Jako jeden z nejvyšších symbolů služby je na ramena těch, kteří byli vyvoleni a omilostněni, kladen plášť služby, který dotyčného spojuje s jeho vznešeným úkolem v přímé službě. Plášť je vlastně vyjádřením jeho služby, a proto v něm spočívá mnohem, mnohem více, než je na první pohled patrné.

Především nelze plášť služby vnímat a chápat pouze jako onen předmět zhotovený z materie dané úrovně, v případě života na Zemi tedy z hrubohmotné látky, a smýšlet o něm jen jako o symbolu, nebo snad dokonce jako o ozdobě pro potěchu oka. To by bylo velmi nesprávné a vedlo by to jen k lehkovážnému přístupu k něčemu, s čím si nelze zahrávat, protože jsou s tím spojena proudění nesmírné síly.

Skutečný plášť je pochopitelně duchovní, nebo ještě lépe řečeno – vzhledem k tomu, odkud je posílán – praduchovní. O těch případech, kdy je tomu jinak, nyní zatím hovořeno nebude. To nutně neznamená, že nositel tohoto pláště musí bezpodmínečně pocházet z praduchovních úrovní, v každém případě je však s nimi svým povoláním spojen.

Ale ani s tímto vědomím nelze plášť služby považovat jen za symbol. Plášť je totiž ve své pravé podstatě něco živého, něco, co si žádá uplatnění ve smyslu, v jakém to má působit. Chce se to projevit a úkolem toho, kdo plášť služby smí nosit, je, aby toto projevení se a působení umožnil. On je tím spojovacím článkem mezi shůry poslaným pláštěm služby a úrovní, v níž se právě nachází a v níž má působení pláště zakotvit.

Vzhledem k tomu, že plášť služby je něco cizího, propůjčeného, co se může udržet jen při splnění přirozených podmínek přitažlivosti, je na člověku, aby svým zachvíváním vytvořil takové záření, které svou čistotou a vroucností toto spojení trvale umožní. Musí se hýbat a být poslušen toho, co si žádá jeho úloha vyjádřená v plášti služby. Nesmírná odpovědnost proto spočívá na každém, kdo byl takto omilostněn, že smí patřit mezi vyvolené. Pro něj už neexistuje nic jiného než služba, v níž musí stát cele a s plným vědomím toho, co tato služba obnáší. Naprosto vše musí podřídit tomu, aby vykonal to, co si prostřednictvím pláště žádá uplatnění. Nic v tom nesmí zanedbávat, přehlížet, zakalovat… Tím by totiž ohrožoval jak celé velké dění, jehož naplnění má být účasten, tak své vlastní bytí; neboť kdo nesplní, toho velké dary, které v milosti obdržel a které ho měly pozvednout do výše, zatlačí hluboko dolů, odkud už není návratu.

Když si procítíte velikost toho, smět nosit plášť služby, pak vás musí až jímat závrať z toho, že něco takového je tu a tam svěřeno lidem zde na Zemi, se všemi jejich vlastnostmi a postoji, které se ještě nestaly novými. Že něco tak vysokého je vystaveno riziku pošpinění ze strany těch, jimž je plášť služby jako dar svěřen, jako se to v leckterých případech stalo už za pozemského života Syna Člověka.

V Říši tisíce let ale mají působit povolaní ve vysokých úlohách, jako tomu bylo už tehdy, avšak je na nich, aby svým úlohám také skutečně dorostli. Apoštolská, ba i rytířská volání mají znovu přijít, ale něco takového se – stejně jako všechno ostatní – neděje svévolně, nýbrž pouze na příkaz Vůle Boží za zprostředkování od toho, kdo nese Její meč.

Chraňte se, lidé, abyste s těmito vysokými pojmy a symboly nakládali podle vlastních přání, jak to mnozí činíte! Nesmírná vina spočívá na těch, kteří si symbol pláště služby oblékli svévolně, protože sami usoudili, že jsou vyvolení. Stejně jako na těch, kterým se plášť líbil, jako se dětem líbí nějaká hračka, a proto si jej oblékli jako nějaký divadelní kostým, který pro ně navozuje žádoucí atmosféru, aniž by tušili, s čím si takto zahrávají. Nemine je stejný účinek. A vůbec největší vina spočívá na těch, kterým byl plášť skutečně svěřen, ale oni jej pošpinili vlastním selháním.

Vůle Boží pozvedá svůj meč a jeho úderem přináší vybavení všech účinků také v tomto. Nechť je odděleno, co do nové doby nepatří, aby se uvolnila cesta pro ty, kteří radostně touží po Světle a chtějí se přičinit o to, aby i hrubohmotně nastalo království Boží na Zemi.