Což už jste zapomněli, jak jste se ještě nedávno sami topili v hustém, hnilobném bahně, že se najednou cítíte oprávněni povyšovat nad ostatní a dívat se na ně svrchu? Opravdu jste si neprožili, že to byla Láska Stvořitelova, která vám, nehodným, podala pomocnou ruku, bez níž byste stále vězeli zamotáni ve vláknech vlastního nesprávného jednání a nemohli se hnout výše?

Mnozí jste byli v milosti povzneseni, někteří z vás dokonce velmi vysoko, ale to ještě neznamená, že byste byli prostí chyb a falešných postojů. Směli jste být zpečetěni Světlu, někteří jste obdrželi i různá volání, ale nic z toho neznamená, že byste snad byli hotovými lidmi. Ba naopak, všichni si v sobě nesete spoustu toho malého lidského tak překážejícího světlému budování. A přesto se cítíte oprávněni opovrhovat ostatními, křičíte do světa své představy o tom, jak zjednat nápravu, a jste nespokojení a frustrovaní, když ostatní nejednají tak, jak vy byste si přáli. Takto si představujete boj za více Světla na Zemi.

Kdybyste se raději na chvíli zastavili a procítili si, že jsou to jenom vaše vlastní nezpracované věci a vnitřní problémy, které způsobují vaše rozladění! Že jsou to vaše emoce, ne snad zprostředkování naléhavé přísnosti ze Světla, které vás nutí křičet – a nezáleží přitom, zda s ostatními komunikujete ústní, nebo písemnou formou. Jenomže to ne, to si připustit nechcete, a tak své svíravé pocity chcete raději zahlušit ukazováním na chyby ostatních, na jejich hloupost, nečinnost… zkrátka na cokoli z toho, co vám osobně vadí. Jako by váš vnitřní klid a mír mohl záviset na tom, jestli ostatní pochopí, kudy vede cesta ke Světlu, a jestli začnou v tomto ohledu něco dělat!

Jen se podívejte na své jednání. Připadá vám čisté, láskyplné a vznešené? Jakékoli jednání v paprsku Světla, i to nejpřísnější, v sobě přece musí nést vznešenost. Vždyť co pochází ze Světla, to v sobě nese odlesk oné nepředstavitelné vznešenosti Stvořitele, která v duchu člověka okamžitě vyvolá touhu po tom nejušlechtilejším. Tak poznáte, jestli jednáte správně a jestli jednají správně lidé ve vašem okolí. Správné jednání musí v nitru probouzet touhu po ideálech, je to jeho přirozený důsledek.

Jenomže vy činíte pravý opak. Svou tvrdostí, fanatičností, nátlakovým jednáním a mnoha dalšími nešvary boříte, místo abyste stavěli. Boříte to správné, nikoli snad to nesprávné – to jen abyste si to náhodou nevyložili mylně. Boříte totiž v lidech naději a touhu po dobru, a kdo v sobě ještě nezasypal cítění živého ducha, ten se od vás musí odvrátit.

A nejhorší na tom je, že se při tomto svém svévolném jednání odvoláváte na Světlo! Vydáváte ho za sloužení Světlu! Tím špiníte a znesvěcujete vznešené pojmy. Svou vlastní fanatičnost, zlobu a mnohdy i zášť vydáváte za přísnost. Své vlastní představy, výklady a domněnky vydáváte za pravdu. Politiky, kteří mají na rukou krev a špínu, vydáváte za bojovníky za světlé hodnoty. Je třeba ještě pokračovat?

Kvůli vám, kvůli vašemu selhání zmítají světem hrozné války a šíří se zvrácené principy, proti nimž se sice snažíte navenek bojovat, ale ve skutečnosti je podporujete, aniž byste si to uvědomovali. Všechna síla vám musí být odňata, protože jste škůdci. Svědčíte o tom svým křikem po ostatních – tím zapálenějším, čím větší „jistotu“ v sobě máte, že vás se to netýká.

– – –

Blaze vám, kdo jste na toto nepřistoupili. Kdo se s pokorou a láskou snažíte proměnit svět k lepšímu, i když si nepotrpíte na velká gesta a hlasité řeči. Podržte se svého cítění, i když vám okolí bude tvrdit cokoli. Nenechte se svést na falešné cesty těmi, kdo se vydávají za vědoucí v oblasti služby Bohu a boje za Světlo. Na vše použijte prubířský kámen svého citu, který vám spolehlivě řekne, zda nějaké jednání směřuje k Bohu, nebo je od něho naopak odvrácené. Pokud se nenecháte zmást rozumem, který dokáže ospravedlnit cokoli, pak nepadnete do léček temna a budete mít cestu vzhůru otevřenou. Nelitujte žádné námahy ani žádných zkušeností, které podstoupíte. Vše může posloužit k rozhýbání vašeho ducha. Všichni se musíte naučit třídit dobré od zlého. A to chce – stejně jako všechno ostatní – cvik. Cvik v používání citu, cvik v naslouchání svému duchu. Spojení s tím, co je skutečné.

Jenom rozhýbaní totiž dokážete stoupat vzhůru a přispět k rozlévání Světla do okolí a nápravě nesprávného světa. Neusnadňujte si to lehkovážným smýšlením, že znalostí Poselství Grálu už všemu rozumíte. Měli byste si být vědomi toho, že tomu tak není. Musíte se naučit pronikat do všeho stále hlouběji. Vynakládat nejvyšší úsilí ducha, abyste pochopili, jaké principy se skrývají za tím či oním jednáním. To je požadavek, který na vás klade Bůh.