Úkolem každého lidského ducha je poznat Boží vůli a zařídit si v souladu s ní své bytí. K tomu, aby člověk vůbec byl schopný poznávat, jaká je vůle Boží, musí být ochotný ke všemu přistupovat věcně. Věcný přístup přitom neznamená nic jiného, než chtít vědět, jaká je pravda.
Zdá se to jednoduché – a také to jednoduché je –, ale přesto to lidem činí potíže. Z nejrůznějších důvodů totiž vidět pravdu nechtějí. Tím nejčastějším důvodem je vlastní ješitnost a pýcha. Není třeba to nějak zvlášť vysvětlovat. Ješitný člověk, který je pyšný na své vědění, schopnosti atd., nechce vidět, že ve skutečnosti vůbec není takový, za jakého se považuje, a proto to skutečně nevidí – není toho schopen! Takto ovšem nemůže kráčet ke Světlu, jelikož kráčet ke světlu znamená měnit se a vyvíjet. Pokud se někdo považuje za dokonalého, samozřejmě nemá jak na sobě pracovat, a proto stojí na místě, nebo lépe řečeno padá stále hlouběji.
Není nutné se tímto zabývat nějak podrobněji, každému je to dozajista jasné. Kromě pýchy a ješitnosti existují i další důvody, proč lidé nechtějí vidět pravdu o sobě – lenost, pohodlnost, neochota měnit se atd.
Jsou ovšem i jiné příčiny, které lidem brání vidět pravdu. Nejsou o nic méně nebezpečné, ale často bývají přehlíženy. Pravdu je totiž potřeba hledat ve všem – nejenom ve vlastním jednání, nýbrž také v jednání lidí, s nimiž přicházíte do styku. Ne snad proto, abyste potom mohli poukazovat na to, jací jsou druzí lidé špatní, ale proto, abyste svými postoji jejich případné nesprávné jednání nepodporovali a naopak jim svou pravdivostí dali příležitost změnit se.
Prvním z takovýchto důvodů, který lidem brání vidět pravdu, je strach. Lidé mají strach připustit si, jak se věci ve skutečnosti mají – například jaká je pravá podstata jednání jejich bližních –, protože by se podle toho potom museli i zařídit, což by se možná neobešlo bez bolestných prožívání. Například by museli opustit určitý okruh svých přátel, protože by poznali, že tito přátelé vůbec nejsou světlí duchové a že je takováto přátelství stahují ke dnu. Tím by se velmi pravděpodobně vystavili posměchu, pohrdání a podobně. Nebo by museli udělat radikální změnu postojů vůči svým příbuzným, včetně těch nejbližších, což by se pochopitelně neobešlo bez zloby, výčitek a dalších těžkých situací. Anebo by museli otevřeně říct „nepopulární“ pravdu nějakému člověku nebo skupině lidí, a vystavit se tak jejich nenávisti, která rozhodně není příjemná.
Jelikož tohoto všeho se lidé bojí, raději přispěchají s omluvami a vysvětleními, jimiž sami sebe začnou přesvědčovat, že jejich bližní dozajista nejsou takoví, jak to vypadá, případně že to tak nemyslí apod. Raději budou jednání svých bližních považovat za světlé či alespoň nezávadné, ačkoliv takové není, než aby se vůči němu vymezili a tím pádem na sebe přivolali zlobu ostatních, prožili si rozvraty blízkých přátelství, rodinných svazků či manželství nebo jiné podobné situace, které vůbec nejsou lehké.
Další překážkou v možnosti spatřit pravdu bývají i mnohé chybné názory na různá témata. Mezi čtenáři Poselství Grálu bývá například rozšířen názor, že vidět duchovní chybu u druhého je špatné a že každý má hledět pouze na své chyby. Ano, každý má hledat chyby nejprve u sebe, ale to přece neznamená, že když půjdete třeba po ulici a uvidíte, jak někdo někoho okradl nebo zbil, budete se tvářit, že to nevidíte! Když se před vaším zrakem stane krádež, znamená to snad, že vy jste ti špatní, když jste to viděli? Neznamená! V čem je to tedy jiné, když se něco takového stane duchovně? Zločin je vždy zločinem, ať už je hrubohmotný, nebo duchovní. Že jste jeho svědky, vás přece nečiní stejnými jako pachatel.
Hledět na své chyby a nehledat chyby na bližních, znamená nepředpokládat chyby u druhých. Čistý člověk nepředpokládá, že by jeho bližní mohl být sobecký, lakomý, ješitný atd., a samozřejmě hledá chybu nejprve u sebe, to ovšem neznamená, že když se setká s temným jednáním ostatních, bude se tvářit, jako že se nic nestalo. Naopak, povinností každého je postavit se za pravdu. Jedině při pravdivém jednání může člověkem proudit síla shůry nezkaleně a jedině takto může člověk šířit světlo a pravou pomoc pro ostatní zde na Zemi i kdekoliv jinde. Jakýmkoliv ohýbáním, zakrýváním či jiným znehodnocováním pravdy se podporuje pouze temno.
Proto vy, kteří chcete sloužit Světlu, nebojte se hledat pravdu ve všem. Jedině pravda totiž osvobozuje. Nelekejte se bolesti, která vás možná čeká při přetrhávání pout, jimiž jste svázáni – v sázce je celé vaše bytí a věčná radost. Každému, kdo se rozhodne jít správným směrem, se navíc dostane obrovské podpory shůry, kterou sice nejprve nemusí spatřovat, ale která jej zahalí, pomáhá mu nahoru a dodává mu sil, i když to v jeho okolí může mnohdy vypadat jako na bitevním poli.
Upřete tedy svůj zrak ke Světlu a v pravdivosti mu vykročte vstříc. Jestliže vytrváte a budete poctivě usilovat o svou proměnu, vyprostíte se ze všech pout a budete kolem sebe šířit pouze světlo ku pomoci celému svému okolí.