Je mnoho způsobů, jakým se člověk staví proti vůli Stvořitele. Základní rys však mají všechny tyto způsoby stejný – pocit člověka, že ví lépe. To se často projevuje vypínavostí a naprosto mylným přesvědčením o vlastní velikosti a důležitosti, tvrdohlavým prosazováním vlastních řešení a názorů, které nepocházejí ze Světla, a mnoha dalšími způsoby, s nimiž se každý určitě už setkal. Sebejistotu takto působících lidí nelze přehlédnout a je vždy doprovodným znamením, které dává jasně najevo, že tito lidé nemají pochybnosti o sobě samých, a tudíž se ani neblíží k nějaké možnosti prozření, které by mohlo přinést obrat v jejich dosavadním falešném směru kráčení. K této části lidí již není hovořeno, protože jakákoli slova jsou zbytečná.

Pak je tu ovšem ještě druhá část lidí, která není o tolik menší než ta první a která si také myslí, že ví lépe než Stvořitel. U této části se tento postoj neprojevuje vypínavostí, ale jejím opakem – shazováním sebe sama, rozrýváním vlastní osobnosti, ponižováním se a jinými způsoby, které tak jako tak působí rozkladně. Nebudují nic světlého, ba naopak se staví proti potřebnému budování. Člověk se cítí nehoden milostí ze Světla, ale důvodem k tomu není čistá pokora, která by jej zdobila, nýbrž posuzování vlastním rozumem! Člověk sám ze sebe uváží, že je nehoden požehnání a pomoci shůry, a tímto svým postojem přicházející pomoc vpravdě odmítne. Světlá proudění, která se mohou přiblížit až k němu, se musí v poslední chvíli odrazit a sklouznout po neprostupném obalu, jenž si člověk kolem sebe sám vytvořil.

Takto se však člověku nemůže dostat občerstvujících sil, vnitřního štěstí, ale ani jiných darů potřebných k vykonání úlohy, pro kterou přišel na Zemi. Člověk tímto postojem tedy dobrovolně odmítá něco, bez čehož se neobejde, a co by i obdržet směl… jen kdyby chtěl. Raději se k přiváděné pomoci postaví se slovy: „Ne, já si to nezasloužím.“

Něco takového je ovšem rouháním! Rouháním v pravém slova smyslu! Rouháním, které je projevem pýchy. Kdo si myslíte, že jste, když chcete posuzovat, co si zasloužíte a co ne? Myslíte si, že to víte lépe než Stvořitel? Zjevně ano, když tak jednáte! A pranic vám nepomůže, když budete namítat, že o sobě přece nemáte vysoké mínění. Máte, jen o tom nevíte! Je totiž rozdíl mezi zdravým pochybováním o sobě a pyšným znehodnocováním sebe sama.

Jak chcete naplnit svůj úkol, když se mnozí kvůli těmto svým manýrům ani nepustíte do práce, kterou jste měli vykonat? Nebo odmítáte pomoc s těžkostmi, kterým ve svém životě čelíte. Nebo například nepoprosíte o zpečetění, případně se zaleknete volání, které k vám smělo zaznít a které vás povolalo do nějaké úlohy? Vaše síly chybí! Světlé dění se zadrhává, protože se do něj nechcete začlenit v domnění, že podle svých měřítek „nejste dost dobří“. Zamysleli jste se vůbec nad tím, jak se chcete stát „dost dobrými“, když se odvážně nepustíte do plnění přidělených úkolů? Se silou, kterou vám může propůjčit jedině Stvořitel? Bez jeho pomoci to nedokážete, tak proč ji vlastně odmítáte?

Člověk si samozřejmě nesmí nic vynucovat. Ani možnost zpečetění, ani nic jiného. Ale smí a má toužit a splnění svých takto zformovaných proseb má ponechat na Stvořiteli. Pokud to nedokáže, pak ani nemůže očekávat, že by se kdy stal Jeho služebníkem, a tudíž nemá ve stvoření žádné ceny a takto s ním bude i nakládáno.

Vylití Ducha svatého! Obnovení sil! Velká bude zítřejší slavnost, a proto se zbavte svých falešných postojů a pýchy, abyste mohli zítra přijmout sílu, bez které se neobejdete. Sami budete vinni, jestliže zítra nebudete moci obdržet takové občerstvení a požehnání, jaké smíte, protože vám pak budou v důležitých okamžicích chybět síly, čímž ohrozíte splnění své úlohy.