Slovo „příživník“ není pěkné. Vyvolává obraz někoho, kdo neprávem bere na úkor někoho jiného, aniž by dával nazpět odpovídající protihodnotu. Kdo tedy využívá ostatní. A to může platit v jakémkoli ohledu – nejen ve vztahu člověka k ostatním lidem, ale například také k přírodě, což v konečném důsledku znamená k přírodním bytostem, či vůbec k jakýmkoli jiným tvorům, kteří rovněž smějí působit v tomto stvoření.
Že lidé takovýmito příživníky dlouhá období byli a stále jsou, to není žádným tajemstvím. Brát chtějí, ale co dávají? Co šíří do svého okolí? Lásku, harmonii a vděk tak, jak mají? Sami víte, že tomu tak není. A jak se staví ke svému Stvořiteli, který jim milostiplně poskytl možnost bytí, to je vám taktéž známo.
A přesto ani ten nejsobečtější požitkář, ani nejzarytější popírač Boha nespáchal tak ohavné činy jako vy, kteří jste se úplně stejným způsobem chtěli přiživit na Slově! Na Svatém Slově, o němž Ten, který vám jej přinesl, prohlásil, že by vám jej nejraději odňal. Vám, ne snad jenom nějakým jiným lidem. Vám, protože jste se ho nechopili s čistými úmysly, nýbrž se snahou získat pro sebe to, co vám lahodí. Tisícerými formami se snažíte využít sílu Slova, aby přinesla splnění vašich přání, aniž byste za to chtěli Stvořiteli doopravdy dát to, co Mu náleží. Tedy sebe, celé své nitro, které mělo být naplněno díkem a odhodláním Mu skutečně sloužit.
Ale vy byste chtěli pouze brát, i kdyby to mělo být jen formou příjemně povzneseného pocitu, který ve vás vyvolává samotné vědění o Slově nebo cokoli, co ve spojení se Slovem chcete vykonávat. Tedy ono známé slunění se ve Slově.
Leckteří z vás v tom navíc zašli ještě mnohem dále a nerozpakovali se využívat Slovo k uspokojování svých choutek po vlivu, bohatství, obdivu a různých dalších neřestných pohnutek. To vše vám už mnohokrát bylo řečeno, ale přesto jste se to jen nemnozí snažili doopravdy procítit takové, jaké to je.
Vůbec netušíte, co jste tím spáchali! K jakému duchovnímu dění kvůli tomu došlo. Jako krysy jste se vrhli na Pánův odkaz, snažíce se z něj pro sebe „ukousnout“, co to jen jde, protože chcete, aby Slovo sloužilo vám. Sice se toto chtění snažíte přede všemi, i před sebou samými, co nejlépe schovat, pokud možno do nějakého zapadlého sklepa, kde jej nikdy nikdo neobjeví, ale to na skutečnosti nic nemění. Světlý paprsek si vždy najde cestu a odhalí pravdu. Nelze před tím uniknout.
Toto však není způsob, jakým by Slovo mohlo vstoupit do vás, a proto do vás samozřejmě ani nevstoupilo. Vy sami jste se mu uzavřeli a jen na něm pácháte jeden zločin za druhým. Proto jste se ani neproměnili k lepšímu, ba naopak jste ještě více klesli do temného.
A přesto mnozí vyhlížíte tisíciletou říši a přejete si, aby už tady byla. Tak málo jste pochopili vše, co vám o ní bylo řečeno. Tudíž jste povětšinou ani nepoznali, že tisíciletá říše už několik pozemských let probíhá, a velice se divíte, když jedna z prvních věcí, která se v souvislosti s jejím příchodem stala, bylo to, že jste přišli o kříže Grálu! A kdyby jen divíte. Pohoršujete, rozhořčujete a zlobíte. Jako by vám to k něčemu mohlo být!
Tisíce a tisíce křížů se proměnily na temné útvary viny a propadly se dolů do hlubin. A vy s nimi.
Velké očistné dění muselo proběhnout, aby byl znovu osvobozen Pánův odkaz a mohla nastat výstavba tisícileté říše. Při tom muselo být zbouráno to nesprávné, co jste kolem Slova a celého Pánova odkazu vystavěli. Toto dění vám nebylo příjemné, nechtěli jste o něm slyšet a povýšeně jste kroutili hlavou, když vám o něm mohly být předávány zprávy. Protože se vám nelíbily, nelahodily vašemu smýšlení o sobě samých, stejně jako se vám nelíbí obraz popsaný dnes.
A tak jste promarnili příležitost, kdy jste ještě mohli přehodit některé výhybky svých drah. Výstavba tisícileté říše tak proběhne bez naprosté většiny z vás, protože jste chtěli vědět lépe. –
Pohlédněte vzhůru vy, kteří jste v těchto bouřích prokázali dobré chtění a věrnost Bohu. Na nebi již září příslib toho, co se brzy stane skutečností. Země bude moci být opět zalita dlouho nepoznaným světlem, a proto připravte své duše na velký svátek, který budete moci zanedlouho slavit. Spočívá v něm vaše spása, i když si to zatím nedokážete uvědomit. V pokorném cítění však budete moci něco z toho přijmout, a tak vybělte svá roucha, jak jen dokážete, a odevzdejte se svému Pánu, protože On je Láska a Láskou vždy bude.