Slavnost Grálu! Jak vysoké dění je s tímto pojmem spojeno, to si v plném významu nedokáže představit žádný tvor. V největším prohloubení a v nejpokornějším otevření se může vytušit jenom malou část toho, a i to stačí, aby rozechvěně klesl na kolena před velikostí Boží.
Je to nesmírná milost moci být účasten takto velkého dění, kdy se záplavy světlých paprsků rozlévají od stupně ke stupni až dolů do nejvzdálenějších částí stvoření, aby tam obdarovávaly, pomáhaly, dávaly novou sílu, odplavovaly to staré, přinášely požehnání, zkrátka působily blahodárně všude tam, kam mohou proniknout.
Velkolepost a nádheru slavností Grálu nelze popsat slovy, lze ji jen cítit, ovšem pouze zjasnělým, otevřeným duchem, jenž v pokorném díku hledí vzhůru ke svému Stvořiteli. Není se pak co divit, když člověk cítí ostych až určitou posvátnou bázeň, protože – ač se oděl v nejbělejší duchovní šat, jakého byl schopen – vnímá ve světle toho, co přichází shůry, svou nedokonalost a nedostatečnost. O to více jej pak naplňuje dík, že se navzdory tomu směl účastnit, protože Bůh je milostiv a posílá svou lásku dolů i do největších dálav, které jsou jen matným a mdlým odleskem toho, co je ve Výšinách.
Jen lidé na Zemi jsou uvězněni ve svém převážně rozumovém chtění a vnímání, a proto i to nejsvětější, čeho by se jim mohlo dostat, strhávají dolů do špíny a znesvěcují, jelikož nečisté a sobecké úmysly hýbou jejich nitrem, nikoli pokora a láska ke Stvořiteli. Tedy ne ti, kdo v Boha vůbec nevěří, ani ti, kdo jsou křesťanského či jiného vyznání, nýbrž právě stoupenci Grálu strhli posvátné slavnosti Grálu do největší špíny. Místo uctívání Boha oslavují sebe sama, a jen velmi špatně to skrývají! Stačilo by živěji pozorovat, a muselo by to být každému dříve či později patrné. Vždyť už se velmi mnozí ani nenamáhají, aby si na slavnost Grálu oblékli důstojný duchovní šat! Aby vybělili svá roucha. To znamená, aby se na slavnost v pokoře připravili! Nemají to totiž zapotřebí z jednoho prostého důvodu – a sice kvůli tomu, že se považují za již připravené k obdržení všech milostí! Jsou přesvědčeni o tom, že se jim musí dostat požehnání shůry, opak pro ně vůbec nepřichází v úvahu. Ani stín pochybností o tomto.
A tak na slavnost Grálu přicházejí duchovně oděni jako nuzní žebráci, ovšem povzneseným krokem naparujících se hodnostářů zvyklých přijímat obdiv davů. Kdo tuto prostou skutečnost nevidí, ten tím dokazuje, jak málo má otevřené vnímání pro všechno duchovní. Protože navenek stoupenci Grálu zajisté zachovávají dokonalé formy, až příliš dokonalé, protože se jimi podvědomě snaží vyrovnat svou vnitřní prázdnotu, kterou navzdory všemu nevědomky pociťují.
Že se slavnosti Grálu staly vesměs jen oslavou člověka, není tak těžké zpozorovat. Stačí se podívat na to, s čím na ně lidé skutečně přicházejí, tedy jaké jsou jejich niterné postoje, ať už si je připouštějí, či nikoli. Spokojenost se sebou samým, přání nechat se oblažit světlými paprsky, touha prožít krásné chvíle, aby se pak domnělými krásnými prožitky mohli vychloubat před ostatními, snaha „být při tom“, prokázání své příslušnosti – to všechno jsou postoje hluboce zahnízděné v lidech, kteří si o sobě myslí, že jsou noví. A přitom pořád setrvávají ve svých starých chybách, a ještě je více prohlubují a rozšiřují. Klesají, místo aby stoupali vzhůru.
Nelze dosti vyjádřit, jaký odpor a hnus to vzbuzuje ve Výšinách. Ale světlá vlákna požehnání již byla odpojena a vzdálila se z mnohých míst, kde kdysi směla být v milosti zakotvena. Stáhla se výše, aby již nepřišla do styku se špinavýma rukama, které se na ně pokoušely chtivě sahat.
Je to přirozené duchovní dění, na jehož zákonitosti nelze nic změnit. Všechny velkolepé stavby, všechna vznešená pojmenování, sebekrásnější pozemské oblečení, honosné zařízení místností i ty nejvznešenější řeči… vám nejsou k ničemu, protože si jimi nevymůžete to, po čem tak dychtíte – požehnání shůry. Na to jste příliš malí páni, abyste si mohli něco vynutit od Boha, i když se o to vědomě či nevědomě pořád snažíte. Můžete se na takových místech shromažďovat, jak chcete, ale budete sedět uprostřed prázdných zdí, a nic s tím nemůžete udělat.
Zbylo jen velmi, velmi málo míst, kde světlé dění ještě probíhat může a kde mohou probíhat také pravé slavnosti Grálu. Tedy takové, jimž se dostává skutečného požehnání z Výšin. Tato místa musí být velmi přísně chráněna a střežena, aby se již nedopustilo to, k čemu došlo již tolikrát, a sice že nové, světlé, ušlechtilé kvítí bylo – ještě dříve, než vůbec stihlo správně zakořenit a zesílit – zadušeno rychle bujícím zhoubným plevelem, jenž na daná místa přinesli lidé se svým nesprávným, svéhlavým, ba dokonce temným chtěním.
Pro každé takové místo, které si smělo uchovat nebo znovu získat spojení se Světlem, je proto stanovena stráž. Přísná stráž, na jakou lidé doposud nebyli zvyklí. Jedná se o pozemskému oku neviditelného služebníka Božího, jenž dbá na to, aby se ke světlému dění nemohl přiblížit nikdo, komu to není Bohem povoleno. S ním musí udržovat spojení k tomu povolaný člověk v pozemském těle, který se jeho pokyny řídí a stráž chrámu vykonává v hrubohmotnosti. Tento člověk pak zodpovídá za to, aby dovnitř pustil jen ty lidi, jimž to bylo povoleno shůry. Všichni ostatní musí pak zůstat vzdáleni.
A co takto probíhá v hrubohmotném, to ještě v mnohem větším měřítku probíhá v nejbližším jemnějším okolí chrámu. Protože i lidé nacházející se na takzvaném onom světě se mohou slavností Grálu účastnit společně s pozemskými lidmi, je-li jim to, podobně jako lidem v pozemském těle, umožněno. Celý zástup strážců obklopuje takto požehnané místo a dbá na to, aby pod světlou kupoli vstoupil jen ten, kdo smí. Mnohdy jsou při tom sváděny těžké boje, protože obrovské zástupy nečistých duchů se snaží proniknout dovnitř tam, kde vidí Světlo. Žádostivě se domáhají vstupu, vztahují své ruce, protože Světlo ke svému životu nutně potřebují. Ale přísné stráže s kopími, meči a štíty je udržují venku, jestliže… i hrubohmotná stráž koná svou povinnost správně. Pokud by totiž do chrámu pustila někoho, kdo tam nepatří, tento člověk by pak vytvořil most pro ostatní nečisté duchy a ochrana by byla prolomena také v jemnější úrovni. Světlo by se pak muselo vzdálit, protože Bůh již nestrpí, aby byla dále špiněna Jeho velikost.
I slavnosti Grálu musí být stejně jako všechno ostatní očištěny od vší špíny, kterou je obhodili lidé. To se pochopitelně nestane ze dne na den. Lze toho dosáhnout pouze, když vy, kdo se jich účastnit smíte, proměníte své postoje a stanete se zářícími příklady toho, jak to má být.
Začít budete muset tím, že si do mnohem větší hloubky uvědomíte, jaká milost to je, že se smíte slavnosti Grálu účastnit i takoví, jací jste. Neberte to jako samozřejmost, protože je to milost, milost pro vás, abyste se mohli rychleji vyvíjet a očišťovat. Nezapomínejte na všechny ty, jimiž účast umožněna není. Tak moc by rádi, ale již nesmí, protože svou možnost promarnili.
Nemusí to však nutně znamenat, že jste lepší než oni. To v žádném případě! Jen je vám ještě dána příležitost a té se můžete vší silou chopit a zachránit se. Až časem pochopíte, jak velkou milostí bylo něco, co jste ve své nezralosti alespoň zčásti považovali za samozřejmé.
Ale je toho mnohem více, co budete muset vykonat. Každá slavnost je dalším a dalším krokem vpřed v ohromném světlém dění a vy musíte být na každou slavnost připraveni. Protože nestačí přijít tři dny po sobě na hodinu či dvě do chrámu a tam se zkoušet naladit na to nejvyšší. Takto na poslední chvíli už nic nedoženete a správného naladění, které by vám umožnilo spojení se světlými proudy, se vám dosáhnout dozajista nepodaří.
Přípravou na slavnost je celé období mezi jednotlivými slavnostmi. V něm máte zužitkovat to, co jste načerpali na poslední slavnosti, čímž prokážete, že jste hodni toho, čeho se vám dostalo. Máte ve službě vykonat práci, k níž jste voláni, a především se máte zbavit svých nešvarů, které vám byly ukázány. Protože tyto nešvary, chyby a slabosti jsou vám pokaždé ukazovány, jen je musíte umět vidět. Musíte se naučit číst ve svém životě, protože na vašem prožívání jsou vám vaše chyby ukazovány. Musíte je umět správně hledat! Prokázat ochotu je vidět a přijít na ně, to znamená, i v tomto ohledu se vnitřně hýbat. A to není tak pohodlné, jak jste si to zvykli mít. Také toto je však součástí vaší proměny. Tou nejdůležitější! Být schopni a především ochotni podívat se na své nitro ve Světle Pravdy a poctivě si přiznat všechno to nesprávné v něm. Být ochotni ukázat na shnilá místa ve svém nitru a bez snahy o zakrývání pojmenovat kořen zla, který je tam zahnízděn. Ať už se jedná o pýchu, zbabělost, neochotu vzdávat se svých chyb, či o cokoli jiného, co je v rozporu s Božími zákony.
Kdo toto nechce dělat, ten to celé nepochopil a může klidně zůstat světlému dění vzdálen, protože pro něj není. Může si dál kráčet cestou, která se mu nyní zdá pohodlnější. Vždyť rozhodnutí je jedině na něm.
A čím více se blíží další slavnost, tím více je třeba se připravovat. Duchovní šat člověk nepřevlékne za několik málo minut jako šat hrubohmotný. Neznamená to však, že by bylo nutné týdny dopředu ustat s veškerou pozemskou činností, ale je nutné dbát na to, čemu dáte hlavní prostor ve svém nitru. Čím se budete v sobě zabývat. Všechno je především o vašem vnitřním přístupu, protože duchovně naladěni a prohloubeni můžete být, i když se na vás takzvaně sesypou četné pozemské povinnosti a těžkosti. Ty vás mnohdy donutí se hýbat, abyste v zápase vyvinuli takové úsilí, jaké byste měli být schopni vyvinout dobrovolně, pokud byste k tomu nebyli příliš leniví a nepořádní.
Ještě mnoho se musíte učit. Spousta kroků je před každým z vás, ale jste láskyplně vedeni, dokud si v sobě uchováte dobré chtění a dokud toto chtění budete poctivě přetavovat ve skutečný čin. Pak bude vítězství znenáhla vaše, protože vítězství je vždy na straně Světla. Dejte mu v sobě prostor, a pak se stanete vítězi nad sebou samými.