Zítřejší den je mnohem významnější, než že by byl „jen“ připomínkou výročí narození Syna Člověka. Jeho význam spočívá v paprscích, které v tento den stvořením odpradávna proudí a které zde tedy byly mnohem dříve, než došlo k pozemskému zrození Vyslance Božího v rámci jeho záchranné mise. Je to proto přesně naopak, než jak to mnozí chápou. Tento den není významný proto, že se narodil Syn Člověka, ale Syn Člověka se narodil právě v tento den proto, jaké duchovní proudy ten den Zemi a celý svět zasahují. Nemohl se narodit žádný jiný den, protože žádný jiný by neposkytl takové paprsky, po nichž by mohl sestoupit až na Zemi.

Z mnoha stran lze popsat význam zítřejšího dne a všechny by byly správné, jen by nabízely různý úhel pohledu. Den návratu domů, den vítězství života nad smrtí, den sklizně plodů vývoje… To všechno a ještě mnoho jiného by bylo možné říci.

Nechť je ale jako první zvoleno slovo „poznání“! Protože poznání je klíčem ke všemu, klíčem k životu. Je úkolem lidského ducha, aby na své pouti hmotnostmi dospěl k poznání, tedy přesněji řečeno k poznání Božích zákonů, protože jen to jediné je věčné, zatímco vše ostatní je pomíjivé.

Za účelem získání poznání se zárodky lidských duchů ponořily do hmotností, aby v prožívání poznávaly Boží zákony působící ve stvoření, a tím v konečném důsledku i Stvořitele samého. K tomuto a žádnému jinému účelu jim bylo poskytnuto vše, co potřebovali ke svému zrání. Obdrželi půdu k vývoji, obdrželi živiny i vláhu. A jejich úkolem bylo všechno, co jim bylo takto dáno, zpracovat a proměnit to v čin. V čin, který by dokázal, že v poznávání Božích zákonů opět postoupili o krůček vpřed.

V den, kdy nastává sklizeň plodů, pak lidé musí složit účty. Musí odevzdat to, co na půdě milostiplně poskytnuté Bohem vypěstovali, aby plody jejich práce mohly být zváženy ve spravedlnosti, lásce i čistotě, protože v tento den se spojuje působení všech tří zákonů do jednoho. Jsou-li lidmi odevzdané plody dobré, pak se jim za ně ve zpětném působení dostane toho největšího pokladu, jaký mohou získat – vědomí. Takto krůček za krůčkem zrají a nabývají vědomí, až jednou nastane den svatby Beránkovy a oni budou moci vstoupit do ráje, čímž uzavřou koloběh svého vývoje.

Tento přirozený vývoj však byl v tomto stvoření přerušen. Ten, který byl vyslán na pomoc, aby láskyplně pečoval o zvolna rostoucí lidské duchy, zneužil jemu svěřené moci a místo k opravdovému poznání vedl lidstvo k poznání falešnému. V jeho nesprávném pokušitelském principu se lidští duchové začali odklánět od Světla a jen nemnozí si zachovali správný směr, na němž mohli dospět k takovému vědomí, které by je uschopňovalo k návratu do ráje.

Velká část lidstva se mezitím stávala naopak čím dál tím více nepřátelskou vůči všemu světlému a toto své nepřátelství nakonec stvrdila tím nejhorším možným činem – vraždou Syna Božího, který se jim v lásce vydal na pomoc, aby je osvobodil ze spárů Lucifera. Touto vraždou došlo k roztržení chrámové opony a přerušení mnoha podpůrných proudění. A mimo jiné také k tomu, že slavnost návratu domů nebylo možné v její pravé podstatě slavit, a to až do dokončení velké očisty. Proto ani nebyla takto slavena za života Syna Člověka, i když se on sám zmínil, že den jeho narození bude velkým svátkem.

Je to celé nesmírně veliké dění, které se teprve postupně naučíte stále více a hlouběji poznávat. Vybělte proto svůj šat a otevřete se zítřejšímu dění v pravé pokoře a v díku za velikou oběť, díky které smíte svátek opět slavit. Pak budete na správné cestě k tomu, abyste tuto velkou slavnost v celém jejím významu dokázali jednou slavit vědomě a v pochopení. Nyní toho ještě nejste schopni, ale začít s tím můžete a máte.