Nechte před sebou ožít tento obraz:

Do přístavu připlouvá loď. Nachází se na ní mnoho obchodníků, z nichž každý přiváží do přístavního města své zboží, aby jej zde prodal. Sledujme nyní jednoho z nich. Po dobu plavby se střídavě věnoval odpočinku, práci i rozmluvám s ostatními obchodníky. Vlastně ničím nevybočoval, ani nebyl ničím nijak zvláště nápadný. Hovořil slušně, nechoval se ani odtažitě, ani nadmíru přátelsky, podržel ostatním cestujícím dveře, když vcházeli do kajuty po něm – zkrátka, řekli byste o něm, že je to takový normální, slušný člověk.

Když loď zakotvila v přístavu, společně s proudem ostatních vystoupil i s vozem zakrytým plachtou, na němž měl naloženo své zboží, na břeh a jako každý rok – už podesáté – se vydal na cestu k městské bráně. Tam si jako obvykle poklidně vystál řadu, aby mohl zaplatit clo a obdržet povolení k prodeji. S úředníky, kteří měli na starosti kontrolu přiváženého zboží, mluvil vstřícně, ochotně jim ukázal vše, co měl na voze naloženo, prošel s nimi všechny potřebné listiny, a když se jej na něco ptali, podal jim potřebné vysvětlení. Občas s úředníky dokonce zavtipkoval, takže nezbytná procedura všem zúčastněným uplynula poměrně rychle a příjemně. Poté obchodník bez nejmenších protestů či rozmrzelosti zaplatil vyměřené clo a mohl i se svým vozem vjet do města.

Ubytoval se v hostinci a každý den ráno se vydal na tržiště, kde u stánku prodával své zboží. Kdybyste jej celý den pozorovali, viděli byste, jak klidně obsluhuje zákazníky – i ty, kteří si od něj něco koupili, i ty, kteří se jen podívali a odešli –, že s nimi slušně, někdy i mírně zvesela hovoří a že si účtuje přiměřené ceny, které ti, kdo mají o jeho zboží zájem, rádi zaplatí.

Když se čtvrtý den jeho pobytu ve městě chýlí ke konci, vydá se po setmění ke svému vozu se zbožím, který má odstaven na dvorku, a vleze pod něj. Musí se chvíli snažit, ale nakonec se mu podaří nahmatat skrytá dvířka, za nimiž se uvnitř vozu nachází tajný prostor. Z něj pak vytáhne malý váček s diamanty, který zde byl po celou dobu ukryt. Váček odnese do hostince a během krátké, dopředu smluvené schůzky diamanty prodá za cenu mnohonásobně převyšující hodnotu všeho ostatního zboží, které do města na svém voze přivezl a za které zaplatil úředníkům clo.

Po této tajné transakci ve městě ještě dva dny prodává na tržišti a poté odjede i se zbytkem neprodaného zboží pryč z města. Jeho spoluobchodníci, s nimiž přišel do styku, zákazníci kupující od něj zboží, hostinský i celní úředníci – ti všichni by o tomto muži řekli, že je to řádný člověk, že s ním lze snadno vyjít, že kdyby byli všichni takoví jako on, vypadal by svět mnohem lépe, atd. To proto, že přišli do kontaktu pouze s jeho vnější stránkou nebo nanejvýš středními obaly jeho ducha, kde ještě stále mohli nacházet „pěkné“ vlastnosti – například schopnost pomoct někomu v některých věcech spíše hmotného charakteru.

Pokud ovšem před sebe necháme vystoupit pravé nitro tohoto obchodníka, spatříme najednou někoho, kdo se vědomě rozhodl propašovat do města diamanty a vydělat na jejich nelegálním prodeji. Všechno ostatní, včetně šesti dnů strávených zcela zákonným prodejem na tržišti, byla jen zástěrka. Pohlédneme-li několik let zpátky do minulosti tohoto člověka, možná uvidíme někoho, kdo někde ve svém nitru nebyl úplně spokojený se svým současným postavením a vyhlídkami do budoucna, anebo jednoduše jenom nechtěl trpělivě čekat dlouhé roky, než zbohatne a bude moci obchodovat ve velkém. Prvních prohřešků se možná dopustil, aniž by si toho byl úplně vědom – ne že by snad zatajil nějaké zboží, ale našel si „obhájitelné“ způsoby, jak se vyhnout placení cla nebo toto clo alespoň snížit. Postupem let se však jeho činy stávaly čím dál tím vědomější a přečiny závažnější, až to dospělo k vysloveným podvodům, z nichž jeden jsme mohli při putování s jeho duší sledovat.

Proč je vám tento příběh vyprávěn? Protože se mnohdy chováte jako tento obchodník a ve svém pravém nitru se snažíte propašovat své nesprávné vlastnosti do nové doby, ve které už nemají místo. Mnoho, velmi mnoho lidí, i těch, kteří našli cestu ke Slovu Pravdy, se nechce vzdát svých návyků a postojů a chce dále holdovat svým choutkám bez ohledu na to, jaká je vůle Boží. Navenek ovšem dokážou působit vzorně, že byste jejich chování těžko mohli něco vytknout. A i když odloupneme vnější obaly z jejich duší, stále budeme nacházet mnoho krásného. Ovšem až do té doby, než se dopracujeme až k samotnému nitru, kde s hrůzou ustrneme z toho, jaké temno najednou vidíme před sebou.

Pravé nitro těchto lidí totiž je temné, neboť oni konají vědomě proti zákonům. S největší pravděpodobností si to ve svém denním vědomí ani nepřipouštějí, nicméně o vědomé konání skutečně jde, neboť v současné době to již ani jinak není možné.

Jenomže zatímco obchodník z našeho příběhu dokázal oklamat stráže, samočinně působící zákony Stvoření oklamat nelze, a proto na všechny ty, kteří se dnes v čemkoliv chovají jako on, čeká neúprosný trest – spolustržení do hlubin rozkladu. Nejde přitom o nějaké varování do budoucna, ale děje se to teď! Teď dochází k tomu, že všechna rozhodnutí lidských duchů s sebou přinášejí ve stále se stupňující Síle obrovské následky, které mohou být dobré, stejně jako zlé.

Jen bezohledná upřímnost k sobě samým vám ještě umožní odhalit, zda se v něčem také nechováte jako zločinci – zločinci proti Duchu Svatému. Naučte se jí ve svém vlastním zájmu a ve svém vlastním zájmu upusťte od veškerých příkras.