Pokud chce člověk uctívat Boha, měl by si v první řadě ujasnit, co vlastně chce svému Stvořiteli dát. Co chce odevzdat na oltář, aby to Bohu předložil jako svůj dík za milost, že smí být. Je žalostné, jak málo právě na toto lidé myslí. Jen uvažte, kdo z vás jste si dali práci s tím, abyste se vážně zahloubali do toho, co a jak odevzdáváte svému Bohu? Procítili jste si to do všech důsledků?

Lidé odpradávna – už od doby, kdy jako bohy ještě uctívali bytostné služebníky – přinášeli na oltář oběti. Nejsou tím teď myšleny krvavé oběti, kdy se chtěli Bohu nesmyslně zavděčit způsobováním utrpení zvířatům či lidem, nýbrž oběti v pravém slova smyslu, kdy lidé obětovali například část své úrody, nejlepší kusy dobytka nebo jiné vzácnosti, protože tím chtěli vyjádřit, že Bohu chtějí odevzdat to nejlepší, co mají. Tehdy to nedovedli jinak a tehdy to také bylo správně.

Doba už je však jiná a nyní nestačí přinášet takovéto oběti. Už by se nejednalo o vhodnou formu. Lidstvo má být zralejší. Na hrubohmotný oltář se již nekladou výsledky hrubohmotné práce, aby se symbolicky odevzdaly Stvořiteli, ale potřeba je něco jiného. Oltář nyní zdobíte symbolickými vyjádřeními, která v sobě nesou určité poselství a mohou se tak stát zakotvením určitých proudů shůry. Tím ovšem Stvořiteli ještě nic neodevzdáváte, ale pouze se k tomu připravujete a navazujete napojení vzhůru.

Odevzdat pak musíte výsledky své práce. Není to snad jen obrazné vyjádření, ale předstupujete-li před oltář, dochází k tomu skutečně. Je to děj, který probíhá samočinně. U oltáře čekají andělé, aby to, co Bohu odevzdáváte, vzali a zanesli vzhůru… pokud je to ovšem toho hodno a pokud je vůbec co!

Když předstoupíte před oltář, zazní vám vstříc věta: „Odevzdej, co máš!“ A vy musíte odevzdat plody své práce. Mnozí z vás žel nemají co odevzdat. Své úsilí věnovali příliš pozemským věcem a plnění Boží vůle věnovali jen příliš povrchní snahu, pokud vůbec nějakou. K oltáři Stvořitele přicházejí jako žebráci a nemají co dát. Andělé se odvracejí a vrací se zpět vzhůru, aniž by cokoli nesli. Člověk opět jednou prokázal svou neupotřebitelnost.

Druhá skupina lidí naopak přichází s výsledky své práce, a proto když zazní: „Odevzdej, co máš!“, jsou k oltáři předloženy jejich dary. Ale zde se ukazuje, co vlastně chtějí dát Stvořiteli jako vyjádření svého díku! Mohou to být dary krásné, ale také ošklivé a temné! Proto andělé v plném odevzdání se ve své úloze přísně rozlišují, co Stvořitel přijme, protože to slouží k Jeho cti a velebí to Jeho velikost, a co naopak s hněvem odmítne, protože je to nedůstojné a urážlivé.

Dary, které takto přinášíte k odevzdání Bohu, jsou totiž tím, co jste vykonali ve snaze vědomě plnit Jeho vůli. Pro snazší pochopení se můžete vrátit o několik staletí zpět například do doby inkvizice. Její členové vykonávali ty nejhorší činy a vydávali to za službu Bohu. Před oltář Páně proto jako dary Stvořiteli duchovně odevzdávali zakrvavené zbraně, zmučená těla obětí a tak dále. Dokážete si jistě představit, jaký hnus to muselo ve Výšinách vyvolat, když někdo Bohu ke cti předložil toto.

Dnes ve velké části světa není možné něco takového vykonávat pozemsky, zato duchovně a jemnohmotně stejný děj probíhá stále. I mezi čtenáři Poselství Grálu! Mnozí si z duchovního hlediska ve své nenávisti, štvavosti vůči ostatním, ba i snahou o jejich potírání, příliš nezadají právě s tehdejší inkvizicí či jinými podobnými praktikami, a proto Stvořiteli předkládají stejné výsledky své práce. V takovém případě anděl v ochraně posvátného oltářního prostoru tasí meč a vyžene takovéto zavrženíhodné opovážlivce pryč.

Jen když jsou dary čisté a krásné a když byly přineseny v opravdovém dobrém chtění, teprve tehdy smí být přijaty na oltář a následně anděly odneseny ke stupňům Božího trůnu. Jde o všechno, co jste Bohu ke cti vykonali správným způsobem. Nepředstavujte si to příliš úzce jen jako nějaké pozemsky provedené činy s hmatatelným výsledkem. To hlavní, co máte přece dělat, je správně se vyvíjet. To znamená, že když jste vám svěřený čas, podporu a dary využili k tomu, abyste zušlechtili své nitro a udělali jakýkoli krok správným směrem, pak máte co odevzdat. Pak jste jako moudré panny, které měly své lampy naplněné vzácným olejem.

Na oltář Páně máte koneckonců odevzdat sebe. Máte se odevzdat Bohu a chtít plnit jen Jeho vůli – to znamená, odevzdat svou vůli Jemu, čímž se vřadíte do dokonalé harmonie stvoření. To je to nejvíce, co můžete udělat.

Lidstvo si musí zvyknout, že všechno je jinak, než jak to doposud činilo. V Tisícileté říši je před člověka jako první kladen přísný požadavek, a teprve když ho splní, pak se mu může dostat pomoci a podpory. To platí i v tomto. Pokud se tedy má oltář připravený člověkem skutečně spojit s Výšinami, aby z něj mohlo proudit požehnání, pak k němu člověk musí přijít s něčím, co je hodno odevzdání Bohu. Bude-li toho mnoho, dostane se člověku mnoho i nazpět. Bude-li toho málo, dostane se mu jenom málo. Pokud přijde s prázdnou, nedostane nic. A přijde-li s nečistým, bude vyhnán tak daleko a hluboko, že si bude přát, aby před oltář nikdy nepředstoupil.

Svatý je Bůh a tuto svatost se bude muset lidstvo znovu naučit znát!