Věc, kterou nemůže popřít žádný člověk, je skutečnost, že ti, kteří se hlásí k Poselství Grálu, jsou nejednotní. To je tak nápadné a do očí bijící, že to nelze přehlížet. Mnozí se nad tím pozastavují, někteří rozhorleně pohoršují, jiní se naopak snaží stoupence Poselství nějakým způsobem spojit… ale nic z toho nepomáhá a nejednotnost, roztříštěnost, a dokonce i vzájemná nevraživost se ještě více stupňují. V tomto ohledu to jde stále horším směrem, a čeho dříve dopouštělo pouze několik opovážlivých, fanatických jednotlivců, na které každý právem hleděl skrz prsty, to se dnes pomalu stává něčím běžným, nad čím už se nikdo nepozastavuje.
Důvod nejednotnosti a roztříštěnosti je přitom úplně prostý. Lidé – ačkoli se podle svého názoru hlásí ke zdroji Pravdy a chtějí sloužit jednomu Bohu – ve skutečnosti slouží různým pánům. Kdyby sloužili jednomu pánu, museli by být přece jednotní. Lepší důkaz o tom, že neslouží Bohu – jedinému Pánu, kterého měli mít – nelze najít. Z toho se nikdo nemůže vykroutit.
Jenomže i při tomto uvědomění přichází ke slovu to nejbolavější místo lidských duchů: jejich ješitnost. A proto si každý myslí, že to ti ostatní kráčejí chybným směrem, to oni jsou zapleteni do rozumu a nízkého. To oni jsou příčinou nezdarů a rozbujelých projevů temna všude ve světě. Lidé nahlas osočují nebo si jen v tichosti povýšeně či smutně myslí, že jiné skupiny a jednotlivci svým působením přinášejí zkázu do světa, jsou příčinou válek a útrap.
U sebe však chybu nehledají! Nebo lépe řečeno, nehledají u sebe tu zásadní chybu, která je tím důvodem, proč oni sami neslouží správnému Pánu. Jedno si totiž nepřipustí: Že po tom sami vlastně až tolik netouží. Protože silná, spalující touha splnit světlé poslání, která nedává prostor pro nic ostatního, by se musela projevit naprosto jinak. Musela by vést k horlivému hledání a především také k poznání, tedy k nalezení! K nalezení svého úkolu a služby, ale také k nalezení místa, kde se projevuje Pánův hlas a kde – lidmi nehledaná a nepozorovaná – probíhá potřebná výstavba podle Boží Vůle, která sama řídí z Výšin průběh Tisícileté říše. Průběh zcela neodvislý od lidské vůle, do něhož se ovšem lidé mají zapojit, protože napomáhat tomuto průběhu se přece zavázal každý jeden z nositelů kříže.
Ale kdo něco takového hledá? Jen nemnoho lidí, protože většina je již spokojená s tím, co má. Ať už sama, nebo prostřednictvím nějakého vůdce šířícího své domnělé vědění, pohledy a názory. A tak blouznivci rádi poslouchají, čtou a šíří pohádkové výplody blouznivců, fanatičtí lidé výplody fanatiků a líní si vedou dál svůj obyčejný život s bláhovou nadějí, že stačí číst si Poselství a sem tam zapojit do něčeho pozemsky tvořivého.
A tak zatímco se lidé dohadují o všem možném, včetně vlastní interpretace výsledků politických voleb, probíhá na Zemi v milosti ze Světla obrovské dění, které přineslo netušené převraty. Pád Země, k němuž kvůli neustálému selhávání povolaných docházelo, mohl být s vypětím všech sil zastaven a po velké očistě mohla být zakotvena četná světlá napojení, která jako obrovská lana pevnější než ocel nyní drží Zemi a mají ji vytahovat vzhůru. Nejde to ale tak, jak by mělo. Je to neustálý boj s protivenstvím, protože světlá vlákna nenacházejí půdu, na níž by se mohla zachytit. Ba naopak se mnozí vůči nim staví nepřátelsky, a tak je chtěné dění neustále ohrožováno.
Přitom jste se na něm měli podílet všichni! Všichni byste měli vědět nebo rozhodně alespoň vnitřně cítit, že odchodem Vyslanců ze Země přece nic neskončilo a že chtěná výstavba musí pokračovat dále. Bůh nikdy nenechal lidstvo bez pomoci a samotný Syn Člověka vám sdělil, že i Tisíciletá říše bude probíhat pod jeho vedením, přičemž dole na Zemi bude působit ten, který bude nositelem Jeho meče a bude tedy v Jeho jménu vykonávat vše, co je k chtěné očistě a výstavbě potřeba.
A tato doba je zde. Kdo bude k tomuto dění chtít přispět svou pomocí, ten ho přece musí sám najít! Světlo se k člověku nepřiblíží, to on musí sám přijít. Musí se namáhat, aby prokázal, že je toho vůbec hoden. Marné jsou všechny námitky a stesky pohodlných lidí poukazujících například na záplavu všech možných „zvěstovatelů“ předstírajících vysoké napojení i na selhání četných osob. Touhu po Světle a po splnění si přece nemůže nikdy nechat vzít! Nesmí vás odradit to, že se na vás ze všech stran jak lavina valí výtvory mnohých těch, kteří se svévolně chtějí vydávat za vědoucí. Ani vás nesmí odradit to, že jste někdy důvěřovali v něčí světlé napojení, a poté jste zjistili, že jste se mýlili. Ani to, že jste si museli s někým prožít zklamání, když dotyčný nejprve nastoupil do své světlé úlohy a poté padl. Nic z toho vás přece nemůže odvést od pravé cesty, pakliže ji myslíte vážně!
Hledejte tedy, odkud k vám zaznívá Pánův hlas. Teď a tady! Ne snad někdy v minulosti, protože lidé se mění, a i když mohou určitou dobu kráčet správně, jakmile jednou dají přednost své pýše, selžou a světlé napojení se přetrhne.
Nestěžujte si, že je toho hodně. Už za doby Syna Člověka se přece celý svět utápěl v záplavě knih nejrůznějších učenců a mystiků, kteří se snažili objasnit zákonitosti světa a kteří si vůbec neuvědomovali, že byli jen hříčkou temna dovedně využitou k tomu, aby svými četnými bezcennými výplody zavalili a otrávili lidstvo a zabránili mu spatřit zářící Poselství Grálu. Stejné je to totiž i dnes – jen o to smutnější, protože stejných činů se dopouští ti, kdo znají Slovo. I dnes lidé jako smyslu zbavení šíří páté přes deváté od bez rozmyslu vybíraných citátů z Poselství až po vlastní pokřivené výtvory, které se mají tvářit jako shůry přijaté. Protože i oni se nechávají využít temnem k totožnému účelu, a sice aby přehlušili světlé dění, zmátli a odradili ty, kteří v sobě – na rozdíl od nich – ještě mají plamen nezkalené touhy po Světle.
Kdo to tedy myslíte se službou vážně, hledejte, a najdete. Anebo spěte dál, ale pak se nedivte, až se jednou probudíte a bude pozdě.