Vědomě čerpat z vědění, prožité a zpracované předávat dále do světa, zářit jako vzory – to je úkol, který jste se všichni před příchodem na tuto Zemi zavazovali plnit. Lidstvo vás potřebuje! Potřebuje ve vás cítit to světlé, které přichází z Výšin a které podporuje všechno správné. Lidstvo to potřebuje zažít, aby znovu uvěřilo v Boha, Lásku, Dobro… jedno, jak to nazvete. Měli jste být svědky Božími, svědky podpůrné síly jeho zákonů. Živoucími důkazy toho, jakou velikost, požehnání a duchovní občerstvení s sebou přináší život podle Slova.
To se týká vás všech. A také tu měl být zástup učedníků, aby se naplnilo zaslíbení, které dal lidstvu Syn Člověka – a sice, že přijde doba, kdy bude mít každý člověk ve svém druhu svého učedníka, protože jedině ten svým působením dokáže překlenout propast mezi lidstvem a Bohem.
Jestliže vy selžete, zřítí se svět!
To všechno jste věděli. A přesto jste nesplnili ani stý díl toho, co po vás bylo právem požadováno. A tak lidstvo zůstává bez pomoci, nebo lépe řečeno, bez takové pomoci, která mu měla být dána. Lidské selhávání v omezenosti a nízkosti se projevilo již za pozemského života Vyslance, a od té doby stále přetrvává a nijak se nelepší.
Nestali jste se majáky, které by toužící vyvedly ze zmatku rozpadajícího se starého světa a které by jejich nitro nasměrovaly k Pánu všech světů. Abyste to mohli udělat, museli byste se sami stát novými lidmi. Lidmi, jejichž každé slovo a každý čin probudí v ostatních lidech naději. Naději, že navzdory všemu zlému, které se zdá být triumfujícím, má smysl usilovat o ideály. Že dobrota a láska nejsou jen pojmy pro slabochy, kterým se pak všichni smějí, ale že v sobě nesou tu největší vroucnost a sílu, která je schopna porážet všechno temné a nízké.
Vy jste měli být těmi, kdo se naplno oddají vysokým ideálům, a v přirozené pomoci, která by jistě proudila z Výšin, byste dokázali nevídané. Pravé divy a zázraky, při jejichž spatření by nikdo už více nepochyboval o jsoucnosti a všemohoucnosti Boha.
Tím byste v lidech probudili naději, víru a časem i lásku. Jenomže to jste neučinili. Místo toho jim předkládáte otrávené plody. Oháníte se ve svých řečech nejvyššími pojmy, pro něž vám schází pochopení, ale svým životem lidstvu naději berete. Tak jako se například příslušníkům křesťanské církve podařilo v lidech znetvořit pojem víry v Boha, protože mají před sebou obraz prázdného klekání v kostele, domýšlivosti a pokrytectví kněží a všech zrůdností, které byl církevní aparát schopen ve své historii vykonat, stejně tak i vy vytváříte v lidech spojení mezi vysokými pojmy, o nichž hovoříte, a vaším fanatismem, tvrdostí, přetvářkou, prázdnotou…
Z Výšin však zaznělo „dost“! Jste odvrženi, vy, kteří jste měli být prostředníky, ale místo toho jste napáchali tolik škod, že by bývalo pro vás lepší, kdybyste se na současnou pozemskou pouť vůbec nevydali. Byli byste na tom lépe, protože nyní jste na sebe naložili tolik viny, že se pod ní zadusíte.
Jděte pryč a nepřekážejte! Kvůli vašemu selhání muselo dojít k mimořádnému dění, které má alespoň částečně nahradit to, co jste měli přinést vy. Bůh posílá lidstvu pomoc – takovou, kterou je schopno přijmout i bez prostředníků. Takovou, která není vázána na nespolehlivé lidi a na jejich plnění, ke kterému se staví liknavě.
Jen přijďte, vy, kteří po tom toužíte, a naberte si z čistého pramene. Pro vás jsou teď zakotveny proudy, z nichž můžete čerpat více, než byste mohli za běžných okolností. Přijďte, a vašemu vzhůru toužícímu nitru se dostane správného směrování, vašemu bolavému srdci se dostane útěchy, vaší unavené duši se dostane posily a zotavení. Bůh má rád ty, kdo mají čistotu v srdcích. A posílá vám naději. To je to první, co nyní dokážete přijmout. Spočívá v tom více, než si myslíte. Ale kdo jednou poznal zázrak paprsku naděje ve chvíli, kdy už pro temnotu žádnou nevnímal a ani v ni nedoufal, ten ví, jakou sílu a moc naděje má.
A to je i úkol vás, kteří jste si jako jedni z mála zachovali přímost a čistotu smýšlení, a smíte dál vědomě pomáhat Světlu. Přinášejte lidem naději. Budete se muset namáhat, abyste poznali, jak to správně dělat. Ne snad proto, že by to bylo něco komplikovaného, ale proto, že každá jednotlivá situace, do níž se dostanete, si od vás žádá něco jiného. Touto námahou se zároveň rozhýbete v nitru a budete růst.
Bůh vám svěřil mnoho; vykročte proto odhodlaně vpřed a zdolávejte vzdálenosti, které vás ještě dělí od pevného spojení se Světlem, abyste byli stále zářivějšími vzory pro všechno lidství.