Není nic pro duši tak osvobozujícího jako přiznání vlastní viny, chyby, špatného postoje, názoru… Všechno falešné a temné je překážkou v rozvoji ducha, překážkou v proudění požehnání shůry, a tedy překážkou pro život. Každý tedy má ve svých rukou to, zda bude žít, nebo zda bude v ustrnutí klesat stále hlouběji až tam, kde je již jen smrt.

Každým nesprávným jednáním v sobě člověk zformuje překážku, sraženinu, která jej odděluje od Světla, brání Světlu v přístupu do něj. Tato překážka se uvolní teprve tehdy, když člověk dospěje k poznání vlastního omylu a v pokoře jej přizná. Před sebou samým, před Stvořitelem, v případě potřeby i před ostatními. Až tehdy se stane „zázrak“ a místo smrti znovu přichází život. Sraženina se začíná rozplývat, Světlo může znovu proudit.

Kdo si toto dokázal alespoň jednou prožít, ten ví, že nikoliv přiznání, nýbrž nepřiznání přináší ve skutečnosti bolest. Tu bolest, které se každý tak bojí. Bojí se bolesti, bojí se toho, že nedokáže čelit pravdě o vlastním selhání, ale ve svém strachu si neuvědomuje, že přiznání přináší radost, úlevu, osvobození. Okamžitě! Ne snad osvobození od vin, to samozřejmě nikoliv, ale úlevu, radost a i kousíček štěstí. Oproti tomu zapírání, snaha oklamat sebe i Pána všech světů – to znamená bolest. Bolest, která přeroste v muka, protože bez požehnání Světla nelze žít. Bez požehnání Světla jsou pouze temnoty, nicota a smrt.

Putujete po místech spojených s utrpením lidí, spolupodílíte se na tom, aby obětem mohla být přivedena pomoc. Ale nikoliv pouze ti, kdo trpěli, jsou účastni tohoto dění. Přítomni – přímo, nebo alespoň na dálku – smí být také mnozí ti, kdo zlo páchali. Páchali jej, ale od té doby přišli k poznání a v kajícnosti chtějí pomoci napravit alespoň část toho, čeho se dopustili.

Možná se vám osmdesát let zdá krátká doba na to, aby ti, kdo se chovali zvrhle a bezcitně, dokázali změnit. Ale to jen proto, že vlastně nemáte správnou představu o prožívání po smrti, o různě rychlém plynutí času, zkrátka… nedokážete to přehlédnout. Také nezapomínejte, že přerod a změna postojů se mnohdy rodí pomalu – začíná nejprve v jedné určité věci, poté v dalších, až nakonec po dlouhé době může dojít k úplné očistě. Tak daleko samozřejmě nejsou všichni ti, kdo alespoň v něčem prokázali pokoru, ale už jen jedna jediná změna postoje znamená jednu skulinku, kudy dovnitř může proudit Světlo a Světlo pomáhá vždy a všude! Když sebehorší hříšník v něčem přizná svou vinu a projeví lítost, Světlo mu pomůže. V tom jste si všichni lidé rovni – můžete být výše či níže stojící, ale každý v sobě nesete svou vinu, kterou když přiznáte, dostane se vám pomoci ze Světla.

Neodsuzujte tedy ty, kdo jsou tu nyní s vámi, ať už se provinili čímkoliv. Kdyby neprokázali pokoru a lítost, nebyli by zde. Nezadržujte jim proto jejich vinu a namísto toho přiznejte vy tu svou. V požehnání této Slavnosti se můžete netušenou měrou osvobodit od svých vlastních břemen.

Amen.