Lidstvu byl dán mocný nástroj v podobě řeči. Nástroj, který má sílu přinést mnoho dobrého, ale který dokáže rovněž i ničit, je-li použit nesprávně a se zlým úmyslem. Není proto vůbec s podivem, že temno se chopilo právě tohoto nástroje, aby jej důmyslně využilo k dosažení svých cílů, které nikdy nejsou světlé.

Podobně jako ve všech ostatních oblastech postupuje různými způsoby od těch zjevných, snadno prohlédnutelných, až po ty nejrafinovanější, k jejichž odhalení je již potřeba větší bdělost. Bdělost, která by sice pro vás měla být samozřejmostí, ovšem zdaleka není, jak dokládáte svými činy. Přehlížíte nástrahy a napojujete se na vlákna, která přichází od temného.

Pán vás ne nadarmo varoval, abyste k řeči přistupovali s velkou vážností, věnovali jí pozornost, která jí právem náleží, a zušlechťovali se v ní. Pokud byste tak činili, pak byste neměli problém rozlišit správná a nesprávná zachvívání v řeči – ať už přímo v mluvené řeči, nebo v řeči psané. Vždyť způsob používání slov je důležitý v obou těchto případech.

Pro začátek se podívejte na jednotlivá slova, která lidé nebo vy sami používáte. Jaká mají zachvívání? Správná, či nesprávná? Neznamená to, že byste směli používat pouze slova popisující krásné věci. Slova, jako jsou „Světlo“ nebo „láska“, vytváří obraz něčeho krásného a příjemného, ale stejně tak se nemůžete vyhýbat používání slov, jako je „temno“ nebo „nenávist“. Jsou totiž potřebná z jednoho prostého důvodu – přesně pojmenovávají skutečnost. A v tom spočívá jejich účel, protože pravým pojmenováním skutečnosti přinášíte jas a přehled. Je to váš nástroj k odlišování dobrého od zlého, váš nástroj k objasňování pravdy.

Samozřejmě, že slovo „nenávist“ nemá tak krásné vibrace jako slovo „láska“ a že byste si jej asi těžko napsali na svůj hrneček s pitím. Vzniklo však z přirozené potřeby popsat něco skutečného, a proto byl jeho vznik žádoucí, nebo lépe řečeno nutný. Lidstvo si jeho vznik vynutilo, protože kdyby nepropadlo temným principům, pochopitelně by ani nebylo potřeba slov pojmenovávající různé druhy a plody těchto principů – slov, která vytvářejí obraz něčeho nehezkého a disharmonického.

Oproti tomu existují slova, která zformovalo temno nebo která temno alespoň naplnilo jiným významem, než jaký původně měla. Jsou to například různé kletby, vulgarismy, nadávky, hanlivá označení a podobně. Všechna mají jednu věc společnou – když si je procítíte, můžete v nich snadno odhalit temné vlákno. Toto temné vlákno spočívá v citech, které zformovaly ono slovo. Citech, jako je nenávist, zloba, snaha někoho ponížit, urazit, snaha vyvyšovat se a mnohé, mnohé další. Když tedy někdo s úmyslem používá takováto slova, chtě nechtě se napojuje na vlákna, která s sebou tato slova nesou, a tak přispívá k šíření těchto vibrací. A samozřejmě tato temná vlákna ve zpětném působení ovlivní i jeho nitro.

Kromě samotných slov jako takových je však důležitý celý způsob používání řeči, protože i ten má rozhodující vliv na to, zda řeč přináší něco dobrého nebo naopak něco zlého. Velmi dobře to můžete vidět třeba na takzvaném bulváru. Jen si otevřete několik bulvárních článků a zmocní se vás hnus. To, že se bulvár věnuje zveřejňování informací, které by měly zůstat soukromé, je v tomto případě skoro až okrajové. Tento hnus, který by ve vás měl vzbudit, totiž bude pramenit především z pokřivenosti toho, jakým nejrůznější informace předkládá a šíří. Cíleně útočí na ty úplně nejnižší pudy v člověku, aby v něm vzbudil nenávist, zlobu, povýšenost, pohrdání… zkrátka vše, co jeho duši otráví.

Všimněte si také, jak autoři takovýchto článků, kteří jsou chmurnými „mistry“ svého oboru, umí lidem předložit nějaký obraz, aniž by jej ve skutečnosti přímo pojmenovali. Dovedným poskládáním jednotlivých slov, používáním slov s určitým zabarvením, uštěpačnou ironií… tím vším dokážou například vykreslit nějakého člověka jako slabomyslného, aniž by o něm napsali byť jen jediné křivé slovo. Přesto v čtenáři po přečtení takovéhoto článku zůstane nepříznivý dojem o člověku, o kterém článek byl, a bude si jej představovat přesně tak, jak autor článku zamýšlel. To vše dokáže způsobit nesprávný způsob používání řeči.

Tento obraz vám není dáván bezdůvodně. Stejné, vpravdě bulvární principy totiž využívají všichni, kdo mají zájem na tom, aby lidstvo strhli dolů, uvrhli do války atd. Šíří se to ze všech stran, nikoliv jen z jedné. Setkáte se s nimi jak v široce rozšířených médiích hlavního proudu, tak v takzvaných alternativních či „nezávislých“ médiích, setkáte se s nimi i u lidí, kteří o sobě tvrdí, že hledají pravdu. Bulvárních principů je plná i oblast, pro kterou se vžilo označení „konspirační teorie“, byť toto pojmenování není příliš výstižné, jelikož se používá k označení celé plejády tvrzení různé míry pravdivosti.

Společným rysem příspěvků zabývajících touto oblastí je to, že autoři chtějí své čtenáře a posluchače informovat o tom, že pravda o nejrůznějším dění ve světě je jiná, než jak to vypadá na první pohled nebo jak je někým předkládáno. Někdy se jedná o absurdní prohlášení typu, že Země je placatá a podobně, jindy jde o prohlášení, která se opírají o něco skutečného. Ve velké většině případů jsou ovšem k těmto střípkům pravdy přimíchány další, z kontextu vytržené informace, účelové interpretace a především spousta nesprávných principů, jako je honba za senzací, pýcha, nadřazenost, snaha poštvat mysl a emoce lidí proti někomu a něčemu a mnohé další.

Kam celá tato směs vede, to můžete snadno vidět na člověku, který takovémuto způsobu uvažování zcela propadl. Vyznačuje se neotřesitelnou jistotou, že on zná pravdu, kterou ostatní ve své hlouposti přehlížejí, a to i v oblastech, o kterých mu chybí i to nejzákladnější vzdělání. Dále se vyznačuje neústupností, naprostou neschopností vést věcnou debatu, nadřazeností a neochotou vidět jiné argumenty než ty, které mu vyhovují. Každý soudný člověk se od takovéhoto jedince odvrátí a není se co divit, protože dotyčný působí odpudivě. Rozhodně ne jako zářný vzor bojovníka za pravdu.

Skutečná pravda nemá potřebu používat žádný z takovýchto pomýlených principů! Nepotřebuje nikoho hanit, nepotřebuje nic překrucovat, zatajovat, ohýbat… Září do světa a mluví jasnou řečí. Jen v ní spočívá nezkalená síla, která má schopnost prorážet temnoty. Ale člověku se zdá malá, proto si k ní potřebuje přidávat něco zvláštního. Jenomže tím dokazuje svoji ješitnost, protože co jiného než ješitnost je snaha vědět lépe.

A proto se každý, kdo se chceš řadit mezi služebníky Pána, chraň všeho, co nesnese jeho přísný pohled. Mohl bys být vyloučen z milostiplného spolupůsobení na světlém díle a to by znamenalo tvou smrt.