Velký údiv, nepochopení, ba i pohoršení a dotčené odsouzení ve vás vyvolávají volání, která zaznívají, protože zcela otevřeně a bez možnosti jiné interpretace promlouvají přímo k vám, čtenářům Poselství Grálu, a označují vážné chyby, které máte vy, a ne snad nějací „obyčejní“, nevěřící lidé nebo přívrženci církví a sekt. Navzdory všem varováním, navzdory tomu, co čtete v Poselství, si totiž velká většina z vás ve skutečnosti žádná z napomenutí nevztahuje na sebe a své blízké.

Nechcete vidět, že jste to vy, kdo trpí duchovní pýchou, ješitností, kdo svým jednáním podporuje temno a kdo se nezadržitelně blíží k propadu do hlubin rozkladu, pokud k tomuto propadu dokonce už nedošlo. Takovouto možnost si ve svém nitru vůbec nepřipouštíte a jste velice překvapeni, když je vám sděleno, že skutečnost je úplně jiná, než byste si chtěli myslet.

Týká se to přitom vás všech – bez ohledu na to, jaké jste národnosti, k jaké skupině čtenářů Poselství se hlásíte… Přečtěte si vzpomínky na Pánovu dobu a vzpomeňte si na událost, kdy „přes noc“ padly tři čtvrtiny tehdejších nositelů kříže. Tři čtvrtiny! Tito všichni se tehdy již nějakou dobu vůbec nezachvívali správně, jinak by přece nemohli padnout. Nic z toho však nepozorovali.

Ale skutečnost byla ještě mnohem horší. Pán ke svému okolí přece zcela jasně promluvil v tom smyslu, že je jen pár povolaných, kteří drží stavbu celé Hory, zatímco ti ostatní překážejí ve chtěné výstavbě nebo se dokonce staví proti ní. A to vše v době, kdy on sám dlel na Zemi, přímo v jejich středu. Kde se tedy ve vás bere to přesvědčení, že teď, o necelých sto let později, většina z vás kráčí správně, až na několik blouznivců, kteří ovšem dozajista nepatří do vaší skupiny?

Vězte, že i dnes je to úplně stejné jako za doby Pána. Naprostá většina čtenářů Poselství Grálu neplní svou úlohu a do nové doby, která rychle nastává, vůbec nepatří! Mnozí se ještě zachránit mohou, ale mnohým už vypršel čas ke splnění a oni padli. Žel, četné z nich pořád považujete za autority a vzory, protože jste se nechali ošálit rozumem a v posuzování jste se zaměřili pouze na vnější formy.

Stále stejným problémem, na nějž přívrženci Poselství narážejí, je jejich neochota sloužit. Většina se chce naopak líně slunit v samolibém přesvědčení o sobě samých, že už dělají vše pro to, aby mohli být s poctami přijati do ráje. Vždyť vy i do toho, co považujete za splnění své úlohy, už mnohdy docela nepokrytě vnášíte snahu se chlubit, předvést se v tom nejlepším světle před ostatním a získat si jejich obdiv. Prezentujete se před ostatními a chcete, aby viděli, jací jste skvělí a dokonalí. Nedovedete si vůbec představit, jaká odporná vaše pýcha je při pohledu shora.

Toto vše však bude záhy smeteno z povrchu zemského a propadne se to do hlubin hrůzyplného rozkladu. A proto slyšte vy, v komž ještě žhne pravá touha sloužit:

Dejte na svůj cit a nenechte jej potlačit rozumem, který vám našeptává, že se máte inspirovat a řídit podle vůdců a „zasloužilých“ členů nejrůznějších skupin, kteří mají Poselství Grálu v rukou již desítky let, hovoří o svých viděních, o spolupráci s bytostnými, o vysokých obrazech z Poselství atd. Že někdo něco vydává za přijaté z duchovna či od bytostných, ještě neznamená, že tomu tak skutečně je. Mnozí povolaní sice na začátku své cesty doopravdy viděli duchovní obrazy nebo vnímali bytostné, jenomže postupem času čisté spojení ztratili a nyní už jsou napojení pouze na temná shromaždiště, případně do úst duchovních poslů či bytostných vkládají své názory a svá přání.

Nesmíte se tedy řídit podle toho, co kdo říká, ale podle toho, jaké jsou jeho činy. Skutečné činy však dokážete posoudit pouze s otevřeným duchem, který není svázán přesvědčením, že ti druzí to vědí lépe, když mívají vidění a slyšení, která vy jste nikdy neměli. Nebojte se! I vy dokážete přijímat duchem, ačkoliv formy tohoto přijímání budou možná jiné, než jaké si je představujete. Nebojte se zkoumat a vyciťovat a nelekněte se toho, když vám bude vaše cítění říkat, že i někdo, kdo má mezi čtenáři Poselství autoritu, se ve skutečnosti mýlí, koná špatně a jde chybnou cestou. Strach samostatně cítit, myslet a dospět k jiným názorům, než jaké mají ostatní (i kdyby byli podle vašeho názoru zkušenější či zralejší), vás svazuje a brání vám prohlédnout nesprávné jednání vašich bližních. A místo toho, abyste se vůči němu vymezili, postupně do něj upadáte také, jelikož se nechcete lišit.

Z vlastního přesvědčení udělaný chybný krok vás v prožití obohatí, a neuzavřete-li se poučení z chyby, pak takto získáte mnohem více, než když budete napodobovat ostatní ve strachu, abyste něco nedělali špatně. A nebojte se promluvit, když budete mít jiný názor než vaše okolí. Pokud se v reakci na to setkáte s nepřátelstvím, odsouzením apod., alespoň ihned poznáte, že se nenacházíte mezi těmi, kdo skutečně usilují ke Světlu, byť by to o sobě tvrdili. Urazit se a pohoršovat se totiž může pouze ješitnost.

Velká pomoc nyní proudí Stvořením pro všechny, kdo se chtějí osvobodit od podřizování se jiným a postavit se na vlastní nohy. Když se nebudete bát a využijete ji, uděláte netušený krok vpřed, který vám pomůže i se vším ostatním.