Posvátné by vám mělo být vše, co je vám dáváno shůry. Měli byste k tomu přistupovat s úctou a vážit si toho, jinak tím dokazujete, že si vůbec neuvědomujete, co dostáváte. Skutečnost ale neoklamete tím, že si budete v tomto ohledu něco namlouvat, protože za vás hovoří činy, a ty jasně ukazují, že jste se do toho nejvyššího, pocházejícího z nadpozemských úrovní, zakousli opět jen svým rozumem.
Jinak byste nemohli dělat to, co mnozí z vás děláte. Jen se podívejte, jak lehkovážně, ba i hrubě zacházíte s vysokými pojmy a obrazy. Před ničím nemáte úctu a nečistýma, chtivýma rukama strháváte to nejvznešenější do nejhrubšího prachu a špíny. Kříž, kalich, holubice… všechny tyto obrazy by ve vás měly vzbuzovat hlubokou úctu a přirozený ostych. Měli byste se k nim přibližovat jen ve svátečním naladění. Ale vy s nimi zacházíte jako s tím nejobyčejnějším zbožím, dokonce jako s lacinými tretkami, kterými se snažíte vyzdobit své veřejné působiště, abyste k sobě přilákali co nejvíce lidí!
Co vám vůbec dává právo používat tyto vysoké symboly jako „ilustrační“ obrázky k vašim výplodům a výkřikům, které šíříte na sociálních sítích, ve videích nebo na svých internetových stránkách? Nevidíte, jak obrovské rouhání v tom spočívá?
A zašli jste ještě dál. Necháváte stroje, aby vytvářely obrazy znázorňující proudění z nejvyšších výšin. Nevidíte, jak mrtvé, prázdné a umělé jsou? Navzdory tomu, že do nich umístíte rovnoramenný kříž, fotografii Syna Člověka v pozemském těle, zářící oko… Tím, že se rozplýváte právě nad takovýmito obrázky, dokonale dokazuje svou rozumovost a absenci jakéhokoli spojení s duchem.
Vymlouváte se na to, že chcete šířit Slovo. Někteří dokonce každý den „nakrmíte“ své nástroje mnoha citáty a úryvky z Poselství Grálu a ty pak šíříte navenek, aby… Co vlastně? Co vlastně očekáváte, že se stane? Myslíte, že tím osvěžíte něčího ducha a ukážete mu cestu k Bohu? Že se svět díky tomu stane lepším a prosvětlenějším místem?
Půda v lidech je připravena, ale vy do ní nesázíte semínka toho nového, ušlechtilého, jak jste kdysi slíbili a jak je po vás chtěno. Právě naopak, pěstujete pouze plevel, který zadusí všechno živé. Vytváříte tíživé a hutné prostředí, ve kterém skomírá i to málo, co by při správné péči ještě mohlo vykvést do krásy. Místo abyste vytvářeli mosty pro bojovníky Světla, vytváříte spletité houští, které pak oni musí prosekávat, než budou vůbec moci přistoupit k tomu, co měli původně vykonat. Přidáváte jim práci místo toho, abyste jim pomáhali.
Kdo si v nitru procítil, jaká vážnost a velikost přichází ve všem, co je lidstvu dáváno z Výšin, ten bude dozajista velmi zdrženlivý ohledně používání těch nejvyšších pojmů a obrazů. Budou mu zkrátka příliš posvátné na to, aby s nimi jednal bezmyšlenkovitě a jako smyslů zbavený. Vždyť i ten, který vám přinesl Slovo, často opakoval, že musí Slovo zahalovat, aby nepřišlo do styku s domýšlivostí a dalšími lidskými nešvary.
Jenomže vy si svatost toho všeho neuvědomujete. To proto, že k tomu nepřistupujete duchem. Držíte se ješitností svého „já“, a místo, abyste se sami přetvořili, s čím dál tím větší urputností pokračujete po dosavadních, nesprávně vytyčených cestách. A postupně na nich ztrácíte i poslední zbytky soudnosti.
Ostatně tato volání k vám nezaznívají jako napomenutí, ale jako vykonávající rozsudek, který se stává skutečností. Na to si také budete muset velmi rychle zvyknout – že doba napomenutí už je pryč. Kdo je nechtěl poslouchat, ten je nebude chtít poslouchat ani teď. Světlé paprsky působí na Zemi, jako když zahradník přijde do nějaké staré, zanedbané zahrady, a prokácí v ní staré, uschlé stromy a náletové dřeviny, aby ji prosvětlil a dal možnost růst tomu, co může přinést krásu a užitek. Tak je tomu i s vámi. To vy jste ty stromy, které jako neživotaschopné padají k zemi, nebo které ještě dostávají příležitost růst v očištěném a světlem naplněném prostředí.
Važte si toho, pokud patříte k těm druhým, a prokažte svou píli, aby se kácení o několik dnů, měsíců či roků později netýkalo také vás.