Je mnoho forem, jakými se lidé ve skutečnosti klanějí temnu v pravém významu těchto slov. Činí tak stále vědoměji, protože temno se na jejich cestě dolů dostává v čím dál tím větší míře do jejich nejhlubšího nitra, kde otravuje i to světlé, co tam původně bylo. A tak si lidé stále více libují v nejrůznějších ohavnostech, jako jsou například hrůzostrašné dekorace v období nejpociťovatelnějšího spojení se záhrobním světem, metalová hudba i s jejími ještě horšími odnožemi, děsivé masky krampusů a mnohé, mnohé další. Tím vpravdě oslavují všechno znetvořené a temné, podobni zaostalým kmenům tančícím kolem škaredých totemů. Že tak činí jinou formou, na tom vůbec nezáleží, protože vnitřní pocity, jimž se přitom oddávají, jsou stejné. „Zasvěcují“ tak svůj život temnu, i když si vůbec neuvědomují, co tím činí.
Uvedené příklady však patří jen k těm nejmírnějším projevům. Při hlubším zanoření se do tohoto proudu se dostaneme až k těm lidem, kteří se do „služby temnu“ postavili v plném vědomí a v plné síle svého bytí. Vzývají „satana“ či nějakou jinou svou představu východiska či principu temna a v „jeho“ smyslu konají ty nejtemnější skutky, jakých jsou jenom schopni, včetně vražd a podobně.
Jakkoli to ovšem zní strašně, to úplně nejhorší to není. To nejhorší na tom totiž je, že jejich hlavní motivací k tomu, je vědomé, výsměšné postavení se Bohu, o jehož existenci ve skutečnosti vědí. Tito „kněží temna“ se při svém jednání obracejí k Bohu a křičí k němu svůj nesouhlas s jeho zákony, vysmívají se jeho lásce a chtějí mu dokázat, že se mýlí. Zkrátka, vykonávají do krajnosti dovedený princip, jenž zavedl Lucifer.
Ostatně právě toto je vlastností temna – že o jsoucnosti Stvořitele ví a chce se postavit jeho moci. Je známou skutečností, že když na temno dopadne paprsek Světla a ono pozná svůj nevyhnutelný konec, snaží se ještě v poslední chvíli s sebou strhnout co nejvíce ostatních lidí. Může to vypadat jako jeho škodolibost ve smyslu „když ne já, tak můj soused taky ne“, ale hnací impulz k tomuto jednání bývá velmi často ukrytý pod všemi podobnými emocemi. A tímto impulzem je snaha ukázat Stvořiteli, že jeho zákony se nedají dodržovat. Temný člověk, který je Světlem odvržen, cítí, že se tak stalo kvůli tomu, že se neřídil zákony, které do Stvoření vetkal Stvořitel. Nechce ovšem uznat svou slabost a prohru, a proto se vší silou vynasnaží o to, aby se to nepodařilo ani nikomu jinému. Pak se totiž může „uklidňovat“ tím, že zákony jsou dozajista špatně udělané, když se je nedaří dodržovat žádnému člověku, a cítí se oprávněn obrátit se s výčitkou k Bohu, že to takto špatně zařídil.
Stačí se podívat do světa, a nelze přehlédnout, jak mnoho vyznavačů temna ve všech úrovních a odstupněních temnoty všude působí. Nechte je před sebou v obraze předstoupit a zhrozíte se toho, co uvidíte. Tvoří totiž velmi početnou a především fungující pyramidu temna! Poměrně úzkou skupinu nejtemnějších lidí vědomě vykonávajících nejtemnější činy a obřady lze obrazně přirovnat k rytířům, další lidi podílející se vědomě na těchto obřadech i na konání zla v nejrůznějších podobách lze přirovnat k apoštolům a učedníkům a tak to jde dále až například po zapálené posluchače temné hudby a příznivce hororových rejů, které lze přirovnat k nositelům stříbrného kříže.
A nyní pohleďte, jak žalostně málo početná je oproti tomu pyramida Světla! Kde jste, služebníci, když vrcholí boj Světla s temnem? Ani jste se nedostavili! A ti z vás, kteří jste se dostavili – víte vůbec, co obnáší pravá služba? Uvědomujete si, že temno má mnohem „opravdovější“ služebníky, než jste vy ve světlém působení? Lidi, kteří jsou principu, který vyznávají, natolik věrní, že usilovně každým dnem pracují na jeho uskutečňování? Ano, jsou pomýlení a budou zavrženi, ale jedno jim nelze upřít – nejsou liknaví a na tom, čeho chtějí dosáhnout, neúnavně pracují. Proto také slaví tolik „úspěchů“.
Ne že by světlých lidí, kteří se o něco dobrého upřímně snaží, na světě nebylo dost. Ale naprosto schází povolaní, kteří by se do svých úloh postavili s plným vědomím a poznáním a kteří by mohli působit ve vyšší síle a zprostředkovávat pomoc všem ostatním. A zároveň střežit pojmy, aby nedocházelo k jejich zmatení a k zaměňování dobra se zlem, což vždy hrozí – zejména, když se nelze opřít o důsledné poznání Božích zákonů.
Další vlastností, kterou se temno vyznačuje, je to, že mu na jeho služebnících ve skutečnosti vůbec nezáleží. Vždy je pouze využije a pak odhodí. Neváhá je obětovat, jenom když mu to přinese dosažení cílů. Dokáže totiž jednat velice rafinovaně. Moc dobře si uvědomuje, že existuje spousta lidí, kteří proti temnu chtějí bojovat. A tak na ně nalíčí past. Předhodí jim některé ze svých služebníků, kteří v pyramidě temna častokrát ani nezastávají významnější roli, aby odvedlo pozornost od skutečného zdroje a také aby se pokusilo vybičovat v lidech zášť a nenávist vůči takovýmto temným služebníkům. A mnozí lidé této nástraze podlehnou! Zaměří svou pozornost na takovouto vějičku a plýtvají na ni silami místo toho, aby šli až k podstatě problému. A v některých se dokonce probudí zášť vůči danému temnému služebníku, zejména pokud se například jedná o někoho, kdo se provinil nějakými závažnými zločiny. Tímto ovšem moc temna ve skutečnosti roste, protože k šíření nenávisti se přidali i ti, kdo se původně chtěli temnu stavět.
Bůh se však nenechá posmívat. Před paprsky jeho Meče se bídní tvorečkové, kteří si myslí, že mají právo se stavět jeho moci a svatosti, neukryjí. Budou zasaženi a všechna jejich domnělá síla a moc se rozpadne v prach.
Amen.