Všechno jste měli pozvednout, vy, kteří jste slibovali, že budete věrně sloužit Bohu. Tak i manželství, které lidé strhli do prachu a špíny, až úplně zapomněli na pravý účel tohoto posvátného svazku mezi ženou a mužem, a tudíž už k němu nemohou přistupovat správně, protože to nejdůležitější jim v tom schází – pohled vzhůru ke Světlu, po němž oba manželé touží.

Avšak nejen že jste pojem manželství nenarovnali a nevrátili jej na místo, kam patří, ale ještě jste jej strhli hlouběji, protože vědění o pravém účelu manželství vás zavazovalo k jeho správnému naplnění a vina spočívající ve vašem nesplnění způsobila další pokles.

Jak nesmírně málo manželství mezi vámi, kteří smíte nosit kříž, lze ve skutečnosti označit za správná, navzdory tomu, že kříž Grálu mnohdy nesete oba. Smysl manželství jste totiž úplně převrátili, a místo toho, abyste se navzájem podporovali na cestě ke Světlu, děláte vše pro to, abyste se oba zřítili do hlubin, což už se ostatně v tak mnoha případech stalo!

Vy jste si totiž ani nechtěli udělat správnou představu o tom, co manželství vlastně je. Spojením ženy a muže, kteří oba chtějí každý sám za sebe kráčet ke Světlu a na této cestě si chtějí v lásce, čistotě a doplňování se navzájem pomáhat a podporovat se. Na této nejzákladnější podmínce už to ve většině případů zcela ztroskotává, neboť kde najdete takovou dvojici, v níž oba skutečně chtějí jít ke Světlu v pravém slova smyslu? Jak žalostně málo jich je! Ve většině případů to totiž buď oba, nebo přinejmenším jeden z páru s kráčením ke Světlu ve skutečnosti nemyslí až tak moc vážně, protože se nechce vzdát svých dosavadních postojů a zvyklostí. Tím také znemožňuje to, aby se jeho manželství mohlo dostat požehnání, jelikož požehnání shůry se může dostat jen tomu, co se zachvívá správně nebo co o to alespoň upřímně usiluje.

Tak se velmi často stává, že živější ve svém nitru je jen jeden z manželů, který by tedy mohl stoupat vzhůru, zatímco druhý z manželů ve své duchovní lenosti a neopravdovosti musí nutně klesat dolů. Tím je ovšem naprosto vyloučena společná cesta vzhůru, ačkoli se ten z manželů, který je v nitru živější, mnohdy snaží toho druhého s sebou nějakým způsobem vléct, což ovšem ze zákona není možné. A proto – pokud dál trvají na společné cestě – musí nastat jediný možný výsledek, a sice skutečnost, že klesají oba dva!

Velkou vinu přitom na sebe nakládají oba, protože oba jsou nevěrní tomu, co slibovali. Nic vám nesmí být cennější než vaše cesta k Bohu! Nic vás od této cesty nesmí odvést, protože pokud vás z ní něco odvedlo, pak jste dozajista porušili první přikázání. Je úplně jedno, jaké důvody si váš rozum najde jako ospravedlnění či vysvětlení, protože pravda zůstane pravdou, i když ji nechcete vidět. V hloubce nitra ji ale stejně cítíte, a proto vyvíjíte velké úsilí, jen abyste ji přehlušili. To vám přece vždy může být nápovědou.

Někdy jste na své manželství dokonce tak upnutí, že chcete se svým manželem nebo se svou manželkou působit jako neoddělitelná skupinová duše. I když vás to v nitru někam táhne, i když váš duch plane touhou jít za voláním Světla, přesto stačí, aby to ten, s kým žijete, necítil stejně jako vy, a necháte si to vzít. Tím utrpíte největší škodu vy sami a v konečném důsledku pak také i všichni ti, kterým jste mohli svým vzestupem a rozjasněním pomáhat.

To nejhorší a nejstrašnější na tom všem však ještě zmíněno nebylo. Vaše manželství totiž dokonce nejsou ani naplněna láskou, která přece musí být základní podmínkou k uzavření tohoto svazku. To proto, že navzdory tomu, co si o sobě domýšlíte, jste naplněni převážně sebeláskou a sobectvím. Myslíte tedy na sebe, a nikoli na druhého. Pro to, abyste se nemuseli měnit, abyste se nemuseli vnitřně namáhat, abyste si mohli ponechat vše tak, jak vám to vyhovuje, jste ochotni udělat vše. Bez váhání se z vás stanou i vrazi!

Lekáte se takto silného slova, ale je plně oprávněné bez ohledu na to, jaké pohoršení mezi vámi probudí. Když se totiž přiblíží paprsek Světla, projeví se vaše skutečné chtění, protože jej nemůžete zadržet, donuceni k tomu silou, která je větší než ta vaše. A tak když si dále chcete hovět ve své lenosti či samolibosti, zatímco váš manžel či manželka skutečně něco dělá pro svůj vzestup, čímž se ve svém pohybu a v pomoci od Světla stává jasnějším, vás tento zvýšený jas zraňuje, protože mnohem zřetelněji ukazuje vaši žalostnost a bezcennost. A protože se sami nechcete namáhat stejně jako ten druhý a vzít si z něj příklad a inspiraci, začnete jej nátlakem, posměchem, manipulací a mnoha dalšími způsoby srážet, jen aby upadl do toho stejného, v čem se válíte vy. Neštítíte se přitom ničeho a cíl máte jediný: Znemožnit tomu druhému cestu ke Světlu, jen kvůli tomu, aby nebylo zcela zřetelně vidět, že vy touto cestou jít nechcete a nedokážete.

Takto se podle vás projevuje láska? Tím, že jste jen kvůli sobeckým pohnutkám ochotni obětovat věčné bytí člověka, na kterém by vám přece mělo záležet? I svých dětí, které se do toho někdy snažíte zatáhnout také?

Teď už vám snad slovo „vražda“ nepřipadá nemístné…

Se stejným principem se přitom lze setkat například i mezi dvěma přáteli, příbuznými či jinak provázanými lidmi, ale nejvýraznější je to z pochopitelných důvodů právě u manželů.

Každý putujete stvořením sám za sebe a každý sám za sebe dáváte slib Stvořiteli, že mu budete sloužit ve všech proměnách svého bytí! Proto každý musíte kráčet sám, svými vlastními silami. Nikdo nemůže uzrát a splnit za vás, stejně jako vy nemůžete uzrát a splnit za nikoho jiného. To je zákon, a pokud se mu budete chtít protivit, musí vás postihnout těžké důsledky takovéto svévole.

Teprve když budete každý kráčet vzhůru namáháním svých vlastních údů, pak teprve se mohou plně rozvinout také všechna požehnání, která se budou moci snést, když si budete na svých cestách navzájem pomáhat. V doplnění jako žena a muž nezávisle na tom, zda se vůbec pozemsky znáte, a také v posvátném svazku manželském, když jej naplníte čistotou a láskou.

Je na čase, aby pojem manželství přestal být vláčen bahnem a třísněn krví, a naopak jasně zazářil tak, jak už dávno měl. Je požehnáním, které smíte využít, pokud po tom toužíte a pokud to vlákna vašeho osudového tkaniva umožňují. Ale tak jako ve všem ostatním, i v tomto musíte být pravdiví. Protože bez pravdivosti nemůžete v ničem nastoupit správnou cestu. Jen pravdivost vás nenechá zbloudit. Proto buďte vůči sobě poctiví, aby se vám mohlo dostat podpory na vašich cestách.