Nikdy jste nemuseli poznat skutečnou nouzi, nemoci a hlad, lidé, kdybyste se neodchýlili od věčně působících zákonů stvoření ve svém falešně směrovaném chtění, které klade do popředí vlastní „já“. Všechny nouze a bídy, které vás musely za dobu vám známou i vám neznámou postihnout, byly pouze důsledkem vašeho nesprávného stanoviska k Božím zákonům.
Místo toho, abyste však v bídě poznali nesprávnost svého dosavadního konání, zatvrdli jste ještě více a rozhodli jste se vydobýt si dostatek násilím. Vynálezy přepěstěného rozumu a potlačení základního cítění zazděním ducha vám umožnily, abyste si dočasně vynutili tento blahobyt, ve kterém nyní – alespoň ve velké části populace – žijete. I ti z vás, kteří podle současných měřítek nejsou považováni za příliš majetné, se pozemsky mnohdy mají lépe než v dávnějších dobách nejvyšší a nejužší vrstva obyvatel. To nemůžete popřít, i když ani tohoto si nevážíte.
Jenže tento blahobyt se vám stal osudným, a to nejen kvůli obrovské vině, kterou jste na sebe nakladli drancováním Země a vykořisťováním bytostných. Osudným se vám stal především proto, že jste v něm zpohodlněli natolik, že jen největší rány osudu vás ještě dovedou vyburcovat k aspoň nějakému živějšímu vnitřnímu pohybu. Když na vás dolehne tlak okolností, a vy se musíte vzchopit, abyste se alespoň v něčem osvobodili z pout, jimiž jste se nechali svázat.
Jakmile však ta největší tíseň a nouze pomine, velmi rychle opět upadáte do navyklé líné pohodlnosti, v níž brzy ustane pohyb ducha, k němuž jste se předtím museli donutit. Pak opět klesáte do navyklého a nepozorujete, že spojení se Světlem, které jste v době živějšího pohybu navázali, opět postupně uvadá a chřadne, v důsledku čehož pak už ani necítíte, že již nestojíte ve světlém proudění, které vámi mohlo chvíli protékat. Krok či dva, které jste vykonali směrem k tomu, abyste se začali učit, co je to služba Světlu, je následován zastavením se a návratem zpět do původního důlku, z něhož jste se tak namáhavě vyškrábali, nebo do jakéhokoli jiného nejbližšího důlku, v němž se pak znovu pohodlně zahnízdíte a setrváte v něm, dokud vás opět nezasáhne další nouze. Dobrovolnost pohybu je vám naprosto cizí, i když měla být vaší ozdobou vycházející ze svobodné vůle.
Pohodlnost se projevuje ve všem – v duchovním i v pozemském. Ani pozemsky koneckonců nejste mnohdy ochotni podstoupit námahu, která by byla spojená například s cestováním na nějaké vzdálenější místo za účelem duchovního splnění. A to v době, kdy je cestování o tolik snazší, že cesta přes několik států je z hlediska pozemských sil, času i prostředků méně náročná, než ještě před sto lety byla cesta mezi kraji. Zkuste se vmyslet do doby, kdy žil na Zemi Syn Člověka a kdy povolaní museli nejprve najít jeho Slovo, i když neměli všechny informace dostupné z pohodlí domova jako dnes, a poté se za ním měli dostavit z různých koutů Země, ačkoli cestou strávili i více dnů. Namítnete možná, že vy byste určitě něco takového beze všeho podstoupili, ale to je pravda jenom tehdy, pokud byste dopředu i rozumem věděli, že z toho na konci budete mít užitek. Dokud to pozemsky nevíte a máte se spolehnout jenom na naléhající cítění, pak si rozum vždy najde nějaké výmluvy.
Také vám chybí vytrvalost, i v tom se projevuje vaše pohodlnost. Když v období živějšího pohybu pro sebe zavnímáte nějakou novou úlohu a radostně se do ní pustíte, pak postupně s opadáním prvotního nadšení polevíte ve své píli, protože pokračování už pro vás není tak snadné. Už se musíte více přemáhat, musíte do činnosti vložit vlastní žár, vlastní pohyb. Ten je však pro vás příliš namáhavý a odporující hmota nad vámi až příliš snadno vítězí. Vaše činnost se pak podobá motoru, který při postupném přerušování přívodu paliva neustále zpomaluje své otáčky, až se nakonec zastaví. Tento přívod paliva však máte plně ve svých rukou vy. Je jen na vás, jestli ve vás je chtění se hýbat.
Žádného opravdového splnění se však nedosáhne za hodiny či dny. Rychlé výsledky jsou pomíjivé, to přece musíte všichni velmi dobře vědět. Kdo není ochoten dlouhodobě pilně pracovat a svůj pohyb zdravým způsobem neustále stupňovat, tomu zůstanou všechny brány k pravé službě zavřeny.
A jestli se v něčem vaše pohodlnost projevuje ze všeho nejvíce, pak je to skutečný duchovní pohyb. Skoro to vypadá, jako byste se ho štítili! Mnozí jste totiž ochotni od rána do večera, ba i celou noc pozemsky pracovat, ať už formou manuální práce nebo i nějaké intelektuální, jen abyste přehlušili neodbytné naléhání vašeho citu, které se vás snaží upozornit na vaši zahálku. Jenomže vy jste duchovně tak líní, že byste raději šli holýma rukama postavit celý pozemský hrad i se zahradami okolo, než abyste ve vnitřní námaze vykonali nějaké opravdové duchovní kroky, které by vás přiměly odložit své chyby, změnit dosavadní názory, zkoumat vlastním cítěním.
Nemůžete se pak divit, že nedokážete rozlišit, co je pravé a co ne, že jste v zajetí pomýlených vůdců, kteří vás využívají ke svým cílům, jakkoli se u toho nejrůznějšími způsoby odvolávají na poselství přinesené Synem Člověka. Můžete si za to sami svou leností a pohodlností.
Jakou pílí oproti vám vynikají bytostní, jimiž chcete v tomto období vzdát dík za plody, kterými vás opět zahrnuli. Co myslíte, že jste jim schopni vlastně dát? Jaké je vaše „poděkování“? To, že si výjimečně vzpomenete? Že za ně vyslovíte nějakou přímluvu?
Máte jim přece děkovat svou duchovní činností, díky níž byste se správně zachvívali, a tyto potřebné záchvěvy byste pak šířili do svého okolí k oblažení všech tvorů, tedy i bytostných. Toto mohou dostat jen od vás. To by byl dík, který jim máte vzdát. To by bylo to, co byste poskytli jako vyrovnání za obdržené dary. Jenomže to je pro vás příliš práce, a tak se raději spokojíte s nějakou prázdnou formou.
Doba vynuceného blahobytu je však u konce. Vzdorujte si, jak chcete, tím ostřeji budete pak zasaženi. Už mnohokrát k vám bylo voláno, že štědré duchovní i pozemské dary budou dávány již jen těm, kteří prokážou, že jsou toho hodni. Tedy takovým, kteří vyvinou nejvyšší úsilí pro to, aby se duchovně rozpohybovali a postavili zpátky na místo, z něhož dobrovolně sestoupili. Takovým pomáháno bude a ti mohou i nadále počítat s tím, že vždy obdrží vše potřebné ke svému vzestupu, lhostejno jestli to bude duchovního, či pozemského druhu.
Jen se nesnažte si nic vynucovat, ani v době případné přechodné nouze, protože tím byste se možnosti obdržení darů uzavřeli. Hleďte v důvěře ke svému Bohu, jednejte tak, jak je mu to milé, a on vám dá všeho, čeho je vám třeba.