Velké, nesmírně velké dění proběhlo, aby byla umožněna záchrana těch, kteří ještě nemusí platit za ztracené, ačkoli si i oni stále v sobě nesou velmi mnoho nesprávného. Světlo dokonalo očistu a v ní se pod obrovským tlakem zhroutilo vše, co se opovážlivě stavělo na odpor vůči všemohoucímu Bohu a co se snažilo udržet lidstvo odříznuté od pravé cesty ke světlým výšinám.
Radujte se, vy, kdo jste duchovně nezahynuli pod troskami všeho starého! Cesta vzhůru je opět volná. Skutečně se osvobodit však musíte nyní vy sami, protože to byla vaše rozhodnutí, která vás kdysi spojila s nesprávnými principy a umožnila temným proudům vniknout do vás a zakalit vaše cítění. Stále jste svázaní s mnohým nesprávným, a chcete-li duchovně stoupat, abyste nemuseli taktéž zahynout, pak musíte bezpodmínečně poznat, v čem spočívá toto spojení mezi vámi a temnem.
Ale i to je vám nyní samočinně usnadněno. Bude pochopitelně nějaký čas trvat, než se všechny duchovní a jemnohmotné děje spojené s dokonanou očistou projeví také v nejhrubší hmotnosti, a právě tento čas vám přináší velice potřebné možnosti pozorování a prožívání, protože temno se nyní doslova před vašimi zraky bude muset rozsápat a zhynout. Bude se tedy projevovat ještě zjevněji a zřetelněji než kdy dříve, aby ti, kdo s ním ještě stále nacházejí v něčem stejnorodost, mohli se zděšením zanechat všeho, čím přispívají k jeho výživě a zároveň s tím také k zatemnění vlastního nitra.
A je toho ještě velmi, velmi mnoho, co budete muset v sobě poznat a odložit. Vlastně ještě vůbec nemáte ani tušení, čeho všeho se budete muset vzdát, protože zatím nevidíte, jak moc je i do vašich ušlechtilých snah zatkáno to staré. To staré, které skončilo a které strhává dolů všechny, kdo na něm lpí.
Pro mnohé z vás bude právě toto ten nejtěžší krok! Protože ty nejzrádnější léčky nespočívají ve věcech, které jste ochotni uznat jako své chyby, ale naopak v tom, o čem jste přesvědčeni, že je to správné, protože se vám to někdy osvědčilo, přineslo vám to štěstí, posunulo vás to na vaší cestě dále a jste na to možná hrdí. A i když to v danou chvíli správné být mohlo, přesto to byl jen určitý mezistupeň, na němž nelze setrvat, protože i v něm je zatkáno mnoho nesprávně se zachvívajícího navzdory tomu, že právě tudy vedla vaše cesta vzhůru.
To znamená, že ať se jedná o cokoli, ať už vám to na vaší dosavadní cestě přineslo jakoukoli radost a štěstí, přesto se toho nyní budete muset vzdát. Všeho! Svých názorů a úsudků, k nimž jste dospěli, způsobu, jakým působíte i jakým kráčíte vpřed, svých činností, v nichž jste doposud spatřovali svou duchovní úlohu, lidských společenství, v nichž jste zažili mnoho dobrého… Zkrátka, úplně, ale úplně všeho.
To ovšem není důvod ke smutku! To dobré, co v tom bylo, si přece odnášíte jako poklad na svou další pouť. Nic dobrého se neztratí! A to nesprávné naopak musí zajít a vy, aby vás nepostihl stejný konec, se toho musíte vzdát. Pustit to, nedržet se toho křečovitě. Nezapomeňte, že v tom, co jste doposud dělali, bylo obojí – to dobré i to špatné. Pokud se tedy budete držet starých forem a starých přístupů, budou vás tyto formy a přístupy i přinejlepším chtění zákonitě nutit taktéž do toho starého. Nemůže to být jinak. Tím pádem však setrváte v tom starém, nesprávném, které nyní neodvratně míří dolů, aby se to tam rozložilo a přestalo existovat.
Vždyť vše čeká jen na to, až to dosavadní pustíte, abyste v sobě utvořili místo pro to nové, které vás vyzvedne vzhůru a oblaží vás tak, jak si to ani nedokážete představit, protože už jste zapomněli, jak vypadá působení v paprscích Světla! Už dlouho jste nebyli spojeni s tím, s čím se můžete spojit nyní. Radost a štěstí na vás čekají a je jen na vás, jestli jim otevřete dveře do svého nitra. Nejprve se ale musíte vzdát toho starého, jinak se tato nová světlá vlákna nebudou mít jak ve vás zakotvit.
Je nová doba! Vstupte do ní i vy jako noví, aby pro vás mohla být tím, čím má – možností k vlastní očistě, k vývoji ke zralosti a k působení ve světlém tkaní v pomoci všem tvorům usilujícím ke Světlu.