Zatímco Pán působil na Hoře a s obavami promlouval k povolaným svá napomenutí, bujel ve světě – nejprve v podhoubí, ale poté už i otevřeně – proud, který nakonec uvrhl lidstvo do doposud nevídaného válečného běsnění. Marná byla všechna slova Vyslance, marné byly jeho rady, připomínky a výstrahy… povolaní nevzali nic z toho dostatečně vážně a upřímně, setrvali ve svých chybách a nestali se průplavy, které by pomohly zahalit svět do povznášejícího světlého tkaní a které by zahnaly všechny temnoty. Výsledkem byla nadvláda temna, Pánův odchod z hrubohmotné Země.

Dnes už na ní neprodlévá v těle z masa a kostí, ale jeho přísný hlas zaznívá i nadále ke všem, kdo slibovali. Když vy selžete, zřítí se svět! To platilo tehdy, stejně jako teď. Tisíciletá říše již započala, je vynucována i pozemsky. Konečné vítězství Světla dozajista přijde a je jen na lidstvu, za jakou cenu se tak stane. Za cenu úplného zničení, anebo v mírnější podobě, kdy dojde k přerodu a záchraně co největšího počtu lidských duchů, kteří se budou i nadále smět vyvíjet na Zemi?

Zastavte se na chvíli, zanechte alespoň projednou svého horečnatého snažení spočívajícího v šíření ještě většího počtu inspirativních myšlenek, ještě většího počtu citátů z Poselství, v ještě větší vlastní tvorbě, v ještě usilovnějším boji a tak dále. Zastavte se a nalaďte se co nejpoctivěji na dobu Pánovu, kdy svět stál navzdory těm největším pomocem na prahu války, a na dobu současnou. Připadá vám to jiné? A připadá vám, že vy, dnešní povolaní, jste na tom lépe než ti, jež Pán neustále napomínal ohledně těch nejzákladnějších věcí týkajících se pravého lidství? Kdybyste v jeho blízkosti žili teď vy, myslíte, že by vám opět nevytýkal nedostatek ochoty změnit své chování vůči svým bližním, pýchu a ješitnost, ustupování temnu, upřednostňování pozemského, vlastní požadavky, lenost a pohodlnost, lpění na svých domněnkách a výkladech, nedostatek lásky, nedostatek porozumění, neochotu sloužit a pomáhat…

Kdo z vás vůbec hledá Pána a poslouchá jeho hlas? Dokážete ho v tom všem vůbec poznat? Zajímá vás, jaká je jeho vůle?

Všichni byste rádi nějak přispěli k boji za Světlo na Zemi. Nebo si to alespoň o sobě myslíte. O té či oné formě jste usoudili, že je pro vás ta pravá, a tak se jí věnujete. Ale na své nitro, na to už zapomínáte! Či spíše ani nechcete myslet. Na své vlastnosti, postoje a chování. Jestli náhodou nejsou na překážku proudění, jež se skrze vás mělo rozlévat po Zemi a do stvoření.

Kdybyste jednou mohli spatřit, jakou sílu v sobě skrývá každý čin vykonaný správně ve smyslu Božích zákonů, pak byste již nepodceňovali význam každodenních událostí ve svém životě. Pak byste si uvědomovali, že ten skutečný boj musíte vybojovat v situacích, s nimiž se setkáváte, aniž by vám připadaly nějak zvláštní. V situacích, kdy se ukáže, zda je váš postoj souznačný s Boží vůlí, či nikoli.

Ale vy si to místo toho děláte příliš jednoduché. Chcete boj za Světlo vybojovat jenom mimo sebe. Ne že byste snad měli být neteční k událostem v okolí a v celém světě, ale jak chcete bojovat s bujícím temnem, když sami nebudete lidskými vzory, skrz něž by mohly světlé paprsky proudit nezkaleně? To všechno se pozná na vašem chování k bližním, na vašem vystupování, na tom, jak řešíte různé situace. Co myslíte – když vás někdo vidí zvenčí a vnímá, co skutečně vyzařujete, pocítí, že jste následováníhodní a inspirativní lidé usilující o nadpozemské hodnoty, anebo se naopak odvrátí, protože se setká s umanutostí, arogancí, přetvářkou, plytkostí, krutostí, fanatismem či něčím jiným z toho, co nemá být?

Vždyť nejste ani schopni vytvořit kruh služebníků Světla, který by se zachvíval správně a ve kterém by se mohla stabilně zakotvit ta nejvyšší proudění, jaká vám mohou proudit ku pomoci. Sem tam se sice v průběhu času vynořil kruh, který šel za voláním svého Pána, na který bylo shora pohlíženo s láskou a nadějemi a kterému se dostalo nevýslovné podpory, ale vy lidé jste vždy dokázali svou nestálost tím, že jste jej rozbili. Rozbili jste jej svým chováním, svými postoji, svým zarputilým trváním na svých chybách, neochotou pracovat na vzájemné harmonii. To malé lidské ve vás, vámi tak pečlivě hýčkané, dříve či později vždy přerostlo přes snahu opravdově přispět k velkému dílu, jež jste se zavázali podporovat, a nakonec to přineslo zhroucení. Nemůžete z toho vinit jiné, jen sami sebe. Byla to vaše neústupnost a neochota vidět vlastní chyby a měnit se, která nakonec vedla k odklonění požehnávajících proudů a k tomu, že se Světlo opět, jako už tolikrát, přesvědčilo o lidské nestálosti.

Podívejte se, co jste způsobili! Pánem započatou a chtěnou výstavbu jste přivedli do trosek. Tím, že jste se do ní nechtěli opravdově vřadit a poslouchat Boží vůli, jste nakonec působili proti tomu, co chce Světlo vybudovat. A výsledky toho můžete vidět všude okolo sebe, jestliže je jen vidět chcete. Války, zmar, ničení, bujení nesprávných principů. Stejně jako když mezi vámi Boží vůle prodlévala naposledy.

Ale tak to už nesmí být! Kdo nebude ochoten stát se pravým člověkem po všech stránkách lidství, ten nebude moci patřit mezi služebníky Boha. A ani nemůže počítat s tím, že by byl dále trpěn v tomto stvoření. To by si měl každý urychleně ujasnit, chce-li nadále požívat Božích milostí.

Amen.