsou jako obvykle zasaženi jako první.

Společně s tím, jak se Meč přibližoval stále více k Zemi, až se do ní nakonec začal nořit a stále úžeji se s ní spojovat, přinášelo jeho záření v prvé řadě očistu. Paprsky Meče totiž samočinně rozrážely všechno temné. Výstavba by nemohla proběhnout na temných základech a nesprávné půdě. Meč odděloval to, co nyní bude patřit tomu novému, od toho, co si v sobě podrželo to staré, a tedy musí společně s tímto starým zahynout.

Jak mnozí lidé přitom padli! Ostrý řez je oddělil od možnosti spojení s tím novým, co zde nastává. Kdybyste mohli jen na chvíli spatřit toto dění, okamžitě byste přestali se všemi spory, vzájemnými půtkami a rozechvěle byste klečeli na kolenou v úpěnlivé modlitbě za to, ať ještě dokážete rychle odhodit své temné postoje a zvyky. Kdyby se toto ve vás probudilo, skutečně procítěně, pak by vám ještě bylo pomoženo. Jenomže to byste si museli nejprve procítit do hloubky svého nitra, jak nehodní jste nové doby. Tím byste se stali pokornými a mohli přijmout pomáhající parsek Světla. Tam kde není pokory, tam už se žádná pomoc shůry zakotvit nemůže.

Velký svátek budete zítra slavit – tak velký, že jej nikdo nemůžete pochopit. Předcházela mu dlouhá očista, která je tímto dnem završena, takže máte poslední možnost zbavit své roucho těch nejtemnějších skvrn. Zítra se brány k tomu novému otevřou jen těm, kteří se budou moci v lehkosti vznést vzhůru, zatímco nikdo, kdo bude svázán s tím starým, jimi neprojde. Pro něj zůstanou zavřenými.

Je mezi vámi mnoho takových, kteří jste se v nebdělosti a nedostatečném napojení vzhůru nechali svést na falešné cesty, ač vaše chtění bylo původně dobré. Procitněte, ať nemusíte zajít s tím starým! Podívejte se nezaujatě na to, k čemu jste se nechali dotlačit těmi, kdo se za služebníky Světla pouze vydávali. Podívejte se, jestli jste si náhodou neosvojili nenávistné postoje nebo jakékoli jiné temné prostředky. Světlu lze sloužit jen světlými činy! Proto zanechte všeho jednání, na němž by Pánův zrak nemohl spočinout se zálibou. Nenechte ve svém nitru prostor temnému, protože to je to, co vás stáhne do hlubin, jako už stáhlo tak mnohé lidi před vámi. Vzhlédněte vzhůru ke svému Bohu a prociťte si jeho velikost, lásku a dobrotu tak, jak to jen dokážete. Protože po takovémto prožití už nikdy nebudete chtít konat zlo.

Právě tento požadavek na vás totiž bude nyní kladen, více a neúprosněji než kdy dříve. Tresty za konání zla, tedy za činy pramenící ze zlého chtění, budou nesmírně přísné, protože zlu už v nové době nebude dovoleno zaujmout pevné místo. Bude odvrháváno, sotva se vyskytne a projeví. Tak vám to bylo zaslíbeno a tak se i stane.