Radujte se, lidské duše usilující vzhůru, protože po několikaleté očistě spojené s mnoha duchovními a jemnohmotnými boji povstala nová Hora a Světlo se mohlo znovu plně propojit s touto Zemí, jak to nebylo možné od té doby, kdy padlo místo, které ještě před nedávnem smělo nést nohy Vyslanců, a po něm i další místa, kde s požehnáním Božím výstavba sice více či méně začala, ale následně se vinou lidí opět zhroutila.
Nevíte, co to znamená, že směla povstat nová Hora, že to Stvořitel po všech těch selháních ještě vůbec umožnil. Vždyť ona tak nezbytně potřebná očista, která tomu předcházela, byla nutná především kvůli tomu, co vytvořili ti, kteří slibovali sloužit věrně Bohu ve všech proměnách svého bytí. Místo toho však sloužili jen vlastním přáním a představám, a jako se po staletí hodnostáři různých církví při uplatňování svých sobeckých choutek často zaštiťovali jménem Božím a jménem Božího Syna, tak se i nositelé kříže Grálu zaštiťovali tentokrát nejčastěji zformovaným Slovem, jehož sílu se snažili využít k uspokojení sebe sama.
Do prachu a špíny jste strhli tu největší pomoc, která vám byla dána k tomu, aby vás vyvedla ze zmatku bludných názorů! Vy, kteří si říkáte stoupenci Grálu. Není nic, co byste se zformovaným Slovem nezkusili udělat, k čemu všemu byste nezkusili jej využít! Všechny své chyby jste se pokusili do něj vplést, nebo lépe řečeno, k němu přidružit. A tak, když jej šíříte, šíříte společně s ním i všechny své falešné postoje, mrtvou ztrnulost, pyšné sebeoslavování… a konečně také nejodpornější vraždu Slova páchanou v zaslepeném nehorázném domnění, že víte lépe než Vyslanci, co je pro lidi dobré a potřebné. Ze všech stran jste zformované Slovo obestavěli, takže se kvůli vám nemohlo k lidem – těm, kterým jste měli pomáhat s duchovním vzestupem – dostat tak, jak vždy mělo.
Až opakované údery meče, který patří tomu, kdo se vám sám dal svým Slovem, dokázaly prosekat cestu skrz lidmi vytvořené houští, aby ti, kteří s nadějí vzhlíží vzhůru, mohli opět dostat pomoc nezkalenou.
Nemáte nejmenšího ponětí o všech duchovních dějích, které v souvislosti s tím proběhly a stále probíhají. A přesto byste mohli mít v mnoha věcech alespoň tušení… jen kdybyste se po tom toužili! Kdo z vás se však zabývá tím, co je opravdu potřeba? Kdo toužebně vyhlíží Horu, která zde přece musí vždy být jako východisko všech splnění? Kdo je bděle na stráži v ochotě a připravenosti spolupomáhat na veliké výstavbě, která byla zaslíbena ze Světla? Téměř nikdo! Protože jste spokojení s tím, co už máte, aniž byste si uvědomovali, že to, s čím se takto spokojujete, jsou jen lidské výtvory stejnorodé s vašimi starými postoji, názory a přáními, které v nové době neobstojí.
Jak často už bylo poukazováno na to, že duchovně skonáváte. Skonáváte na nedostatek duchovní výživy – právě v době, kdy jste zavaleni takřka nekonečnou nabídkou. Ale vy si z ní jako malé děti vybíráte podle svých přání jen samé nezdravé sladkosti, a při horším vnitřním založení či velké lehkovážnosti také i otrávené pokrmy, takže se vám teď vede jako člověku, jehož jedinou stravu tvoří cukrovinky a jedy! Přesycení vším tím už se ani nedokážete hýbat a jste příliš přecpaní na to, abyste ještě pozřeli něco, co by vašemu duchu přineslo skutečné živiny. A tak vám navzdory pocitu plnosti hrozí smrt podvýživou, pokud se ještě nevzchopíte ke změně „jídelníčku“, což provedete jedině tak, že odložíte svá malá přání a budete se skutečně ptát na vůli Boží.
To by vás také dovedlo k tomu, co je třeba doopravdy dělat pro to, aby na Zemi zavládl mír a radost. Protože zatím si na službu Světlu vesměs pouze hrajete a sami této své hře ještě věříte. Skutečné dění vás tedy nechává netečnými, čímž si sami vystavujete vysvědčení o své užitečnosti ve stvoření. –
Povstala nová Hora! Místo, odkud se může linout a také line požehnání do celého světa. Jak se k této skutečnosti postavíte, je jen a jen vaše věc. Zda s lhostejností, s pokrčením ramen, pohoršením, zlobou a vztekem, povýšenou přezíravostí… to vše pouze určuje vaši vlastní cestu, kterou musíte jít.
Anebo s radostí a touhou zapojit se do světlého dění! Však na tuto chvíli jste čekali! Nebo alespoň měli čekat, připravovat se na ni a rozhlížet se. Pak byste také ucítili volání, jemuž váš duch chce jásavě vyjít vstříc.
Tentokrát je ale všechno jinak, než jak jste tomu byli zvyklí, protože takto jste si to vynutili. V namáhavém zápase si budete muset všechno vybojovat, všechny milosti, jichž se vám může dostat. A tak i samotná Hora povstala v kraji sice pro světlé splňování dávno vyhlédnutém, avšak přesto lidmi zbídačeném. Ničeho nezůstal ušetřen. Devastace v důsledku mamonu, válečných střetů, utrpení a nakonec ani zátěže přinášené těmi, kdo se hlásí k Poselství Grálu.
Sami se budete muset zasloužit o to, aby Hora mohla rozkvést do plné krásy! Namáhavou očistou sebe samých i svého okolí.
Chápejte to ale správně! Hora není snad nějaká pospolitá osada, která by měla vzniknout podobně jako za doby Vyslanců. To by byla příliš povrchní představa. Jakkoli se sice jedná i o pozemské místo s mnoha vysokými světlými zakotveními, její smysl spočívá především v duchovní výstavbě. Tolik vláken čeká jen na to, až je uchopíte. Tolik pomocí čeká na to, až se stanete čistými průplavy, skrz něž bude moci proudit požehnání, o jehož velikosti nemáte ani ponětí.
Kdybyste se do toho však vpravili, pak byste mohli vnímat, jak každý takovýto čin vykonaný ve službě Světlu přispívá k očišťování a pozvedávání celé Země a k budování toho, co je chtěno. A právě toto je přece váš úkol. V tom ostatně také spočívá vaše štěstí a vaše záchrana.
Rozhodnutí je ovšem na každém jednotlivci. Volání vyšlo – ke všem, koho se týká, ke každému, kdo o to kdysi prosil. Samočinně se ukáže, jak bdělého kdo udržoval svého ducha a jak ochotný je splňovat.