Přišel ten, který je Slovo, a zanořil do hrubohmotné Země bíle zářící meč, čímž uvolnil výstavbu tisícileté říše zde na Zemi. Lepší obraz však ve vás vznikne, když si místo výstavby doplníte slovo „vynucování“. Tisíciletá říše bude skutečně vynucena – tak, jak vám to bylo zaslíbeno. Nezastavitelné, vpřed se ženoucí paprsky vycházejí z meče a vybavují účinky podle vůle Boží. Nic se před nimi neukryje, nic jim nemůže odolat.

Je jenom na vás, lidé, jaké důsledky to pro vás a celou Zemi bude mít. Říše tisíce let bude vynucena, i kdyby to mělo znamenat vaše zničení. Je na vašem rozhodnutí, zda se postavíte proti ohromné síly paprsků, což přinese jenom smrt a zkázu, nebo jestli se budete postupně stávat stále prostupnějšími kanály, skrze něž budou moci tyto paprsky procházet – budujícně, hojivě, osvěživě.

Kdybyste tušili, jakou moc má vnořený meč, nechtěli byste nic jiného, než se podvolit jeho tlaku a spolupůsobit v jeho síle. Jen si to představte. Co nádhernějšího může být, než se podílet na šíření všeho toho, co vám jako pomoci přichází z těch nejvyšších výšin, kam ani nedohlédnete a které můžete jen vytušit v jásotu blaženého srdce? Všechny záchvěvy, všichni ostatní tvorové – vše radostně slouží těmto paprskům, aby se nebeské tóny mohly konečně rozlít i v této části stvoření.

Výstavba tisícileté říše! Ohromný pojem, který vás v lecčem musí uvést do zmatku, protože si to nedovedete správně představit. Oprosťte se proto na chvíli od svých představ, odložte všechny své domněnky i názory, veškeré rozumbradství a zkuste do sebe tato slova jenom nechat vniknout. Pak se možná ve vašem citu zformuje určitý vjem, který v sobě bude chovat střípky skutečnosti.

Ale jenom střípky! Nemůžete nikdy pochopit celou tu velikost ohromného dění a stejně tak by selhaly všechny vaše pokusy vymyslet, jak se má tato výstavba odvíjet a jak má probíhat. To nedokážete! To smí jedině Bůh ve své dokonalosti a všemoudrosti.

Proto nebudou užitečné žádné vaše snahy přispět k této výstavbě, které by vycházely z vašeho vlastního chtění. Neposloužily by, protože z vlastního rozumu nedokážete vymyslet nic, co by bylo skutečně platné. Chybí vám k tomu nadhled, porozumění, všechno. Jedině když se otevřete vedení shůry, když se otevřete natolik, aby do vás mohly paprsky meče bez zábran vstoupit, pak teprve může ve vašem duchu ožít obraz toho, jak se lze do velkého dění zapojit.

Nepředstavujte si to ale příliš jednoduše. Je po vás žádáno mnoho! Vaše dosavadní způsoby, jakými jste se snažili něco přinášet, nebudou postačovat. Musíte se stát novými. Tento požadavek je vám jistě znám. Ale novými se nestanete jen tak sami od sebe. Novými se stanete teprve tehdy, když začnete konat nově. Stále znovu a dokola, každým dnem, mnohokrát, opakovaně. Jako když se učíte hrát na nějaký hudební nástroj a musíte u toho znovu a znovu procvičovat ty samé tóny, přecházet postupně od lehkých skladeb až po ty těžší, vytrvat dlouhé roky a nepřestávat. Jedině takto se stanete novými, nijak jinak.

Bojujete o svou záchranu, lidé, a nikdo ji nemáte jistou. Všechna varování už k vám dávno zazněla a nyní už přišlo na řadu vykonávání. Kdo nechtěl slyšet, ten je ztracen, a proto i volání meče zaznívá jenom k těm, kdo jsou ochotni vynaložit všechny své síly a pokorně se očistit od strusky vlastních vin. Takovým bude umožněno, aby s výstavbou tisícileté říše pomáhali a tím se znovu obrodili k novému životu.