Přivádění světlých proudů shůry k Zemi a jejich zakotvování do hrubohmotnosti je doprovázeno těmi nejtěžšími boji! Stále znovu. Přibližující se světlé paprsky narážejí na zuřivý odpor temna a bojovníci Světla, kteří doprovázejí každý takovýto přiváděný dar, musejí světlému zástupu nesoucímu pomoc namáhavě prosekávat cestu, aby mohlo být splněno všechno to, co je ze Světla chtěno. Pro bojovníky je to náročné zejména kvůli tomu, že se jich k Zemi může účinně přiblížit jen malá část z těch, kolik by jich bylo potřeba. Musí tedy bez přestávky srdnatě bojovat, aby vyrovnali tyto nepříznivé okolnosti, což je ovšem stojí spoustu sil.

Důvod tohoto stavu je velmi prostý. Povolaní totiž nestavějí potřebné myšlenkové mosty, po nichž by bojovníci Světla mohli scházet ve větších zástupech. Tento obraz je vám tak dobře znám, že už ho přecházíte téměř bez povšimnutí. Jako něco důvěrně známého, nad čím si jen tak povzdychnete, ale co vás nepřiměje zamyslet se hlouběji a vše si procítit. Položíte si vážnou otázku, proč tomu tak je? A jestli náhodou nejste jedni z těch, kdo takto neplní?

Na Zemi přitom žijí desítky tisíc lidí, kteří slibovali, že se budou na velkém dění, které právě probíhá, vědomě podílet. Tedy že najdou cestu ke Světlu a v důvěře se otevřou proudům přicházejícím shůry, aby vůbec věděli, na čem mají spolupracovat. Nelze přece vykonávat jen tak něco podle vlastního uvážení a chápání, nebo snad dokonce podle vlastních sklonů a choutek. To by vůbec nebylo žádné splnění Boží vůle.

Jenže přesně toto je cesta, kterou se velká část těch, kdo se chtějí hlásit ke Grálu, vydala. Proto je tak málo těch, kteří svým působením vytvářejí použitelné myšlenkové mosty pro bojovníky Světla, a tak mnoho těch, kteří sice mají ústa plná nejvznešenějších cílů a pojmů, ale ve skutečnosti se staví nepřátelsky proti všemu světlému. Dnes ještě zuřivěji než dříve. Tato zvýšená zuřivost pramení z toho, že s počátkem pozemské výstavby Tisícileté říše bylo údery ze Světla rozbořeno vše, co se chtělo ke Stvořiteli vypínat jako záslužné, ačkoli to ve skutečnosti bylo nesprávné a dost často i ohavné. Všechny chrámy i jiné stavby, v nichž měla lidská vůle přednost před tou Boží, byly rozbity, a tak je Země nyní plná ruin a střepů. A ti, kteří je tak zarputile budovali, nyní stojí uprostřed pozůstatků všeho toho, na čem si tolik zakládali, a jejich nitro naplňuje… zloba a nenávist. Ještě zaslepenější, než jak tomu bylo doposud. Protože oni na tom svém stále trvají! Stále chtějí platit za vědoucí a důležité. Okolo sebe hledají viníky všech nezdarů a stávají se tak snadno využitelnou hříčkou v rukách temna, které v nich nachází ochotné posluhovače.

Ti stejní, kteří se tolik pohoršují nad všemi válkami vedenými na Zemi a kteří tak horlivě křičí po jejich zastavení, právě ti svou zlobou a nenávistí duchovně a jemnohmotně nejvíce podporují ony hrubohmotné války, proti nimž horují. A vpravdě nepřátelsky reagují na jakékoli přiblížení se Světla. Tedy i na všechna splnění, k nimž na Zemi dochází. Dokonce se snaží těmto splněním zabránit, i když si to ve své ješitnosti nikdy nepřiznají.

Do takovéhoto prostředí jsou namáhavě přiváděny ty nejvznešenější proudy ze Světla, aby pomáhaly všem těm, kdo po Světlu doopravdy touží. Lhostejno jestli na Zemi, nebo v kterýchkoli jiných světových částech. Vždyť působení Světla a těch, kteří mu chtějí sloužit, je ve svých účincích mnohem dalekosáhlejší, než že by se úzce omezovalo jen na tu malinkatou část lidstva, která je momentálně vtělená na Zemi. Pro velmi mnohé z toho, co má být na Zemi zakotveno a provedeno, je dokonce vedlejší, zda je tomu pozemské lidstvo nakloněno, či nikoli. Zda se v jeho řadách najdou tací, kteří ze světlých proudů budou moci čerpat, nebo ne.

V pozemském těle nemá člověk správnou představu o tom, jak dalece zasahuje všechno to, co je vykonáno na Zemi, ostatní světy a duchy v nich žijící. Toto člověk nedokáže přehlédnout. A přitom velká část splnění ze Světla se týká jiných světů, i když je prováděna na Zemi. Také pro bytostné jsou přiváděny pomoci a lidé se na tom mají podílet, ačkoli z daných pomocí nebudou moci přímo čerpat.

S tímto vědomím musíte stát ve své službě a nepřemýšlet příliš ohraničeně, jinak se do služby nebudete moci vřadit správně a cele.

Vše je přitom vykonáváno z lásky. Z lásky k těm, kteří ještě smí doufat. Je to boj o co nejmírnější vynucení konečné nápravy. Vždyť Světlu by nečinilo potíž vše jedním úderem odvrhnout. Ale Stvořitelova láska nechce nechat zahynout těm, kdo nemusí. Proto se Světlo tolik namáhá navzdory tomu, jak se k němu staví převážná část lidstva, včetně celého zástupu křivopřísežníků.

Záleží na vás, povolaných, kolik se toho bude moci podařit. Každý člověk, který v síle Pána utváří myšlenky, po nichž mohou bojovníci Světla scházet k Zemi a dále, může přispět k velkému dění. K tomu je ovšem potřeba čilost ducha! Opravdový vnitřní pohyb, který umožní užší spojení se Světlem. Bez toho se nebudete moci zapojit do toho, co je podstatné, a uváznete v něčem, co bude nakonec rozfoukáno jako prázdné plevy a vy budete v okamžiku zúčtování stát před Stvořitelem s prázdnýma rukama.

Doba je závažná. Tak závažná, jak jen může být. Už není čas na žádné výmysly ani liknavost. Buď se stanete služebníky Světla, nebo jeho nepřáteli. To je úděl všech, kdo slibovali Stvořiteli věrnost. Není jiná možnost. Buď se Světlu otevřete a ono vás naplní, anebo budete dál trvat na tom malém lidském, které se tak rychle promění v otevřenou nenávist vůči Světlu, je-li bolestivě zasaženo. Rozhodujte se tedy moudře, následky na sebe nenechají dlouho čekat.