Když Pán odňal povolání německému národu, povolal místo něj jiný, malý národ, aby se ten připravil ke svému úkolu, stát se národem služebníků Božích, kteří budou učit jiné národy nové moudrosti ve světle Pravdy. Do tohoto národa se postupně narodilo mnoho lidských duchů připravených přijímat novou moudrost. Společně se svým národem mohli poznat mnohé zlo, například se mohli důkladně seznámit se zhoubností myšlenek komunismu, před nimiž Syn Člověka ve svých přednáškách tak často varoval.

Léta přímého útlaku po velkém úsilí konečně pominula a nově povolaný národ se mohl svobodně vydat cestou ke Světlu a naplnit svou úlohu – být vzorem všem ostatním národům a předcházet jim. Byl k tomu vyzbrojen všemi pomocemi a pohánět ho měla jeho touha a láska k Pravdě, kterou v minulosti už mnohokrát prokázal. Lidí, kteří nalezli Pravdu v Poselství Grálu, přibývalo a v mnohých zaplála touha nechat se zpečetit Světlu. Předvoj povolaného národa zaplavil Horu, znovu zněla píseň srdcí vzhůru vstříc Pánu…

Jenomže počáteční nadšení opadlo a měla nastat doba poctivé práce. Práce na sobě, práce ve smyslu Poselství Grálu, pravá výstavba. A v tom okamžiku se projevily všechny nešvary líných lidských duchů. Ukázalo se, že vy, lidé povolaného národa, jste nalezli spíše Horu než Slovo Syna Člověka, protože Vomperberg coby pozemské místo, jakkoli na něm byly zakotveny mnohé světlé proudy, jste považovali za důležitější než živé Slovo. Místo toho, abyste se chopili svých darů a vlastním úsilím začali pracovat na rozvoji své samostatnosti a zodpovědnosti, bez čehož se nedá kráčet ke Světlu, tím méně předcházet ostatním, raději jste se ze strachu a váhavosti podřídili těm, kdo se nechtěli vzdát svých výsadních práv, ačkoliv jim duchovně nepřináležela, a kteří své nadřazené postavení odvozovali od svého spojení s Horou – bez ohledu na to, o které z nakonec vzniklých skupin je řeč.

Nechali jste si diktovat vše od velkých věcí až po ty malé a zbaběle jste si nechali vše líbit. Přihlíželi jste tomu, jak jsou „povoláváni“ lidé, k nimž skutečné volání shůry nezaznělo, a jak nejsou povoláváni ti, kdo naopak obdrželi požehnání ze Světla. Mlčeli jste, a pokud jste přece jen nějaké pochybnosti měli, raději jste je ze strachu zahnali nebo jste se stáhli do ústraní a tiše žili podle toho, jak jste uznali za vhodné, utěšujíce se, že plníte svůj úkol pouhým čtením Poselství, pořádáním vyprázdněných pobožností, rozdáváním nevyžádaných mouder a čekáním, až to přijde.

Tak jedná národ, který se vždy hlásil k Pravdě? Národ, jehož lásku k Pravdě samotný Syn Člověka vyzdvihl, aby vám ukázal, jakou cestou se dát a o jaké své silné stránky se opřít? Národ, který doteď oslavuje toho ze svého středu, který se pro pravdu nechal upálit?

A to, na co jste čekali, vytvářejíce si o tom ve svých myslích úplně falešné představy, nakonec přišlo – dříve, než jste čekali. „Kde je můj povolaný národ?“ zavolal Pán a stejně jako v případě německého národa nalezl zmar. Strnulé loutky, pyšné pávy, ustrašené i lehkomyslné čtenáře, kteří se nehýbali, vážně se nestarali o to, jak být živými, jak naplňovat svůj úkol. Jen tu a tam jiskřička či plamének, zoufale málo. Kvas nevykvasil, těsto nevykynulo, národ nebyl připraven učit druhé, sám sebe neobrodil. Váhal, podřimoval, až prorostl leností, poživačností, nevděčností i pýchou… stručně řečeno selhal.

To se stalo před více než dvaceti lety a už tehdy se k vám o tom dostala zpráva prostřednictvím těch, kteří to byli schopni zachytit. Jenomže vy jste toho nedbali a stále si myslíte, že ještě máte čas, či snad dokonce že své povolání naplňujete. Připadá vám, že jste přece nic tak hrozného neprovedli – že jste nezavraždili Syna Božího jako židovský národ ani jste nerozpoutali válečné běsnění jako německý národ. Jenomže vy jste neudělali nic. Tedy nevydali jste se cestou Světla, což je to samé jako vydat se cestou temna.

Vaším selháním vznikly obrovské útvary viny, neboť takový je zákon – komu se dostane obrovských milostí, po tom bude mnoho žádáno, a čím vyšší úkol měl někdo splnit, tím větší je jeho vina v případě selhání. Tak jste zatížili Zemi a přispěli k mnohému zlu, které nyní vidíte ve světě. Vaše chrámy se proměnily v místa, která překážela vzestupu Země do světlejších oblastí. Slyšíte dobře? Místa, která měla být zakotvením těch nejvyšších proudů, se stala tou největší přítěží! To je výsledek vašeho jednání – vás, kteří stříbrný či jiný kříž na krku nosíte jen jako hrubohmotnou ozdobu, protože duchovní právo jej nosit jste ztratili. Proto musely být nyní před nadcházející slavností vaše chrámy i jiná místa vašeho setkávání rozbořeny. A vy jste si toho ani nevšimli! Někteří jste byli přitom, když zasvištěl meč a rozbil oltář ve vašem chrámu a když bylo odpojeno kdysi učiněné zakotvení. Když se podlaha vašeho chrámu propadla a vás pohltila díra vedoucí do temnot. Když bytostní rozebírali váš chrám, zatímco vy jste strnule seděli, hleděli dopředu, poslouchali Slovo a mysleli si, jak vznešenou slavnost prožíváte. Tak duchovně otupělí jste, a přesto si myslíte, že kráčíte vzhůru.

Všechno jste měli k dispozici – všechno volalo a čekalo na vás, na vaše srdce i ruce, na vaše zapojení se do divuplného stvoření, na vaše tvoření. Byli jste obdaření více, než si dokážete představit. Byli jste obdařeni, vy líní, pyšní, a nekonali jste! Co vy víte o významu toho, když Pán vysloví, že všechna milost a ochrana, všechno požehnání a pomoc Božích pomocníků je dána nějakému národu? Nebo odňata!

Pán již dávno odvrátil zrak od národa, který jej zklamal. Prožívejte to, co nyní musí přijít, abyste se snad ještě někteří mohli v hořkosti a slzách osvobodit. Dlouho jste byli chráněni, a proto jste si mysleli, že se vás to netýká, ale to se změní, protože účinky vašeho selhání byly uvolněny, aby se mohly plně projevit i v hrubohmotnosti. A ony se projeví – na vašem území, na vás samotných. O veškerou ochranu jste jako národ přišli a v nadcházejících útrapách budou do jisté míry chráněni jen jednotlivci, kteří ještě vnitřně žijí.

Amen.